Kaiserslautern je větší Baník, z chorálů mám husí kůži, říká nadšený Kaloč. Německo bere jako výhru

Místo o poháry bojuje o přežití, z první ligy se přestěhoval do druhé. Přesto svého kroku nelituje. Naopak se cítí téměř jako v ráji. Čtyřiadvacetiletý záložník Filip Kaloč se z Baníku vydal v zimě do Německa, na hostování s opcí se upsal Kaiserslauternu. A i když týmu vstup do jara nevyšel, jemu samotnému ano. Z náhradníka se stal opět mužem v základu. „Fanoušci jsou neuvěřitelní. Když začnou zpívat chorály, mám z toho husí kůži,“ svěřil se bývalý kapitán národního týmu do 21 let v rozhovoru pro eFotbal.cz.

Ptát se, jak se vám v novém působišti líbí, je tedy asi zbytečné…
„Líbí se mi tu moc. Jak ve městě, tak i v klubu. To platí už od prvního dne. Vlastně od chvíle, co jsem s tátou a s agentem dorazil na stadion. Lidi tady na mě udělali skvělý dojem. Kaiserslautern je velký klub a já jsem šťastný, že v něm můžu být. Jsem tu spokojený po všech stránkách.“

Čím vás německý klub očaroval?
„Absolutním profesionalismem. Celkově je tu přístup k fotbalu úplně jiný než v Česku, samostatnou kapitolou je pak historie klubu, skvělí fanoušci. Kaiserslautern je pořád slavná značka. Je skvělé, když můžete být součástí.“

Před vámi hrálo za klub dost Čechů. Třeba Pavel Kuka, Miroslav Kadlec, Vratislav Lokvenc či Petr Gabriel. Ptal jste se někoho z nich, jak to tady chodí?
“To ne, s nikým z nich jsem v kontaktu nebyl. Neptal jsem se nikoho, chtěl jsem si všechno zjistit sám. A celkový dojem byl vážně výborný. V podstatě je Kaiserslautern něco jako Baník, jen v o mnoho větším měřítku. Tak trochu hornické město, kde žije sto tisíc lidí a z toho jich polovina chodí na fotbal. I proto jsem neváhal. Věděl jsem, že si to tu chci prostě zkusit. Je super, že takovou možnost mám.“

Leverkusen uspěl v páteční předehrávce proti Mohuči a prodloužil svou šňůru bez porážky

Čeští hráči si zde udělali skvělé jméno…
„To určitě ano. Ze všech nejvíce asi Kuka s Kadlecem, kteří tu zažili mimořádně úspěšnou éru. Na stadionu jsou jejich jména, jejich fotky. O nich dvou tu z Čechů slyším asi nejvíce.“

Pojďme k fanouškům. Co říkáte na atmosféru, kterou umí při utkání vytvořit? Dostali se vám pod kůži?
„Fanoušci jsou naprosto neuvěřitelní! Nedá se to slovy popsat, to musíte zažít. Když jsem doma nastoupil poprvé, při zápase jsem je tolik nevnímal, o to víc jsem si je ale užil před ním. Je tu takový rituál, že před rozcvičkou i po ní jde celý tým zatleskat kotli, reakce fanoušků je pak vážně neskutečná. Když začnou zpívat chorály, mám z toho husí kůži. Jsou náš dvanáctý hráč. Ženou nás stále dopředu.“

Už vás vzali za svého?
„Na hřišti se snažím nechat vždycky všechno. Doufám, že to fanoušci vidí stejně, ale to byste se musel zeptat jich. Já můžu jen říct, že jsem tady vážně šťastný.“

