Na plénu Poslanecké sněmovny se opět diskutovalo o budoucnosti instituce manželství, o její společenské roli, prostředí pro výchovu dětí i historickém vývoji chápání rodiny či homosexuality. Zazněly také zkušenosti o tom, jak vypjatá je dnes diskuse o tomto tématu a jak se konzervativněji smýšlející lidé obávají veřejně prezentovat své názory.
Sněmovní debata se dostala do bodu určité shody o posílení práv pro homosexuální svazky, které požadují progresivní poslanci, avšak zablokovala se u návrhu, který chce změnit instituci manželství.
Bodem střetu názorů a hodnot je návrh umožnit homosexuálním párům adoptovat děti či jim přiřknout „právo“ získávat děti prostřednictvím náhradního mateřství.
Jedna skupina poslanců navrhuje kompromisní řešení, které přejmenuje institut již fungujícího registrovaného partnerství na „partnerství“, kdy se posílí práva účastníků těchto svazků. Druhá, radikálnější skupina, požaduje změnu současného institutu manželství na „svazek dvou osob“, vymazání všech zmínek o mužích a ženách v souvislosti s manželstvím, a udělení párům jakéhokoliv pohlaví „práva“ na adopci a využití náhradního mateřství k získávání dětí.
Poslanec Jan Síla (SPD) na jednání sněmovny uvedl, že z retrospektivy událostí je patrný dlouhodobý cíl protagonistů LGBT komunity, aby „registrované partnerství osob stejného pohlaví bylo možno postavit na roveň manželství, které umožňuje osvojení dětí homosexuálním jednotlivcům. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, musí ještě proběhnout, a o to dneska jde, legalizace stejnopohlavního manželství.“
Co je náhradní (surogátní) mateřství?
Často probíhá následovně. Muž a žena, ale častěji homosexuální pár nebo o samotě žijící muž, chtějí vychovávat dítě. Homosexuální pár dá laboratoři spermie a od dárkyně si zakoupí vajíčko. Existují firmy, které nabízejí katalogy dárkyň a podnikají v oblasti náhradního mateřství.
Toto vajíčko je laboratorně oplodněno a vloženo do dělohy další ženy, často z chudších rozvojových zemí nebo sociálních skupin. Tato žena za finanční odměnu dítě ve svém těle odnosí a porodí. Po porodu jej předá páru (objednatelům). Dítě je sice technicky vychováváno biologickými dárci spermatu, ale po porodu je odebráno ženě, která jej odnosila a porodila. Dítě dárkyni vajíčka ani matku nezná. Někdy je tato praxe označována jako plození dětí na objednávku nebo obchodování s dětmi. V některých státech USA je už několik desetiletí legální. Některé státy tuto praxi zakázaly.
Poslanec Josef Bernard (STAN), který reprezentuje předkladatele novely občanského zákoníku, trvá na tom, aby stejnopohlavní dvojice měly stejná práva, jako mají v manželství žena a muž. Tedy i zahrnutí adopcí a náhradního mateřství.
Jiný náhled na problematiku vyjádřila například poslankyně Romana Bělohlávková (KDU-ČSL). Uvedla, že je třeba rozhodovat se na základě nezávislých studií o vlivu stejnopohlavních párů na vývoj jimi vychovávaných dětí, jejichž zpracování nezadávají ani propagátoři stejnopohlavních manželství, ani jejich odpůrci.
Bělohlávková patří do skupiny poslanců podporujících změnu názvu registrovaného partnerství na „partnerství“ se všemi právy manželů, vyjma adopcí, osvojení a náhradního mateřství. Poukázala také na to, že řada lidí má strach prezentovat své názory kvůli extrémně vyhrocené atmosféře při diskusích o tomto tématu.
