Studenti totiž patřili ke skupině mužů, kterým středověká společnost zakazovala se oženit. Mezi ně patřili také univerzitní mistři, tovaryši, klerikové a preláti.
Na manželství zároveň museli zapomenout i ti, již neměli dostatek peněz, nebo se živili jako potulní řemeslníci, čeledíni, žoldnéři či patřili k hradní posádce.
I oni však toužili po teplé náruči a ženském těle. Nezbývalo jim nic jiného, než se obrátit na profesionálky a sehnat si pouliční helmbrechtnici nebo u hradeb navštívit veřejný dům.
„Do poloviny 14. století žily prostitutky na okraji města a jeho obyvatelé je odmítali tolerovat,” říká Milena Lenderová, spoluautorka knihy Žena v českých zemích. „Postupem času se však vztah k prodejné lásce začal proměňovat.”
Prostituce ve středověku
Hlavním důvodem byla snaha o kontrolu celého businessu. Ta zahrnovala snížení kriminality, lepší dostupnost služeb, ale hlavně ekonomické zisky. Provozovatelé nevěstinců totiž městu odváděli nemalé daně.
Karel IV. byl zbožný, ale prostituci toleroval.
Nevěstince se většinou stavěly u bran, kudy putovalo mnoho rytířů, kupců i vesničanů. V době Karla IV. tak patřila mezi nejvyhlášenější ulice Krakovská, nacházející se pod dnešním Národním muzeem. Druhým centrem pražské prostituce byly tzv. Benátky.
Jednalo se o shluk malých domků, postavených v oblasti dnešní Konviktské a Bartolomějské ulice, kde „hurvy” bydlely a provozovaly své řemeslo. Zodpovídaly se městskému katovi, který si od nich nechal vyplácet rentu.
V roce 1385 však byla čtvrť zbořena na příkaz kazatele Jana Milíče z Kroměříže. Na jejím místě nechal vybudovat tzv. Nový Jeruzalém. Klášter s přísnou disciplínou pro padlé ženy, kde se věnovaly řádné práci.
Město hříchu
Nevěstince však byly jen jedním z míst, kde se dala touha ukojit. Většinou stačilo navštívit městské šenky. V každém z nich seděla povětrná ženština, jež za džbánek piva a pár drobných s radostí nabídla své služby. „Spadaly do chudší skupiny, které obvykle velel pasák,” říká Milena Lenderová.
Na svých svěřenkyních nevydělávali jen umělci nebo hospodští, ale také církevní hodnostáři. Jedním z nich byl i farář z kostela sv. Jana v osadě Podskalí jménem Ludvík Kojat. Ve svém domě, nacházející se kousek od dnešního I. P. Pavlova, zaměstnával až 8 prostitutek.
Nejstarší řemeslo na světě ve středověku vzkvétalo.
Nevěstky se však vyskytovaly také v ulicích. Daly se poznat podle závoje se žlutým okrajem. V Praze si své zákazníky nejčastěji vodily mezi haldy dřeva, nacházející se za hradbami u Vltavy. Proto se jim říkalo „haldecké“.
Jiné, tzv. „věnečnice“, se pod záminkou podomního prodeje květinových věnečků, nechávaly zvát přímo do ložnic na první pohled počestných měšťanů.
Zdroje: www.blesk.cz, www.sarkabayerova.blog.idnes.cz, www.stoplusjednicka.cz
