Článek
Ano, čtete dobře. Chytil jsem slinu poté, co jsem si před pár dny položil otázku: Psát o seniorech? Už zase? A je správné, aby pokročilý senior psal o vrstevnících? Možná byste měli vědět, že jsem napsal už téměř dvacet článků. Mám tudíž konkrétní zkušenosti s tím, co po jejich zveřejnění vždy následuje. Níže to konkretizuji.
Trvalo mi, než jsem pochopil, co znamená Seznam Médium. Platforma, umožňující veřejnosti zdarma a v podstatě bez cenzury prezentovat svoje názory. Je to šance sdělit ostatním svoje myšlenky, názory a spekulace nebo prezentovat znalosti. Je to šance sdělit ostatním, co si myslím. Také to však je nemilosrdný diskuzní klub. Anonymita diskutujících je zdrojem invektiv bez rizika postihu.
Pochopil jsem, že nemá smysl být příliš kritický nebo dokonce arogantní a dehonestující v komentářích ke článkům navzdory tomu, že by si to některé zasloužily. Pochopil jsem, že každý může napsat co si myslí. Vlastně je to projev jeho charakteru. Faktem je, že kritizovat umí každý. Někdo to má dokonce v povaze (typologie osobnosti bude jedním z mých dalších témat).
Nyní ke konkrétnímu tématu, jímž je život seniorů
Pokud jde o diskuze kolem stárnutí a života seniorů, zjistil jsem, že ti, kdo sledují články na Seznam Médium nebo si všimnou nějakého tématu, s nimi souvisejícího, už (prý) nechtějí číst o seniorech ani nic od seniorů. Chápu, je to sbírka subjektivních, většinou velmi emocionálních a kategoricky odlišných vyjádření. Rozhodl jsem se s tímto tématem skončit. Věřte mi. Situace a okolnosti (není to vlastně totéž?) tomu zabránily. Mám alibi.
Připomenutí „komentátorům“ tohoto článku: Jedná se o nadsázku. Neztrácejte prosím čas a nervy poučováním, vysvětlováním, odsuzováním a tvrzením, že to napsala umělá inteligence.
Pokračování
Trochu jsem se „zasnil“, tím myslím, že jsem se zamyslel. My starší dospělí někdy „sníme“ i ve dne. V noci máme problém spát. To proto, že tam, kde mladší mají funkční mozek, my máme sklad se vzpomínkami. Doufám, že mne denní snění, které nebude koncentrací mysli na nějaké téma, nepostihne. Přesněji? Ještě ne, prosím. A v noci? Vzpomínky ve snech. Často naprosté nesmysly. Podle toho, co mi asi zůstane v hlavě jako odpad po shlédnutí nějakého seriálu. Někdy ovšem noční můry. Ani se nedivím od té doby, co mnoho času trávím „na síti“. Prozradím vám, která z mých představ je ta nejhorší. Skončím v LDN.
Překvapivě si občas užiju i krásný sen. Jeden zrovna nedávno. V noci poté, co jsem si přečetl závěr seriózních vědeckých studií prokazující, že fyzickou smrtí život nekončí, protože vědomí žije i po ní. Jen mne trápí, že nevím jak dlouho a také netuším, co vědomí dělá, když ztratí „ubytovnu“. Jo, ještě ten sen….překvapivě jsem se setkal s krásnou mladou ženou, která ke mně přišla a objala mne. No fakt, nekecám. Byl jsem naměkko i natvrdo. Nicméně po krátké době se vzdálila a já uviděl, že v náručí má miminko. Klid! Rozhodně jsem si nepomyslel, že moje. A náhle mi to došlo. Já snad vidím Panenku Marii! Přitom nejsem věřící! To neznamená, že jsem nečetl o Panence Marii a mnoha zázracích.
K tomuto snu mám vysvětlení! Vědomí je vědecky ověřeným faktem, ale v případě snů pracuje také podvědomí (!). Vysvětluji si to jako příznivou zprávu o pokračování mého života. Vždy je lepší trochu naděje než hromada beznaděje. Uvidíme.
Tímto příběhem moje psaní nekončí. Důvodem je zjištění, že nejenom na této platformě se média věnují problematice stárnutí a životu seniorů!
Koupil jsem si, jako každý pátek, magazín TÉMA. Šok! Na obálce stařenka za mřížemi! Titulky? Stáří v pasti! Podtitulek? Jak moderní technologie prohlubují příkopy mezi generacemi. Jen samá negativa! Bojím se, co dalšího se dozvím. Snad se nesesypu a neprovedu ukončení vlastního života. Někdy na to pomyslím, ale vždy se vzpamatuji, zatím se nevzdávám a doufám, že se mi podaří včas objevit fígl, který používají století vrstevníci. Nicméně to nejdůležitější si musím nastavit osobně. Co to je? Co bude cílem mého dalšího žití, aby nebyl k bli…..
