Když se dítě zavírá v pokoji a nekomunikuje, měli bychom zpozornět, radí psycholožka

Máte pocit, že dětí a teenagerů, kteří by trpěli psychickými potížemi, je víc než dřív?

Čísla mluví sama za sebe. Nárůst psychických potíží u dětí a náctiletých jde vidět dlouhodobě. Během pandemie i po ní se ještě zvýšila poptávka po psychologických a psychiatrických službách. Problém ale je, že v Praze i v některých regionech je jich nedostatek. Rodiče uvádějí, že čekací lhůty jsou dlouhé, a denně se v praxi setkávám s tím, že mi telefonují a zoufale se snaží alespoň někam objednat. Šance sehnat dětského psychologa nebo psychiatra, jehož péči by hradila pojišťovna, je téměř nulová.

Podle čeho můžou rodiče rozpoznat, že se jejich dítě dlouhodobě necítí dobře?

Zpozornět bychom měli, kdykoliv se změní chování dítěte. Třeba tak, že se izoluje ve svém pokoji a přestává s ostatními komunikovat. Rodiče mi ale často říkají, že nedokážou rozlišit, za co může obyčejná puberta a za co vážnější psychické obtíže. Je dobré tedy zjistit, jestli se dítě izoluje jen od rodiny, nebo i od svých kamarádů. Důležitým signálem je taky to, jestli pokračuje ve svých oblíbených aktivitách, nebo od nich postupně upouští.

Svým klientům radím: Nepotlačuj své emoce. Když jsi smutný, buď smutný. Když máš vztek, měj vztek. A přemýšlej, co to způsobilo, co se v tobě odehrává a jak to vypouštíš ven.

Projevují se úzkosti a deprese jinak u teenagerů a jinak u dětí?

U mladších dětí se depresivní stavy projevují výraznějšími výkyvy nálad – od smutku a neobvyklé zamlklosti až k podrážděnému chování s výbuchy pláče. U náctiletých jsou depresivní nálady stabilnější, v některých případech je doprovázejí hluboké pocity viny a ztráta radosti. Tyhle depresivní nálady bývají o něco silnější ráno a nedají se ovlivnit žádnou vnější událostí, není to běžný smutek.

Když si takového chování rodič u dítěte všimne, co má pak dělat?

Je dobré na to nebýt sám a obrátit se na odborníky. Na spoustě základních i středních škol je dnes školní psycholog. Další možností jsou pedagogicko-psychologické poradny, které poskytují psychologické poradenství. A pak už tady máme specializované dětské klinické psychology, dětské poradenské psychology, pedopsychiatry, kteří pracují ve zdravotnických zařízeních nebo soukromě. Rodičům radím, ať se nenechají odbýt, a pokud jim odborník řekne, že nikoho nového nepřijímá, ať žádají další kontakty.

Co s vámi řeší dospívající na terapiích nejvíc?

Úzkosti a deprese. Časté je také sebepoškozování a poruchy příjmu potravy, objevuje se i problematika transgenderu. 

Setkávají se s tím, že by ostatní nebrali jejich psychické problémy vážně?

Ano. Občas se to stává ze strany rodičů, občas za strany učitelů nebo spolužáků. Pocity nepochopení, které kvůli téhle bagatelizaci vznikají, pak vedou buď k tomu, že se člověk uzavře, nebo naopak získá potřebu své problémy ještě více dávat najevo, například pokusem vzít si život. 

Dovedu si představit, že někteří rodiče si psychické potíže svých dětí vyčítají.

Je to tak. Rodiče se často viní za to, co se s jejich dětmi děje. Někteří v takových chvílích panikaří, jiní se někdy tváří, že se nic neděje. Nejlepší je si zjištění, že se s dítětem něco děje, vnitřně zpracovat a snažit se na tuhle novou situaci zadaptovat. Pocity viny nikomu nepomůžou. Ideální postup je takový, že jako rodič získám o pocitech dítěte co nejvíc informací, zorientuju se v tom, co a jak vnímá, najdu odborníky a změním svůj přístup a podmínky, ve kterých se dítě nachází. 

Jakou roli hrají v psychice dospívajících sociální sítě?

Sociální sítě bohužel pokřivují náš pohled na svět. Vidíme na nich jen šťastné, úspěšné lidi na dokonalých místech a to se do našich pocitů promítá. Dospělý člověk má v tomhle ohledu většinou kritičtější myšlení a dokáže tu iluzi prokouknout, ale dítě už tolik ne. Když nabyde dojmu, že jeho život oproti životům ostatních v něčem pokulhává, objeví se u něj pocity nedostatečnosti, malého sebevědomí, nízké sebehodnoty a zmaru. To všechno je pro depresivní stavy skvělou živnou půdou.

Jana Růžičková vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Se svými klienty řeší deprese, úzkosti, osobní krize, vztahovou problematiku nebo také stresové situace a vyhoření. Věnuje se dospělým, dospívajícím i dětem. Působí v Praze. 

Oživte prádelník jarními tóny

Překrásné spodní prádlo i pyžama ve světle fialové, šeříkové a tmavě modré.

Do e-shopu