Magdalena Platzová: K-pop a knedlíky
Kamarád Martin obdivuje podnikatelský talent. Vyprávěl mi o člověku, je to Čech, který se na počátku 90. let zamyslel nad tím, v čem by mohl podnikat, a napadly jej knedlíky. Ať se bude dít cokoli, řekl si prý ten člověk, ať bude válka nebo mír, ať budou třeba trakaře padat, lidi budou vždycky jíst knedlíky. Založil firmu na výrobu knedlíků a stal se milionářem.
Vzpomněla jsem si na něj, když jsem přemýšlela o fenoménu K-popu, jemuž ve svých jedenácti letech podlehly obě moje dcery. V Jižní Koreji, kde tenhle produkt vymysleli, měl někdo stejně geniální záblesk jako náš výrobce knedlíků. Protože ať bude válka nebo mír a i kdyby trakaře padaly, holčičky přibližně od jedenácti do čtrnácti let budou vždycky potřebovat idoly ke zbožňování.
Čtěte také
Když mi moje dcery poprvé vysvětlily, jak se vytváří takový K-popový idol, byla jsem v šoku. Nechápala jsem, jak mohou takové komerci propadnout. I my jsme měly idoly, ale hledaly jsme si je samy. Zatímco tady pracuje jeden ohromný průmysl na tom, aby holčičkám dodal idoly ready-made a ani nepovažuje za nutné se za svoje výrobky skrývat.
Všichni vědí, že budoucí idoly se vybírají v konkurzech, že pak následuje několikaleté školení a podpis smlouvy na dobu určitou, v níž se adepti zavazují, že budou hrát přesně tu roli, kterou jim jejich impresário přisoudil. O jejich kariéře přitom nerozhoduje nějaký talent, ale pouze a jedině výtěžek z koncertů, z prodeje alb a různých reklamních předmětů.
Čtěte také
Pokud K-popová skupina nebo některý její člen nejde dostatečně na odbyt, není problém je z trhu odstranit. V opačném případě může být jejich život na výsluní prodloužen. To všechno moje chytré dcery vědí, ale nevadí jim to. Nechají sebou klidně a s radostí manipulovat.
Abych dokázala pochopit, proč tomu tak je, musela jsem se ponořit do vlastní minulosti. A tu se mi vybavil list papíru, pokrytý od shora až dolů rukou psaným chlapeckým jménem. A vzpomínka na slast, která takové psaní doprovázela.
Jméno idolu bylo zásadní, už vyslovit ho vyvolávalo příjemné vzrušení. Jinak byl ale obdivován zdálky. Bylo možné hodiny s bušícím srdcem bloumat čtvrtí, kde bydlel, a opájet se představou možného setkání, ale kdyby k němu opravdu mělo dojít, člověk by se hleděl vyhnout. Uspokojivé bylo i listovat telefonním seznamem a hledat jeho příjmení a pak dlouze zírat na různá čísla a hádat, které by mohlo patřit jeho rodičům.
Čtěte také
Dobré bylo, jak výrobci K-popových idolů vědí, svůj idol s někým sdílet. S kamarádkou nebo jako v mém případě se sestřenicí, i když to se týkalo jen letních, prázdninových lásek. Idolů totiž, stejně jako v K-popové skupině, která nabízí něco pro každý dívčí vkus, bylo víc. Potřeba někoho zbožňovat se dokázala ustálit v podstatě na jakémkoli objektu. Další skupinou byli idolové z plakátů, jejichž uctívání mělo zas jinou povahu.
Profesionálům z Jižní Koreje se podařilo kategorii „kluka odvedle“ a „boha z plakátu“ spojit v jediný produkt. Díky sociálním sítím se moje dcery dozvídají, co jejich vyvolení dělají téměř v reálném čase. Sledují fotografie jejich turné, jejich psů a koček, dostanou se k nim drobky pečlivě naaranžovaných hádek a smíření. Trochu jako by to byly někým donesené klípky z vedlejší třídy.
Čtěte také
Zároveň jsou tihle kluci a holky, kteří svým androgynním, dokonale krásným vzhledem připomínají snad nejvíc anděly, naprosto nedostupní. Nezbývá než si jejich fotografiemi oblepit pokojík a modlit se.
Přemýšlím, jaký má tahle idolatrie význam z hlediska vývoje lidského druhu. Musí nějaký mít. Má snad oddálit erotické zkoumání? Je pravda, že pro mne definitivně skončila někdy v době prvního polibku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
