Princ a Večernice, Všichni dobří rodáci, Ucho. Před 15 lety zemřel hudební skladatel Svatopluk Havelka

Svatopluk Havelka se narodil 2. května 1925 v obci Vrbice nedaleko Bohumína. Jeho otec byl hudebním amatérem a byl to právě on, kdo zprostředkoval Svatoplukovi první setkání s hudbou. Jeho talent se ostatně projevoval už od dětství; jeho první skladatelské pokusy jsou datovány ze školních let. Učil se hře na klavír u Aloise Čecha, později rozšířil své klavírní znalosti u Marie Blumové. Se spolužáky na gymnáziu Františka Palackého ve Valašském Meziříčí založil divadelní spolek, pro který vznikaly jeho první scénické kompozice. Podílel se také na chodu hudebního odboru Kulturního kroužku Tvar a ujal se i vedení školního orchestru, když ředitele ústavu, Františka Nedbálka, zatklo gestapo.

Po maturitě studoval hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u Josefa Huttera a Antonína Sychry. A soukromě skladbu u Karla Boleslava Jiráka. V roce 1949 nastoupil na pozici hudebního režiséra a programového redaktora v oblasti folkloristiky do Československého rozhlasu Ostrava a pracoval též v oddělení pro mládež, kde se podílel na vzniku mládežnického programu do Valašského a Slezského regionu. Společně s dalšími kolegy, Zbyňkem Přecechtělem a Miroslavem Juchelkou inicioval vznik souboru Nový Tanec.

Po skončení vojenské služby, kterou strávil jako hráč na cimbál a skladatel v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, se plně jako umělec na volné noze věnoval skladatelské profesi. V roce 1956 zkomponoval Symfonii č. 1 b moll, po níž následovala kantáta pro soprán, alt, bas, smíšený sbor a orchestr Chvála světla, za níž obdržel Státní cenu i cenu Svazu československých skladatelů.

V 60. letech začal Svatopluk Havelka spolupracovat s filmem; i když jeho první větší filmová práce se datuje už rokem 1953, kdy byl Havelka v Armádním uměleckém sboru Víta Nejedlého a soubor v té době absolvoval zájezd do Číny. Celý zájezd totiž jako dokument natáčeli Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa a Havelka byl spolu s Milošem Vackem požádán o hudbu k tomuto snímku.

Protože Havelku spojovalo s Vojtěchem Jasným přátelství už od gymnaziálních let, první filmovou muziku psal Havelka právě pro Jasného filmy. Za řadu z nich získal čestná ocenění; nejvýraznějším počinem byl slavný snímek Všichni dobří rodáci z roku 1968. Ke konci šedesátých let Havelka spolupracoval s dalším významným českým režisérem, Karlem Kachyňou. Kachyňa Havelkovi nabídl možnost složit hudbu k filmu Ucho, o kterém ovšem věděl, že kvůli politickému námětu nemůže jít snímek do oficiální distribuce. V následujících dvou letech pak Havelkovy kompozice nechtěl nikdo hrát; dokonce ani rozhlas.

Dalším významným tvůrcem, s nímž Havelka hojně spolupracoval, byl režisér Václav Vorlíček. Za hudbu k jeho filmu Princ a Večernice obdržel Havelka v roce 1981 Cenu ministra kultury. Od šedesátých let pak pracoval i s řadou dalších režisérů, ke kterým patřili například Dušan Klein, Antonín Máša, Václav Gajer, Petr Tuček, později pak Oldřich Lipský, Hynek Bočan, Josef Kluge, či Jaroslav Boček. Posledním filmem, pro který Svatopluk Havelka složil hudbu, byl střihový dokument Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský z roku 1999, který režíroval Havelkův syn Ondřej Havelka.

Kromě filmové hudby se Havelka hojně věnoval hudbě scénické pro divadlo. První nabídky dostal už během doby svého působení v ostravském rozhlase, kdy jej oslovilo Moravskoslezské divadlo, pro které složil hudbu např. ke hře Vstanou noví bojovníci, která měla premiéru v roce 1950 v Divadle Zdeňka Nejedlého, dále pak ke hře Jánošík, jejíž premiéra se konala ve stejném roce na stejném místě. Spolupracoval ovšem též s Ostravským divadlem a po odchodu do Prahy komponoval scénickou hudbu pro Národní divadlo, Vinohradské divadlo, Laternu magiku, Tylovo divadlo a Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého (dnešní Švandovo divadlo).

Svatopluk Havelka se věnoval také pedagogické činnosti. Zprvu vyučoval své žáky kompozici soukromě; k jeho žákům patřili např. Michal Nejtek, Zbyněk Matějů, Tomáš Pospíšil, Jolana Saidlová, Hana Vejvodová, Jitka Koželuhová či Slavomír Hořínka. Po sametové revoluci byl Havelka v únoru 1990 jmenován řádným profesorem na Akademii múzických umění v Praze, kde působil jako profesor skladby až do roku 2002, kdy musel odejít ze zdravotních důvodů. V roce 2006 obdržel cenu ministra kultury za celoživotní dílo.

• Svatopluk Havelka a Ken-Ičiro Kobajaši (©archiv České filharmonie)

Spektrum hudebního odkazu Svatopluka Havelky je velmi bohaté. Má na svém kontě řadu orchestrálních a vokálně orchestrálních skladeb (Noční hudba pro orchestr, Symfonie č. 1 pro velký orchestr, Chvála světla, Heptameron, Ernesto Che Guevara, Pyrrhos, Hommage à Hieronymus Bosch, či Znamení časů pro symfonický orchestr), komorní i písňovou tvorbu (Růže ran, Tichá radost pro sólovou violu, Disegno pro sólovou flétnu, Pocta Fra Angelicovi pro kytaru, Skrytá mana a bílý kamének pro dva hráče na bicí nástroje, či Hymnos) a desítky filmových a scénických kompozic.

Z jeho filmové a scénické hudby (cca 70 celovečerních a 150 krátkých filmů) mezi nejvýznamnější patří Honzíkova cesta, Zářijové noci, Přežil jsem svou smrt, Až přijde kocour, Kdo chce zabít Jessii, Všichni dobří rodáci, Ucho, Pane, vy jste vdova, Princ a Večernice či Božská Ema.

Úvodní foto: Princ a Večernice (©Filmové Studio Barrandov)