Výbor pro životní prostředí (Environmental Audit Committee, EAC) v dopisu vládě upozorňuje, že konečné investiční rozhodnutí o prvním SMR se neočekává dříve než v roce 2029, přičemž spuštění výroby elektřiny v prvním malým modulárním reaktoru je nepravděpodobné před rokem 2035. To je přitom termín, který Spojené království stanovilo pro dekarbonizaci své elektrické soustavy. Není tedy jasné, jakou roli v dekarbonizaci mají SMR vlastně hrát.
Velká síla v malém balení. Malé modulární reaktory přicházejí |
S tím souvisí i další postřeh EAC: v nedávno zveřejněném vládním plánu pro civilní jadernou energii jsou zadní vrátka, která počítají s tím, že by SMR v britském energetickém mixu vůbec nefigurovaly. Zmíněný plán sice rýsuje cestu k tomu, že v roce 2050 jádro zajistí 24 gigawattů elektrické energie – ale zahrnuje i scénář, podle něhož bude jaderná kapacita v roce 2050 pouze 12 GW. To však téměř pokryjí současné a plánované velké jaderné projekty, včetně nových reaktorů Hinkley Point C a Sizewell C. Jinými slovy, plán počítá i s možností, že do roku 2050 ve Spojeném království žádné malé modulární reaktory nebudou.
„Prostě ještě nevíme, jak moc SMR přispějí k výrobě elektřiny v zemi. A nevíme ani, kolik bude jejich zavedení pravděpodobně stát daňové poplatníky,“ napsal v dopisu předseda EAC Philip Dunne.
A co jaderný odpad?
Další obavou pro EAC je jaderný odpad. Upozornil, že pokud by se technologie SMR ve Spojeném království prosadila podle optimistických plánů, bude to znamenat dramatický nárůst množství jaderného odpadu pro skladování a přepracování. Ve Spojeném království je přitom už teď největší úložiště jaderného odpadu na světě; to se nachází v Sellafieldu a je předmětem zuřivých debat. Podobně jako v dalších zemích není ani ve Spojeném království jasná cesta ke geologickému úložišti – takže nárůst množství odpadu je hlavním problémem celého britského jaderného sektoru.
Nejisté úspory z rozsahu
Výbor pro životní prostředí varuje, že klíčový argument pro technologii SMR, tedy že náklady projektů budou nižší než u klasických velkých jaderných bloků, zatím nemá žádnou oporu v datech. Důvodem pro nižší náklady mají být úspory z rozsahu: reaktory mají být vyráběny sériově. To teoreticky jednak zlevní komponenty pro výrobu, a také se fixní náklady – například na certifikaci – rozpustí mezi větší počet projektů. EAC však upozorňuje, že nikde ve světě dosud nebyly zadány žádné komerční objednávky na instalace SMR, takže vize úspor z rozsahu je zatím pouze na papíře.
Studená sprcha pro malé modulární reaktory: ekonomicky nevycházejí |
Podle EAC je to další faktor, který přispívá k nejistotě v rodícím se britském sektoru malých modulárních reaktorů. „Tato nejistota riskuje dominové efekty pro důvěru průmyslu: nejen pro investiční rozhodnutí týkající se počáteční výstavby a výstavby továren na stavbu reaktorových modulů, ale také pro podporu a růst dodavatelských řetězců a dovedností,“ napsal v dopisu Dunne.
Volání po tom, aby vláda vyjasnila svou politiku směrem k SMR, však neznamená, že by EAC nad technologií malých modulárních reaktorů lámala hůl: „Díky podpoře technologie SMR má Spojené království příležitost být skutečným světovým lídrem ve výrobě jaderných kapacit, s velkým exportním potenciálem,“ uvedl Dunne.
