Článek
Vývoj děla začal v roce 1934 a to přímo na pokyn Adolfa Hitlera. Ten plánoval budoucí vojenská tažení a zadal armádnímu velení úkol, aby vyvinulo zbraň, která by byla schopná prorazit a zničit opevnění Maginotovy linie. Tato linie těžkých opevnění a bunkrů byla Francií vybudována na hranicích s Německem po 1. světové válce a považovala se za nepřekonatelnou. Samotným vývojem děla pak byl pověřen průmyslník Gustav Krupp, po kterém dělo získalo i své jméno.
O tři roky později Krupp představil Hitlerovi finální návrh. Gustav vážil neuvěřitelných 1350 tun, byl dlouhý skoro 50 metrů, vysoký téměř 12 metrů a zabíral šířku 7 metrů. Samotné dělo pak měřilo přes 32 metrů a bylo v ráži 80 cm. Jedna střela vážila přes 7 tun. Do té doby nikdo nic takového nevytvořil.
Říct o Gustavovi, že byl masivní, je tedy vlastně slabé slovo. Vůdce byl každopádně monstrózností a silou děla nadšen a na projekt se uvolnilo 10 000 000 Marek s tím, že zbraň měla být připravena do roku 1940 pro útok na Francii.
Model děla Schwerer Gustav/Dora.
Jenomže konstrukce se kvůli náročnosti protáhla. Údajně bylo největším zádrhelem ukování hlavně. Nakonec však Gustav na bojišti nechyběl. Němci se Maginotově linii zcela vyhnuli a Francie padla dřív, než byl Gustav dokončen.
Zkouška ohněm
V roce 1941 už bylo dělo připraveno a proběhly veškeré vojenské zkoušky. Protože se otevřela i Východní fronta, bylo dělo přesunuto právě zde. Problém ale byl i s jeho pohyblivostí. Kvůli extrémním rozměrům se musel Gustav pohybovat pouze na speciálních paralelně běžících kolejích. Ty se tak musely stavět na vyžádání, podle aktuální cílové lokace.
Samotnou obsluhu děla zajišťovalo 250-500 mužů a dalších několik tisíc jich bylo třeba k pokládání kolejí, rozkládání/skládání samotného děla a jeho ochraně. Samotná hlaveň se navíc mohla hýbat pouze nahoru a dolů, takže bylo pokaždé nutné postavit koleje tak, aby mohlo dělo správně zaměřit. Hlaveň navíc vydržela pouze kolem 250 výstřelů, než musela být kvůli extrémnímu opotřebení vyměněna. Významné bylo i riziko, že si obřího kolosu (a specifických kolejí) všimne nepřátelské letectvo, pro které by bylo dělo snadný cíl.
Němcům se ale nakonec přece jen podařilo dopravit dělo k Sevastopolu, kde se skutečně zapojilo do ostřelování obleženého města. Zde vypálilo celkem 47 ran (za celý den stihlo vystřelit pouze kolem 10 výstřelů). Jedním výstřelem dokonce střela pronikla 30 metrů do země, kde zasáhla sovětský muniční sklad, který celý vyletěl do povětří.
Schwerer Gustav při střelbě.
Po dobytí Sevastopolu bylo dělo odvezeno zřejmě k Leningradu, ale zde se do bojů už zapojit nestihlo a kvůli Sovětskému postupu muselo být převezeno k Varšavě. Podle některých zdrojů Gustav pálil na Varšavu v době Varšavského povstání, ale nikdy to nebylo zcela potvrzeno.
Konec války a bylo i druhé dělo?
Ke konci války se stává osud děla nejasný. Němci se zřejmě pokusili dělo odvést co nejdále od fronty, a nakonec bylo zřejmě rozhodnuto o jeho zničení. Nikdo nechtěl, aby se dostalo do rukou nepřátel, a proto ho Němci sami odpálili.
Zajímavou otázkou pak zůstává, jestli nebyla děla vyrobena dvě. Údajně totiž armáda zadala Kruppovi i druhou objednávku. Toto druhé dělo se mělo jmenovat „Dora“ a mělo být nasazeno např. u Stalingradu.
Podle některých zdrojů tak skutečně existovala dvě děla, ale obě byla před koncem války zničena. Pravděpodobnější je ale verze, že „Schwerer Gustav“ a „Dora“ je označení pro stejnou věc.
I když dělo vzbuzovalo strach a propagandou bylo vykreslováno jako zázračná zbraň, skutečná práce s ním nebyla zřejmě vůbec jednoduchá. Proto mu údajně začali obsluhující vojáci posměšně říkat „Dora“. Díky tomu pak vznikla legenda o existenci dvou děl.
Závěr
I když Schwerer Gustav nakonec do války významně nezasáhl, jedná se dodnes o nejtěžší postavené dělo s největší ráži, který byla použita v boji, v dějinách. Ve své době navíc sehrál i významnou propagandistickou úlohu a sloužil k pozvednutí morálky Německých vojáků.
Zdroje
