Jelikož jsou oba přátelské povahy, s úsměvy na rtech nás pozvali k přisednutí a prozradili, že si jen na pár minut odskočili od svých pracovních povinností, aby lehce oslavili nejen společné jubileum, ale i malý úspěch, který se jim podařil a stále daří.
„Ano, je to tak, přesně před pětapadesáti lety jsme spolu vytvořili pár. Ne životní, ale filmový. Jak stále ještě mnoho lidí ví, a z čehož máme velkou radost, v roce 1969 jsme byli hlavními představiteli tehdy černobílé pohádky Popelka, kde já jsem si zahrál prince Mojmíra a Evička onu hlavní ženskou postavu. Takže jistě pochopíte, že máme důvod k zavzpomínání a k opravdu malé, ale milé oslavě. Po natáčení jsme samozřejmě zůstali přáteli a kamarády, ale zase tak příliš často jsme se nevídali. Letos jsme se to rozhodli změnit a pustili se hned do několika společných projektů. Bylo totiž už na čase,“ prozradil nám na úvod našeho setkání Jiří.
Film Popelka je i přes svůj letitý věk stále velmi populární a docela často bývá v televizi reprízován. Prozraďte, Jirko, když přišla nabídka zahrát si prince, šel jste do toho okamžitě?
„Kývnul jsem na to okamžitě a rád. Je to sice už dávno a já se nesnažím žít jenom vzpomínkami, i když už mám přeci jen něco za sebou, ovšem Popelka byl a stále je hezký a milý film a jsem rád, že se líbí dodnes. Bavilo mne hodně i natáčení, protože se kolem filmu sešla parta skvělých lidí jako Ladislav Pešek, Svatopluk Beneš, Dana Medřická, Jan Tříska, režisérka Vlasta Janečková a mnozí další. Prostě bylo to fajn a myslím si, že pohádkový příběh i dnes stojí za zhlédnutí. A navíc písně z této pohádky jsou u diváků dodnes velmi populární. Také je stále na vystoupeních oba zpíváme,“ zavzpomínal Štědroň.
Princ Mojmír už nám toho prozradil dost a teď Vy, Evo. Jak to bylo s nabídkou hlavní role u vás?
„Já se také moc nerozmýšlela. Byla to pro mne už několikátá pohádka, takže nebylo co řešit. Už jsem to někdy říkala, já jsem scénář dostala v roce 1968 na Vánoce pod stromeček v zalepené velikánské obálce. Měla jsem z toho radost, protože šlo o hezký, takový ten klasický příběh s pěknými písničkami a nebylo tedy moc co řešit. Prostě ano, šla jsem do toho, i když s malilinkou trochou obav.“
Vám bylo, Evi, v té době sedmnáct let. Co jste říkala na to, že v době postpubertálních začínajících milostných zkušeností jste měla hrát s o deset let starším chlapem, tedy Jiřím Štedroněm alias princem Mojmírem a provětrat si city?
„Vy jste říkal, že v sedmnácti jsem začínala s milostným životem, ale zklamu vás. Bylo to trochu jinak. Mezi námi on ten milostný život tehdy vůbec nezačínal a ještě dlouhou dobu na sebe ty vztahové věci nechaly čekat. Ale k filmu. Jirka byl skutečně starší, navíc hodně vysoké postavy, také známý zpěvák a budil ve mně opravdu dost velký respekt. Musím se i přiznat, že jsem se před ním zpočátku strašně moc styděla. Což už je za ta léta pryč. Ale ten výškový rozdíl, jak sám vidíte, ten nám zůstal doposud. Došlo i k několika úsměvným situacím, kdy jsem ho například měla pohladit po vlasech a nešlo mi to, tak říkajíc pod vousy. Vysvobodila mne paní režisérka, která mi řekla, ať se zadumám a představím si, že hladím kocoura. A ejhle, měla pravdu, byla to dobrá rada nad zlato a najednou to šlo (smích),“ svěřila se viditelně Hrušková.
Po natočení filmové Popelky se oba herci tak říkajíc rozprchli do světa. Život běžel dál a najednou uteklo 55 let. Jiří stále velmi aktivně zpívá a jezdí po celé ČR, je stálým členem divadla Semafor, dotáčí novou desku a Evu pro změnu zase čeká premiéra čertovské pohádky Kašpárek v pekle. Navíc vystupuje se svým synem Zdeňkem Rohlíčkem i s dalšími tradičními loutkovými představeními. Ale k té aktuální spolupráci. V letošním roce se princ a Popelka opět sejdou na jednom jevišti v hudebně zábavném pořadu Princ a Popelka a jak to bylo dál, v jehož rámci zazní i nová společná píseň Popelka, kterou složil a otextoval právě Jiří Štědroň. Hudební ukázka z této písně v těchto dnech válcuje sociální sítě, kde za týden měla bezmála 350 000 zhlédnutí. No, a než se s oběma dnešními hvězdami rozloučíme, rádi bychom věděli ještě jednu věc. Jak známo, řada filmů měla druhé či dokonce třetí pokračování a třeba i spisovatel Alexandre Dumas starší napsal zdařilé romány Tři mušketýři, Tři mušketýři po dvaceti letech a Tři mušketýři ještě po deseti letech. Co kdyby vám přišla nabídka natočit Popelku po pětapadesáti letech?
„Ale to jste mne překvapil. Po těch letech si to nedovedu moc představit, ale znáte to, nikdy neříkej, nikdy (úsměv). Ale po té době by to mohl být tak trochu příběh s trochu hororovým nádechem. Ale proč ne?“ dodal za souhlasného přikyvování své parťačky Jiří Štědroň, společně pak už v rychlosti dopili zbytek kávy a to, co zbylo z minerálky, rozloučili se a odešli za svými povinnostmi.
