Filozof Petr Rezek chtěl zbavit člověka pomatení ze sebe sama. Obtížnější úkol si lze stěží představit
Seriál Česká inteligence: Kdo se o Petra Rezka bude zajímat za padesát nebo sto let, kdoví jestli na něj půjde přes slova; možná že začne spíš obrazem. Zjistí, že ten muž, když chtěl – a k stáru vlastně čím dál víc –, s tou svou vysoustruhovanou tváří vypadal vlastně jako indiánský náčelník. A zůstane-li pak zájemce věrný jeho fenomenologické metodě výkladu, dostaví se skoro jistě nevšední metafory, které budou výklad rámovat.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Fenomenologie učí, že věci a lidé asi existují, ale že se nám hlavně zobrazují prostřednictvím vztahů. Čím víc je těchto vztahů, tím víc toho ze světa lze uvidět a pochopit. Je to jedna z nejhumánnějších nauk, které novodobý svět stvořil. Vede člověka od abstraktních představ ke konkrétnu. Čím víc vztahů je člověk schopen mít, tím obtížněji vraždí, zjednodušeně řečeno.
Petr Rezek (1948–2022) pocházel z Prahy, na pražské filozofické fakultě vystudoval psychologii a filozofii a po absolutoriu se tři roky živil jako klinický psycholog. Podobně jako se jeho starší přítel Jiří Němec dostal k filozofii přes práci na foniatrické klinice, vedl Rezek semináře dětské a dorostové psychiatrie a při tom začínal formulovat své první filozofické texty. Průsečík psychologie a filozofie se zdál pro vlastní rozvoj fenomenologického myšlení ideální. Co Rezek zažíval s pacienty, mohl po úvaze aplikovat i na jiné případy.
„Fenomenologická přednáška je nutně jakoby o něčem ‚jiném‘, než udává její název, protože k věci není nikdy vhodné přistoupit rovnou, jestliže nám nemá zmizet z pohledu,“ napsal o tom v rámci jednoho ze svých pokusů o vymezení pojmu. „Věc stačí obcházet, a když nic nevynucujeme, objevuje se sama. Platí to pro početí, které, je-li vyžadováno, nenastává, platí to pro řešení problémů, které se dostavuje samo v okamžiku, kdy o ně neusilujeme.“
Svět takto interpretovaný nabízel jemnější škálu informací o sobě než ten, u něhož lidé předpokládali, že komunikuje jen skrze „tvrdá“ fakta. Aby Rezek znázornil, že skutečné kontexty nebývají očividné, pojmenovával je někdy v metaforách skoro až ad absurdum.
Operní diskotéka pro lidi
Jako milovník opery třeba jednou vymyslel uspořádání operní diskotéky pro lidi, kteří nemají operu rádi. „Měl jsem jistý nápad. Místo árií bych některou známou operu vyložil řekněme ze
