Článek
Tak nám potvrdili Bureše, chtělo by se říci při čtení článků a příspěvků na internetu. Role Švejkovy bytné, rozšafné zvěstovatelky dějinné události, se ujali všichni, kterým Babiš, jak se říká, bydlí v hlavě.
Zaujal hlavně Jan Pánik ze serveru Forum 24. Dne 7. 2. 2024 vyšel jeho článek Bureš 25085, možná je na čase si to přiznat. Pekarová se vysmála Babišovi, vzkaz mu poslali i další politici.
O čem je byla řeč? Byli v něm zmíněni a citováni jedna politička, dva politici a nastíněna historie celé kauzy.
Že to byli politici z TOP 09 (Markéta Pekarová Adamová, Marek Ženíšek) a KDU-ČSL (Tomáš Zdechovský) není nic nového. Každá příležitost pro zviditelnění potápějících se stran a vylepšení své pošramocené image je dobrá a výše uvedení si to hezky rozdělili. Paní Markéta bude ráda, když se zapomene na její snahu vytvořit souznění mezi Arménií a Ázerbajdžánem a pan Zdechovský upřel pozornost veřejnosti na svoji osobu a svoji skomírající stranu. Pan Ženíšek dal národu najevo že vůbec existuje, protože do letošního února o něm nikdo nevěděl.
O to zajímavější je historie celé kauzy. Vlekla se deset let a zúčastnily se jí všechny instance slovenského soudnictví.
Není třeba vše opakovat, pan Pánik to shrnul velmi dobře. Jádro věci je že Babiš v roce 2012 v souladu s dřívější praxí slovenských soudů zažaloval ÚPN, který na Slovensku spravuje svazky StB. Ústavní soud ale o pět let později, kdy zrušil dřívější verdikty krajského i nejvyššího soudu v Babišův prospěch, toto pravidlo prolomil. Ústavní soud tehdy ovšem nezmínil, kdo má být žalovanou stranou (citace ze článku). Dále se slovenské soudy zabývaly tím kdo má vlastně v této kauze být žalovaným.
Na řadu přichází další citace z článku: „Archivní dokumenty tvrdí, že Babiš se v roce 1980 stal důvěrníkem StB a o dva roky později ho podle nich ke spolupráci s tajnou policií coby agenta s krycím jménem Bureš získal nadporučík StB Július Šuman. Ten ale při projednávání Babišovy žaloby u okresního soudu prohlásil, že tato informace není pravdivá a že Babiš k StB naverbován nebyl. Slovenský ústavní soud ve verdiktu z roku 2017 zpochybnil věrohodnost bývalých příslušníků StB, kteří u obecných soudů vypovídali v Babišův prospěch a jejichž výpovědi byly tehdy považovány za klíčové.“
Je dobře že pan Pánik toto zmínil. Jeho určitě nikdo nebude podezřívat ze zveřejňování spikleneckých teorií, dezinformací a zpochybňování práce a pověsti ústavních institucí.
Co to zkusit celé otočit? Co kdyby pověstný Július Šuman a další důstojníci StB nevypovídali v Babišův prospěch ale potvrdili verzi jeho vědomé spolupráce? Babiš a jeho právníci by jistě tento proces postupným odvoláváním také dotáhli až k Ústavnímu soudu. A ten by rozhodl že bývalí důstojníci StB jsou nedůvěryhodní a Babiš byl tedy registrován neprávem? Nebo by dal estébákům důvěru?
Co by potom skutečně bylo jazýčkem na vahách rozhodování? Pokud vynecháme obezličku „Opomenutí zmínit žalovanou stranu“ celá kauza by možná dopadla jinak a Babiš by se možná nestal Burešem. Nebo by bylo veřejné poptávce vyhověno, Bureš by byl nejvyšší soudní instancí posvěcen a estébáci by zažili velkou rehabilitaci?
Na kdyby se nehraje, ale přesto se může každý zamyslet. Do jaké míry bylo skutečné rozhodování slovenského Ústavního soudu ovlivněno politickou situací a veřejným míněním? Rozhodovali se slovenští ústavní soudci podle nejlepšího vědomí a svědomí nebo v tom byly i jiné zájmy?
Politik, oligarcha a miliardář, to je dobrý terč. Ale permanentní babišománie je už únavná. Navíc si i poslední volič z Horní Dolní dávno všiml že Babiš slouží jako výmluva neschopným a komunikačně a sociálně nedostatečným koaličníkům. Ti to dnes a denně dokazují svými mediálními výstupy.
A na preferencích hnutí ANO je to vidět. Zamyslete se…
