Chlapec jménem Nicolaus Lauda se narodil v Rakousku v roce 1949 do rodiny průmyslníka Hanse Laudy, který vládl celému svému příbuzenstvu železnou rukou. O automobilové závody se zajímal od útlého věku a když se ve dvaceti letech rozhodoval, co se sebou, formule se staly jasnou volbou.
Jeho rodina nebyla z volby kariéry mladého Nikiho, jak mu všichni říkali, vůbec nadšená. Představovali si pro něj totiž něco úplně jiného. “Jméno Lauda se má objevovat na ekonomických stránkách novin, ne těch sportovních,“ prohlašoval například jeho dědeček.
Navzdory těmto překážkám se ale Niki Lauda nevzdal a udělal vše pro to, aby si svůj sen splnil. “V roce 1968 - bez toho, aby o tom řekl svým rodičům - se zúčastnil a vyhrál první závod s vozem, který si koupil s pomocí své babičky,” uvádí web France 24.
Před nebezpečnou dráhou varoval
Jeho hvězda strmě stoupala vzhůru. V roce 1976 se účastnil šampionátu Velká cena Německa. V létě patřil k jasným favoritům klání. “Z devíti závodů, které se konaly do té chvíle, jich pět vyhrál a měl skoro dvojnásobek bodů než jeho největší konkurent,” uvádí se v encyklopedii Britannica. Paradoxem ovšem je, že velmi brzy jej měl čekat zcela jiný a mnohem zásadnější boj.
Blížil se závod v Nürburgringu, jehož okruh řada jezdců včetně Laudy považovala za příliš nebezpečný. “Pokud se na Nürburgringu dostanete do problémů, stoprocentně zemřete,“ prohlásil tehdy a navrhoval, aby závodníci společně tuto jízdu bojkotovali. Byl ale přehlasován a to navždy rozhodlo o jeho dalším osudu.
Když 1. srpna závod začal, byla dráha mokrá. Počasí se poté sice zlepšilo a tak všechno vypadalo dobře, poté ale Niki Lauda v jedné ze zatáček vyletěl z dráhy a narazil do terénu, od kterého se jeho vůz odrazil a dostal se znovu na vozovku. Zároveň ho také zachvátily plameny.
Shořel mu celý obličej
Auto, které jelo hned za ním, se mu sice stačilo vyhnout, to další už ale ne a tak do něj narazilo. “Lauda seděl prakticky uprostřed ohně a odhaduji, že trvalo asi minutu, než se nám jej povedlo dostat ven. Mezitím Ertl odněkud přinesl hasicí přístroj a povedlo se mu oheň v kokpitu dostat alespoň trochu pod kontrolu. Lauda byl po většinu času při vědomí a opakoval: Dostaňte mě ven,” uvedl jeden z jeho soupeřů, kteří se jej snažili po nehodě zachránit.
Poté, co Nikiho Laudu z auta vytáhli, čekal s ním na příjezd záchranářů soupeř jménem John Watson. Toho se zle popálený Lauda ptal, jak vypadá. “Nemohl jsem mu říct pravdu, měl vážně popálenou hlavu. V některých částech byla pokožka spálená na uhel,“ vzpomínal otřesený Watson.
V nemocnici se teprve ukázala vážnost zranění mladého sportovce. Kromě vážných popálenin hlavy a rukou se také nadýchal jedovatých zplodin. Po nárazu měl navíc řadu dalších potíží.
Knězi řekl, ať se jde bodnout
“Moje žena se rozplakala, když mě viděla. Měl jsem tak znetvořenou hlavu, že mě poznala jen podle nohou. Byla v takovém šoku, že brečela,“ popisoval později Niki Lauda, jak jeho pobyt v nemocnici probíhal.
Jeho stav byl natolik kritický, že k němu lékaři dokonce zavolali kněze, který mu udělil poslední pomazání. “To mě tak naštvalo, že jsem se po tomto incidentu začal mnohem víc snažit, abych nezemřel,” uvedl sportovec, který prý poté, co jej probudili z umělého spánku, prohlásil: “Povězte knězi, ať se jde bodnout, stále žiju.”
Na okruhu zpět za měsíc
K závodění se velmi rychle vrátil, přestože jeho zdravotní stav nebyl vůbec dobrý. Do auta sedl již 42 dní po nehodě, zatímco mu skrze obvazy prosakovala krev. Byl ale toho názoru, že pokud to bude odkládat, už za volant nesedne nikdy, protože se bude bát.
Kromě závodění se věnoval také podnikání - vybudoval například dvě aerolinky, které posléze obě velmi výhodně prodal. I přes úspěchy ho ale trápilo chatrné zdraví. V průběhu života musel podstoupit transplantaci ledviny a plíce, protože měl tyto orgány vážně poškozeny. To vše vedlo k tomu, že v roce 2019 ve věku sedmdesáti let zemřel. Jeho odkaz ale žije ve světě automobilového sportu dál.
