Arthur Schnitzler: Květiny, Mrtvý Gabriel nebo Řecká tanečnice. Pět příběhů o lásce a smrti

Rakouský dramatik, prozaik, lyrik a esejista Arthur Schnitzler (1862–1931) patří k hlavním představitelům vídeňské moderny přelomu 19. a 20. století. Byl mistrem psychologické povídky. Jako lékař se specializoval především na nervová onemocnění a toto zaměření i určitá dvojdomost jsou dobře patrné i v jeho literárním díle. Jako prozaik dával Schnitzler přednost menším útvarům, je autorem desítek povídek a novel a dvou románů. Jeho povídková tvorba je nápadně kompaktní; stále se v ní opakují témata a motivy, především smrt a sexualita.

Píšu o lásce a smrti. Jaké další předměty existují?
Arthur Schnitzler

Květiny 

Květiny jako vzpomínka na jejich nejšťastnější den. Chodí mu pravidelně každý měsíc. I když už dávno nebyli spolu. I poté, co zemřela. Čas plyne, ale myšlenky na ni stále není možné zahnat… 

Mrtvý Gabriel

Povídka Mrtvý Gabriel z roku 1908 vypráví lehce dekadentně laděný příběh zasazený do středoevropského prostoru někdy na počátku 20. století. Ústředním tématem je i zde láska a smrt. Pro Schnitzlera je typické, že nesleduje pouze metafyzický obsah spojení lásky a smrti (tedy otázku hranic bytí a nebytí), ale že je řeší v rámci reálně – byť netradičně – chápané psychologie. Rád sestupuje do extrémních situací, v nichž se odhalují skryté pohnutky lidského jednání. Díky tomu se dopracovává nebývalé věrohodnosti a objevnosti, která jde za morální a metafyzická klišé.

Arthur Schnitzler je klasik. Neznám žádného jiného žijícího německy píšícího spisovatele, o kterém by se to dalo tvrdit se stejnou jistotou... Žádný jiný si nezaslouží označení mistr jako on.
Frank Wedekind

Řecká tanečnice

Smrt Matyldy získává prostřednictvím vyprávění hlavní postavy jasnější kontury. Netvoří si ale Matyldin známý klamavou představu? Autor, ovlivněný psychiatrickou praxí, se snaží věrohodně vystihnout psychologickou podstatu jednání svých postav i jejich emočních prožitků. „Moje díla jsou samé diagnózy,“ tvrdil Arthur Schnitzler, který byl svými postupy blízký freudovské psychoanalýze. Jaký byl Matyldin osud a jak s ním souvisela řecká tanečnice?

Já

Povídka vznikla v roce 1927 a za autorova života nebyla publikována. Ačkoliv tématem, volbou časoprostoru a postav i základními rysy vyprávění zapadá do kontextu spisovatelovy tvorby, vymyká se z něj mírou detailnosti a důslednosti analýzy patologického stavu mysli a tím představuje krajní, vskutku mistrovskou polohu Schnitzlerova díla.

Mrtví nepromluví

Setkají se dva milenci, Ema a František. Ema je vdaná a pronásleduje ji strach a nervozita z toho, aby její aféru nikdo neodhalil. František se ji pokouší přesvědčit, aby s ním odešla. Když projíždějí po večerní Vídni, dochází k nehodě, která donutí Emu zvažovat, co je pro ni důležitější – její pověst, nebo život milence.

Povídka je komorním dramatem o vině a důležitosti společenského postavení. Autor v hlavní hrdince ukazuje, jak v nás pocit viny způsobuje rozporuplnost a pochybnosti, jak si lidé dokáží ospravedlnit svá pochybení a zároveň jak nás vina dokáže změnit. Také poukazuje na snahu udržet si dobré společenské mínění za každou cenu.