Do Českého ráje cesta kamenná je. S párem špuntů do skal znamená zešedivět strachy

V roce 2015 bylo klukům 3 a 5 let. Zdálo se mi to dost na první kempování. S otcem jsme jezdili k obci Branžež do kempů u rybníka, tak jsem je tam vzal taky.

Kempování

Kluci spali v autě, já ve stanu. Protože jsem netušil, jaké bude počasí, zabalil jsem s sebou laptop a spoustu pohádek. Rok 2015 byl vosí. Tropická vedra a mraky vos. Všude. Na ně pohádky neúčinkují . Všichni jsme dostali minimálně 1 žihadlo za den.

Do skal

V CHKO Český ráj jsou skály všude kolem vás. Kam se hnete, tam je skála. Protože kluci viděli film Jak dostat tatínka do polepšovny, chtěli všude lézt a mě dostat do blázince. Dva dny úmorných veder nás vyhnaly od vody. Byla teplá, všude ovádi a hovádi. Hovádi jsou lidé popíjející ve vedru pivo a následně obtěžující děti hlukem a zvracením do vody, kde se ratolesti koupou. Všude kolem skály a les, takže šup tam.

Tak úplné šup to nebylo. Počkali jsem na místní cyklobus, který nás odvezl do obce Dneboh, sousedící s naším cílem: Drábské světničky. Les, skály, jeskyně a chládek. To byla moje idea. Bohužel mi nedošlo, že jsou nahoře. Schody a zase schody. Já funěl, ale kluci nahoru vyběhli na jeden zátah.

Až nahoře jsem si uvědomil, jaká to byla pitomost. Je to tam samozřejmě nádherné a romantické, ale ta výška! Vůbec jsem si to neužil. Nohy jsem měl jak z tvarohu strachem o děti. Oba kluky za ruku, zády ke skále a pomaličku se šouráme po lávkách a chodnících. Musel být na nás zajímavý pohled. Chlapci z toho měli legraci a pořád chtěli ke kraji. Uf.

Na Kost

Na hrad Kost nás opět dopravil cyklobus. Plácnul jsem se přes kapsu a koupil TOP lístky se vším všudy. Provázela nás krásná paní v dobových šatech, vyprávěla o historii a nakonec si nás převzal sokolník.

Předvedl výcvik dravců a nechal děti hladit výra. Mladší syn však nedosáhl a zatahal výra za ocasní brka. Ten na něj otočil hlavu, houkl a vykálel se. Těsně vedle. Asi náhoda, ale vypadalo to jako úmysl.

Utratil jsem hříšné peníze za vstup, kluk se nechá málem podělat výrem, ale největší terno byl špalek a papírový kat. Neustále se navzájem popravovali. Ještě, že tam nebyla maminka.

Valečov

Zříceninu hradu Valečov jsme dali celou pěšky. Je to asi 6 km a kluci už měli natrénováno. Vstupné bylo přijatelné, dobové prvky zajímavé, hladomorna chladná a k tomu krásný výhled do kraje.

Výhled byl skutečně úchvatný. Nejvíc však kluky uchvátil dalekohled. Na drobné.

Oba ho vyzkoušeli a přišlo mě to na 40 korun. Nelituji peněz, ale toho, že okukovali dalekohled a ne to, co bylo vidět skrz něj.

Zpátky jsme šli naučnou stezkou. Cestou potkáváme mnoho naučných kiosků, které mají u kluků velký úspěch. Dlouhé prohlížení, porovnávání, odpočívání a svačina. Jak jinak.

Několik poznatků

Bylo to první týdenní kempování s dětmi a já zjistil několik skutečností: