Jak jsem potkal brouky (Díl LVII. - Rokycany 9)

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

A jsme zase v Rokycanech. Ani jsme nemuseli sahat do archivních šuplíčků, jak bylo původně v plánu. Teplé počasí vylákalo spoustu havěti, přinášíme tedy aktuální zpravodajství. Sestava je vzhledem k ročnímu období trochu specifická, zahrnuje například více pavoukovců.

Krytonosec čtyřzubý, chráněný slušivým svetříkem, se objevuje jako jeden z prvních brouků už v únoru, kdy ho obvykle zastihneme, an leze po nějaké osluněné zdi. Patří mezi škůdce řepky a dalších brukvovitých rostlin, jakož i zeleniny:

Krytonosec čtyřzubý

Hnojníka jsme prezentovali v rozlučce s rokem 2023 jako toho, kdo bývá jednou z předzvěstí jara. A hle, tu ho máme:

Hnojník jarní

Hezký, kovově zbarvený dřepčík, pravděpodobně dřepčík bronzový. Vzrůstem drobný jako ostatní dřepčíci. Uvádí se, že škodí na řepě a rdesnovitých rostlinách:

Dřepčík bronzový

Cariderus aeneus, další z druhů vyobrazených v závěrečném dílu roku 2023. Opět se přesvědčujeme, že ač označován za teplomilného, je čilý i v chladnějším období:

Cariderus aeneus

Tohoto drabčíka by železniční vlečka nepovalila, odrazky na jeho zádech jsou naprosto dokonalé. Tachinus subterraneus je dravec, kterého vylákala lezoucí kořist. Dospívá v zimě, během níž se pak první odvážlivci z jeho řad dají najít venku. Velice dobře létá, stejně jako ostatní drabčíci:

Drabčík – Tachinus subterraneus

Vždy ve střehu!

Drabčík – Tachinus subterraneus

Drabčík Omalium rivulare obývá skoro každý kompost, uhnízděn v tlejícím listí. I v zimním období létá, jak o tom svědčí tato fotografie, na níž jsou krásně vidět křídla:

Drabčík - Omalium rivulare

Klasické slunéčko sedmitečné není dnes tak hojné, jako třeba nepůvodní slunéčko východní. Moc se tedy berušce hýbat nechtělo, bylo na ni přece jen chladno:

Slunéčko sedmitečné

Ruměnice se venku vyskytují po celý rok, pozorujeme je i v průběhu zimy. V mrazech se zdržují u báze stromů, s blížícím se jarem začínají lézt i po zdech:

Ruměnice pospolná

Nymfa zajímavé blánatky lipové, která někdy zavítá mezi ruměnice. Invazivní blánatka pochází z mediteránu a Česko je severní hranicí jejího výskytu:

Blánatka lipová – nymfa

Štítovka obilní již v našem seriálu několikrát vystupovala. Není jednoduché ji určit, existují dva téměř totožné druhy. Přezimuje jako dospělec a v mírném počasí ji najdeme venku:

Štítovka obilní

Nyní si dopřejeme menší přehlídku pavoukovců. Jejich systematiku nemáme tak dobře zvládnutou jako taxonomii brouků, spokojíme se tedy s určením spíše přibližným. První nastupuje sekáč obecný či snad jemu velmi podobný sekáč sedlový. Tohoto krátkonohého pavoukovce najdeme ve vlhčích lesích skoro všude:

Sekáč obecný

Sekáč chlumní alias sekáč chobotnička. Na rozdíl od předchozího druhu má nožky velmi dlouhé. Na snímku je zřejmě mládě, které v průběhu tohoto roku dospěje:

Sekáč chlumní

Ne, není to Wellsův Marťan, jen další sekáč - žlaznatka dvouskvrnná, která je podstatně menší než předchozí dva druhy. Stejně jako kolegové, i ona se schovává pod kameny nebo pod dřevem, kde je vlhko. Při odkrytí vyčkává nehnutě a spoléhá se na své maskování:

Žlaznatka dvouskvrnná

A na závěr jeden druh pavouka. I když má velmi nápadný vzhled, nepodařilo se nám ho blíže určit:

Pavouk druhu neurčitého

V dalším blogu se podíváme do Horní Břízy na severním Plzeňsku (LVIII. díl)