Arthur Schnitzler: Řecká tanečnice

Rakouský spisovatel a doktor Arthur Schnitzler se narodil ve Vídni roku 1862 do rodiny židovského lékaře a zemřel tamtéž v roce 1931. Vystudoval medicínu a pracoval jako asistent ve všeobecné nemocnici, později na laryngologii u otce. Absolvoval psychiatrickou praxi, kde se seznámil s užitím hypnózy a sugesce, což ovlivnilo i jeho literární tvorbu. Psaní se věnoval již od mládí, ale teprve po otcově smrti (1893) tvořil intenzivněji.

Jako člen avantgardní skupiny Jung-Wien (Mladá Vídeň) si pohrával s formálními i společenskými konvencemi. S novelou Leutnant Gustl (1900) byl první, kdo psal německou beletrii v proudu vědomí. Mladá Vídeň zpochybňovala moralistický postoj literatury ve prospěch sociologické pravdy a psychologické (obzvláště sexuální) otevřenosti. Některá Schnitzlerova díla byla z tohoto důvodu cenzurovaná, zejména pro bezprostřednost a otevřenost ženských hrdinek k erotickým tématům, jako například soubor mileneckých jednoaktovek Der Reigen (Kolo) z roku 1900, zachycující rozhovory před a po sexuálním aktu napříč sociálními vrstvami. V politickém dramatu Profesor Bernhardi (1912) vykreslil portrét a profesní zkušenosti svého otce, a jakožto žid reagoval na tehdejší vlnu antisemitismu.

Na otázku, co si myslí o kritickém pohledu, že všechna jeho díla zacházejí se stejnými tématy, odpověděl Schnitzler: „Píšu o lásce a smrti. Jaké další předměty existují?“ Nejinak je tomu v novele Řecká tanečnice z roku 1902. Smrt Matyldy získává prostřednictvím vyprávění hlavní postavy jasnější kontury. Netvoří si ale Matyldin známý klamavou představu? Autor, ovlivněný psychiatrickou praxí, se snaží věrohodně vystihnout psychologickou podstatu jednání svých postav i jejich emočních prožitků.