První žena slavného herce, Helena, trpěla velkými zdravotními problémy. Nádor na mozku zcela ovládl její psychický stav. Styděla se dokonce vycházet mezi lidi. Sebe i manžela tak izolovala od společnosti. Situace vyvrcholila jejich emigrací.
Než se Ladislav zamiloval do Heleny, byl považován za nezkrotného mládence. Miloval ženy a netajil se tím.
Přání otce ignoroval
Cesta k herectví nebyla pro Ladislava Chudíka jednoduchá. Jeho otec s uměleckou kariérou svého syna nesouhlasil. Nechtěl připustit, že by syn pracoval jako komediant a neměl by jistou a stabilní práci.
Nakonec se z Chudíka stal úspěšný herec. Hrál v mnoha nezapomenutelných divadelních a filmových rolích. Mezi ty nejznámější snímky patří Sokolovo nebo Osvobození Prahy.
Bolestivé období
Úspěch na pracovním poli vystřídalo trápení v soukromí. Těžce nemocná Helena ničila svůj i Ladislavův život. Herec i tak za svou manželkou stál v dobrém i zlém. Dlouho si neuvědomoval, že jeho polovička potřebuje psychologickou pomoc. Absolvoval s ní hned několik stěhování. Odešel kvůli ní dokonce i do ciziny.
„Došlo to tak daleko, že jsem uvažoval, že skončím se životem. Když s takovým člověkem zůstanete, je to vlastně taková postupná sebevražda. Když chce někdo druhému pomoci, musí pamatovat na to, aby sám nepadl,“ přiznal herec v pořadu Třináctá komnata.
Manželé emigrovali do Rakouska, kde Chudík získal tříměsíční angažmá ve vídeňském divadle Volkstheate. Po celou dobu zápasil s němčinou, kterou rozhodně neovládal dokonale.
Oblíbeného herce se rozhodli z Rakouska dostat jeho studenti. U dveří mu zazvonila parta slovenských mladíků v čele s Andrejem Hrycem a Jurajem Kukurou. Studenti si přijeli pro svého profesora. Nechtěli, aby je vyučoval kdokoli jiný. "To byl takový emocionální dotek, ze kterého se rozklepe srdce a podlomí se kolena," vzpomínal po letech Chudík, který přiznal, že mu tenkrát ukáply i slzy. Ve Vídni dokončil domluvená představení a vrátil se zpátky na Slovensko.
S první manželkou Helenou se po letech trápení rozvedl a ona tři roky poté zemřela.
Láska na druhý pokus
Jeho životní role přišla až po návratu z Rakouska. Chudík získal roli primáře v nejsledovanějšímu seriálu tehdejší doby Nemocnice na kraji města.
S kariérním úspěchem šel ruku v ruce i úspěch v soukromém životě. Konečně potkal tu pravou ženu. Štěstí našel po boku právničky Aleny. Vedle nové ženy zažil hned několik úspěchů. V roce 1965 získal ocenění jako zasloužilý umělec, v roce 1982 byl povýšen na národního umělce a v roce 1999 se stal prvním laureátem Ceny Jozefa Kronera za celoživotní přínos umění.
V období 1989–1990 dokonce zastával funkci ministra kultury Slovenské republiky. S druhou manželkou žil spokojeně až do své smrti. Zemřel v jednadevadesáti letech v Bratislavě.
