Knihu a film Želary doplní nevšední taneční inscenace

Příběh o zvláštním vztahu, jenž vznikl ze strachu, z obav a nedůvěry, ale i z lásky tmelené společným úsilím přežít, se stal silným námětem pro další spolupráci osvědčeného tvůrčího tandemu choreografky Hany Litterové a skladatelky, zpěvačky a cimbalistky Zuzany Lapčíkové. Jejich Želary jsou vůbec první tanečně dramatické nastudování tohoto díla, k němuž obě dámy vytvořily vlastní libreto a Zuzana Lapčíková zkomponovala hudbu pro celý orchestr.

Květa Legátová, vlastním jménem Věra Hofmanová, byla česká spisovatelka a pedagožka pocházející z Brna. Přestože se psaním zabývala celý svůj život, kvůli svému postoji proti komunistickému režimu pobývala ve skromných podmínkách malých měst a vesnic, kam byla „uklizena“, a tvořila pod pseudonymy. Prostředí Moravských Kopanic, kde několik let bydlela a poznala tak tragické osudy místních obyvatel, pokřivené často velkou bídou, bylo zdrojem pro její povídkovou knihu Želary, která vyšla v roce 2001 a za níž jí byla v roce 2002 udělena Státní cena za literaturu, a následně pro novelu Jozova Hanule. Byla první odvážnou tvůrkyní, která ve svém díle upozornila na tragické násilné okolnosti osvobozování naší země Rudou armádou. Uznání se ale dočkala až na sklonku života.

Tato dvě díla si autorky, které spolu pracují už počtvrté, zvolily za obsahovou předlohu svého nového tanečního představení. „Výběr námětu a následná stavba libreta k inscenaci bezprostředně navazuje na náš velmi osobní zážitek spojený s inscenací Balady, jíž jsme vytvořily pro Národní divadlo Brno. Jednou po představení přivedl zlínský spisovatel Antonín Bajaja do šatny paní profesorku Věru Hofmanovou neboli Květu Legátovou, jež přišla se svojí skromnou gratulací. A byla to neskutečná energie, kterou s sebou přinesla. Setkání s tímto odhmotněným a nesmírně oduševnělým člověkem, jakým byla, mě zasáhlo velice intenzivně. Když jsme pak dostaly příležitost vytvořit v Olomouci autorské představení, chvíli jsme váhaly, ale tento „aha“ moment sehrál zásadní roli. Uvědomila jsem si, že to je látka, které stojí za to obětovat obrovské množství svého času,“ popsala začátek cesty k olomouckým Želarům Zuzana Lapčíková.

Následovalo vytvoření vlastního libreta. „Ne zcela jsme se chtěly ztotožnit s knižní předlohou a s filmem. Chtěly jsme to jednak propojit, jednak upravit pro adaptaci na taneční divadlo. Některé postavy jsme vypustily, některé přidaly, příběh jsme ale zachovaly,“ dodala Hana Litterová. Ústřední postavou děje je mladá lékařka Eliška pocházející z města, která prožívá německou okupaci ukrytá v horské vesnici pod novou identitou, kde se už jako Hana provdá za na první pohled hrubého horala Jozu. Střetnutí dvou naprosto odlišných světů a kultur se postupně promění v láskou naplněný vztah.

Se zadáním zpracovat dramatickou předlohu přišel šéf baletního souboru Jan Fousek. Byla to výzva nejen pro autorky, které v Moravském divadle působí poprvé, ale od začátku zkoušení i pro tanečníky, v inscenaci bude účinkovat celý baletní soubor, a orchestr.

„Naše představení bych nazvala tanečním divadlem. Je to ve stejné míře spojení tance a civilního herectví. Pro taneční styl jsem vybrala současný pohybový slovník, jinými slovy contemporary, s prvky moravského folklóru, abychom se co nejvíce přiblížily prostředí příběhu. Pro mě je navíc současný taneční slovník nejlépe vhodný pro zpracování tanečního dramatu,“ uvedla Hana Litterová a přiznává, že na začátku měla obavy, zda soubor složený z tanečníků z celého světa techniku moravského folklórního tance zvládne.

Orchestr během představení povede šéfdirigent Petr Šumník. Inscenační tým doplňuje výtvarnice Dominika Lippertová, která navrhla scénu z prostředí města a nemocnice, a dále vesnici a chalupu. Kostýmy jsou dobové ze 40. let a tanečníci se předvedou nejen ve vesnických šatech, ale i uniformách. Hlavní představitelky pak obléknou svatební šaty vycházející ze slováckého regionu. Atmosféru pomůže dokreslit light design Tomáše Příkrého.

Foto: Jade Laccara (©Serghei Gherciu)