„Je smutné, když jedna naše paní profesorka embryologie, která má opravdu světový věhlas, hovoří o surogátním mateřství s vážnou tváří jako o novodobém otroctví. A říká – musíte to zastavit, ale prosím, ne s mým jménem, já nemám odvahu na to postavit se aktivistům, kteří by proti mně vystoupili, a já nechci přijít o svoji akademickou kariéru.“
— MUDr. Romana Bělohlávková, poslankyně KDU-ČSL
„Během těch několika měsíců jsem se opravdu setkala s nemalým počtem lidí, kteří vyjádřili strach a obavy vyjádřit svůj názor,“ říká poslankyně. „A byli to lidé, kteří byli ochotni mluvit o tom, co považují za správné, čemu fandí, ale často ten jejich rozhovor končil tím, hlavně mě nikde nejmenujte, já se bojím podepsat pod tuto petici, protože vím, že tento názor dneska není cool, není in, a obávám se perzekucí.“
Podle poslankyně se nejedná pouze o lidi „obyčejné“, ale „byli to i lidé opravdu vysoce postavení a možná právě oni. A tak je smutné, když jedna naše paní profesorka embryologie, která má opravdu světový věhlas, hovoří o surogátním mateřství s vážnou tváří jako o novodobém otroctví. A říká – musíte to zastavit, ale prosím, ne s mým jménem, já nemám odvahu na to postavit se aktivistům, kteří by proti mně vystoupili, a já nechci přijít o svoji akademickou kariéru. A to si myslím, že je opravdu špatně.“
Podle poslance Vondráka je homosexualita „ jinakost“, která je „přirozenou součástí našeho života a přírody“, a během krátkého proslovu se při tomto tvrzení odvolával na blíže nespecifikované „vědecké poznání“.
Pojmenovat homosexuální svazek manželstvím, podle poslance Karla Haase (ODS), není možné, protože se jedná o biologicky rozdílné svazky. „Nemohu ho (pojmenování) podpořit prostě z toho důvodu, že lidský rod je postaven na biologickém rozdílu mezi mužem a ženou a pro dvě různé situace, to znamená, pro svazek osob různého pohlaví a pro svazek osob stejného pohlaví, které z důvodu biologických rozdílů, ne etických, ne mravních, ne jakýchkoliv jiných rozdílů, ti lidé mohou být stejně dobří a stejně špatní v obou svazcích, ale prostě proto, že ten svazek je rozdílný, tak otázku názvu manželství pro svazek osob stejného pohlaví podpořit nemohu,“ uvedl Haas.
Podle Haase by se měla instituce partnerství homosexuálních párů přesunout do oblasti občanského zákoníku, kde je zaneseno i manželství.
„Právo na osvojení, právo na děti… opravdu žádné takové právo ani v českém právním řádu, ať už zákonem, nebo ústavním, ani v mezinárodním právním řádu, včetně evropské Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod, neexistuje.
— Mgr. Karel Haas, poslanec ODS
Naproti tomu poslanec citoval nález ústavního soudu, který chápe pojem rodina především „nikoliv jako jakýsi umělý sociální konstrukt, nýbrž především jako konstrukt biologický, založený na pokrevním příbuzenství osob, které spolu žijí, případně jako vztah nepříbuzenský, který však biologický vztah napodobuje“.
Judikatura Evropského soudu pro lidská práva také dle poslance dokládá, že „neexistuje žádné obecné právo stát se rodičem nebo počít dítě, že právo stát se rodičem nelze dovodit ani z Úmluvy o ochraně základních práv a svobod“, a že z úmluvy „nelze dovodit ani žádné obecné právo na to stát se osvojitelem (dítěte), a nelze tedy dovozovat žádnou povinnost státu umožnit přístup k osvojení (dítěte)“.
Podle poslance má Česká republika jak v exekutivní rovině, tak v legislativní rovině „jeden z nejlepších systémů na světě, ochrany dětí“ a není tedy třeba zavádět manželství homosexuálních párů k deklarované „ochraně dětí“, jak uvádějí podporovatelé tohoto návrhu.