V následujícím textu vás zaujme můj komentář obsahu článků ve zmíněném časopise. Stojí za to. Úvodník prvního článku „Doba digitální – jak nás rozděluje“ začíná otázkou, která mne vytočila. Co (prý) budou „Husákovy děti“ umět s počítačem, až půjdou roku 2040 do penze. To je otázka zcela mimo mísu. Špičkoví vědci si totiž netroufají „konkretizovat realitu života v budoucnosti tak dlouho dopředu“. Dovolím si mít vizi! Počítače budou umět komunikovat se seniory samy. Budou klást otázky. Třeba: Co pro vás mohu udělat? Budou ovládány hlasem. To přece není žádný problém! Druhá varianta? Každý senior dostane po přihlášení do penze zdarma notebook s osobní AI. Třetí varianta je depresivní, ta sem nepatří.
Druhý důvod k nepohodě? Otázka redaktora: „Proč některé starší občany digitální svět frustruje?“ No pardon, mám chuť být sarkastický! Zprávy o rostoucím výskytu psychických poruch mládeže produktivní generaci nefrustrují? Dostat se do deprese je snadné, stačí koukat na mediální zprávy v jakékoliv televizi, počítači nebo chytrém mobilu. Já říkám zprávám v TV „katastrofiny“.
Vložený titulek v tomto článku: „Už 44 % seniorů používá e-mail“. To je optimistické? To má být vtip? V dnešní době se bez mailové komunikace neobejde nikdo, nikoliv kvůli komunikaci s bližními a známými, ale kvůli úřadům! Mimochodem, čtu zprávy o tom, že nejen senioři podléhají „šmejdům“, ale také mladší spoluobčané se nechávají okrást svými vrstevníky, zvanými „hekr“. Pro jistotu definice:
Hacker je člověk, využívající počítačové dovednosti k odhalování chyb a zranitelností v počítačových systémech. Dovolím si doplněk: také k šíření dezinformací a rozdmýchávání nenávisti.
Další redakční mezititulek? „V půli 21.století bude v Česku přes 3 miliony seniorů“. Milá redakce. Stálo za to zvolit objektivnější data. Použít procenta. Například: seniorů bude 30 % populace. Nebo: seniorů bude 40 % dospělé populace. Nebo - pro zajímavost: 50 % dospělé populace se dožije 100 let.
V tom samém čísle časopisu je další článek na stejné téma hned za komentovaným, s názvem Když babičky jsou „cool“. Je to reportáž, popisující aktivitu jisté české společnosti, věnující se edukaci seniorů v práci s počítačem. Nemám jiný komentář než: to je super!
Nicméně musím opět použít mezititulek: „osmdesát procent našich klientů jsou dámy“. Neuvěřitelné? Vůbec ne. Nabral jsem praktické zkušenosti poté, co jsem před 2 roky (v 75ti letech), přestal pracovat, tak mohu prezentovat následující úvahu:
Dámy staršího věku se přizpůsobily době významně lépe než starší pánové. Už to nejsou „babičky hlídačky“ tím méně babičky jak je popisuje Božena Němcová. Tušíte, proč je jich 80 %? Já si myslím, že ženy veškerého věku jsou komunikativní a „zvídavé“. Ani ve vyšším věku neztrácejí „tah na branku“, čímž myslím chuť žít. Proto se dožívají vyššího věku než muži. Pochopitelně nejenom z uvedeného důvodu. Starší pánové, pokud s počítačem neumí, se stydí být „v jedné třídě“ s převahou žen a ještě si přiznat, že ony jsou akčnější a bystřejší kdežto oni něco zanedbali. Nicméně informace té společnosti, že kurzy navštěvuje 80 % žen neznamená, že muži nemají zájem o edukaci práce s počítačem! Možná to však znamená, že za a/ nejsou v komfortní zóně ve skupině, kde je převaha žen a za b/ mnoho z nich s počítačem pracovat umí.
Dovolím si přihřát si polívčičku. Je mi téměř 78 a s počítačem jsem se musel naučit pracovat už před více než 45 lety. Potřeboval jsem ho ke své odborné a vědecké práci. To není vytahování. Pravdou také je, že mnohé profese pracovat s počítačem umět nemusely a ani dnes nemusí. Ale vsadil bych se, že téměř celá veřejnost umí pracovat s mobilem, dokonce i s tím chytrým.