K vřelému přijetí vám jistě pomohl i pohárový gól do sítě Herthy. Svůj střelecký účet jste otevřel už ve třetím utkání.
„Byl to skvělý pocit. Pomohlo mi to i u fanoušků, možná i v kabině. Co si budeme povídat, českou ligu moc spoluhráčů nesleduje. Znají pohárové výsledky Sparty a Slavie, ale to je zhruba všechno. Nevěděli, kdo jsem, v poháru jsem se ale předvedl. Získal jsem si respekt, i když fantasticky mě kluci přijali hned od začátku. A můj gól? Při samotném zápase jsem ho tolik neprožíval, po něm už však ano. Rodiče mi posílali video, psalo se o tom. Byl to moment, na který nikdy nezapomenu.“

foto: © 1. FC Kaiserslautern

Po osobní stránce jste v Německu odstartoval na výbornou. Zaplul jste hned do základu.  
„Že to půjde až tak dobře, jsem ani já nečekal. Na podzim jsem toho za Baník moc neodehrál. Počítal jsem s tím, že mi aklimatizace v Německu zabere nějaký čas, po fyzické stránce jsem byl ale připravený. Dokázal jsem se nachystat. Že jsem začal v základu, mě ale trochu překvapilo, navíc jsem se k týmu připojil až po soustředění. Před premiérou tam lehká nervozita určitě byla, spadla ze mě až cestou na stadion. Pak už jsem si to šel hlavně užít.“

Vstup do jara Kaiserslauternu výsledkově nevyšel. Je na sestup, z patnácti možných bodů urval v lize pouze čtyři. Cítíte v klubu nervozitu?
„Trochu ano. Kaiserslautern je slavný klub, byl zvyklý hrát první ligu. Sestoupit do třetí? To ne. Všichni chtějí být výš. Na druhou stranu, ani kluby jako Schalke a Hertha nejsou zrovna nahoře, tabulka je strašně vyrovnaná. Takže, i když tu lehká nervozita určitě je, vedení se ji snaží na nás nepřenášet. Naopak chce, ať si víc věříme. Ať jsme v klidu a fotbal si užíváme. Ať na hřišti necháme všechno, protože fotbalový Bůh nám to potom vrátí. Kvalitu na to máme.“

Před pár dny ale klub vyměnil trenéra, Dimitriose Grammozise nahradil sedmdesátník Friedhelm Funkel. Už jste s ním probral vaši pozici v týmu?
„Probíral jsem ji hlavně s jeho předchůdcem. Říkal mi, že chce hrát na tři stopery a já se budu pohybovat trochu výš, měl jsem z toho moc fajn pocit. Bohužel ho odvolali, i s jeho nástupcem ale vycházím velmi dobře. Ptal se mě, kde se mi hraje nejlépe, v předchozích zápasech jsem se mu líbil. Na hřišti chce od nás vidět hlavně emoce. Nabádá nás, že i když se nedaří, máme to urvat silou. Základem je poctivá defenziva. V ofenzivě to už nechá na nás.“

O čtyři body víc než v minulém ročníku. Tápající Bayern si pokazil nadstandardní sezonu

Kaiserslautern hraje o záchranu, vy o smlouvu. Bojujete o to, abyste v klubu zůstal natrvalo?
„Samozřejmě. Zatím jsem tu jenom na hostování do konce sezony, ale udělám maximum, abych tady zůstal. Lidé v klubu mi fakt sedli, chci tu pokračovat dál. Léto je však ještě daleko. Nejdříve musíme vykopat záchranu. Co bude pak, na to zatím nemyslím.“

A cítíte zadostiučinění vůči těm, co vás v Baníku odsunuli na lavičku?
„Asi jo. Všude ale říkám, že i v Baníku jsem tomu dával sto procent, v tomhle mám svědomí naprosto čisté. Ve fotbale to jde zkrátka nahoru a dolů. Jednou se vám daří víc, podruhé méně, dřít ale musíte pořád stejně. Já jsem hlavně rád, že se karta obrátila, věřil jsem tomu. Teď už je to zase dobré. Jak jsem řekl hned na začátku, užívám si to tu od prvního okamžiku, co jsem přišel.“