Poslanec Jan Síla (SPD) se částečně vrátil k prezentaci studie profesora Marka Regneruse, kterou popisuji v předcházejícím článku, a doplnil ji o retrospektivu událostí, které vedly od nahlížení na homosexualitu jako „sociopatické poruchy“ a následně jako na „sexuální deviaci“, až k jejímu vymazání z klasifikace nemocí.
„Tudíž meritum problému dnes, proč je navrhovaná novela opakovaně předkládána ke schválení, je jednoznačně osvojení a výchova naší další generace v homosexuálním prostředí, v tzv. homoparentálních rodinách.“
— MUDr. Jan Síla, poslanec SPD
Dále prezentoval chronologii české legislativy v této problematice. „Když pominu ten fakt, že já když jsem studoval psychologii, psychiatrii a dělal zkoušku tady z těchto předmětů, tak byla homosexualita pořád řazena mezi sexuální deviace. Nicméně v roce 2006 byl schválen zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. V roce 2016 byl zrušen § 13 odst. 2 zákona č. 115 z toho roku 2006, o registrovaném partnerství, protože tento § 13 odst. 2 zcela vylučoval osvojení dítěte registrovaným partnerem. V roce 2018 byl předložen v parlamentu návrh novely občanského zákoníku rozšiřující manželství rovněž na svazky osob stejného pohlaví. Nyní od června 2022 leží opět ve Sněmovně sněmovní tisk 241, to znamená možnost umožnit uzavírání stejnopohlavních svazků,“ uvedl poslanec Síla.
Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, svým paragrafem 13 odst. 2 zcela vyloučil osvojení dítěte registrovaným partnerem bez ohledu na další okolnosti.
„Tudíž meritum problému dnes, proč je navrhovaná novela opakovaně předkládána ke schválení, je jednoznačně osvojení a výchova naší další generace v homosexuálním prostředí, v tzv. homoparentálních rodinách,“ dodává poslanec, který byl přerušen během prezentace vědeckých studií o prospívání a vývoji dětí vyrůstajících v homosexuálních a lesbických svazcích.
Pokračování jednání o změně zákona ještě dnes?
Během dopoledního jednání se sněmovna k hlasování o novele občanského zákoníku nedostala (kvůli zařazení mimořádné schůze k migračnímu paktu od 11:00 hod.) a jednání mělo pokračovat zítra od 9 hodin.
Předsedkyně dolní komory Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), která změnu zákona podporuje, svolala jednání širšího sněmovního vedení, které se podle informací ČTK většinově dohodlo na jiném postupu a s projednáváním změny občanského zákoníku by se mohlo pokračovat ještě dnes.
Sněmovna rozhoduje o dvou protichůdných návrzích
V současné době existují dva návrhy na změny zákona. První (návrh) chce do ústavy, Listiny základních práv a svobod, zakotvit formulaci, že rodičovství, rodina „a manželství jako svazek muže a ženy“ jsou pod ochranou zákona. Druhý (návrh) chce naopak změnit občanský zákoník a vepsat do něj, že manželství je pouze svazek „dvou lidí“, a vymazat z něho veškeré zmínky o mužích a ženách.
Problematika „náhradního mateřství“
Na začátku února začala být problematika náhradního mateřství v ČR veřejně šířeji diskutována poté, co byl zveřejněn příběh českého podnikatele Hausenblase, který si se svým mladším černošským partnerem koupil skrze náhradní matku v USA miminko-chlapečka.
Z právního a věcného hlediska popisuje náhradní mateřství advokát a vysokoškolský pedagog Jakub Kříž, docentka Hana Konečná, psycholožka z Jihočeské univerzity, nebo docentka francouzského práva Aude Markovicová či sociální pracovnice Taťána Sojková z Oddělení sociálně právní ochrany.
Svou osobní zkušenost prezentovala na půdě sněmovny jednatřicetiletá Olivia Maurel, žena, která byla náhradním mateřstvím zplozena a dnes bojuje za celosvětový zákaz této praxe.
