Český hokej takové obránce potřebuje. Mobilní, šikovné, správně drzé. Filip Král už ví, jak chutná NHL, takže? Něco se možná lehce zaseklo a pracuje se na štaci, kde by 24letý mládenec s dvěma starty za Toronto vyrostl ve hvězdu. V Lahti to šlo zprvu ztuha, už je však líp.
Když se Filip Král časem vrátí zpět na začátek sezony ve finské lize, před očima mu projedou ne zrovna pěkné obrazy. „Ze začátku to bylo těžké, nebudu lhát,“ říká u kabiny nároďáku v Karlstadu, odkud dnes vyrazí na polední střet s Finy. „Po mém příchodu do Lahti se nám vůbec nedařilo, navíc jsem měl i zranění. Nikdo moc nevěděl, jak na to máme zareagovat. Spousta kluků hrála finskou ligu prvně. Pak se to zničehonic otočilo, vládne pohoda, trenér nám věří, každý víme, jak hrát a zvykli jsme si na sebe,“ těší Krále vzestup na čtvrtou pozici v tabulce.
Ze všeho nejvíc si zvykal na fičák na ledě. Finští rychlobruslaři jsou však známí i tím, že na kreativitu potřebují cizince. Aby jen nelítali zběsile nahoru dolů. „Hraju pořád to svoje, ale musel jsem se přizpůsobit v rychlosti. Finové jsou neskutečně nabruslení, je to jejich největší deviza.“
Místní diváky Liiga baví, někdo dokonce říká, že je vzrušující. Král se nediví. „Přijde mi koukatelná. Právě tím, jak se lítá nahoru dolů, vzniká spousta šancí, časté ztráty puků u modrých lajn. Oni se nebojí riskovat, hlavně mladí kluci nejsou svázaní, věří si, nebojí se něco udělat.“
Ačkoli Král v Lahti celkem zdomácněl, k čemuž přispěla i početná česká kumpanie (Jordán, Horký, Bareš), za oponou se nahlas mluví o tom, že by mohl změnit po sezoně dres. „Asi se to bude teď někdy řešit, ale hlavu si s tím nelámu. Vždycky si říkám, že to nějak dopadne. Nechávám to otevřené,“ mávne rukou. Jasně, že kolem něj slídí i české týmy, ale… „Radši bych asi vydržel venku, ale stát se může cokoli, nikdy nevíte, co se vám může naskytnout,“ reaguje.
Škoda, že mu nevyšla NHL. V minulé sezoně jej pozvali na dva mače do sestavy Maple Leafs, zbytek strávil na farmě u tamních Marlies. A pak vyrazil na sever Evropy. Jako plno jiných hráčů. Jak těžké bylo prosadit se v Torontu do základu? „Ono pak v určité chvíli není rozhodující, ve kterém týmu se o NHL snažíte. Kluků na farmě je hodně v každém klubu. Říká se, že v Torontu je to teď nabité, ale nemyslím si, že by to jinde bylo jiné,“ přemýšlí nahlas.
NHL teď aspoň na čas nechává spát, chce se pokusit prodrat na šampionát v Praze. „Je to důvod, kvůli němuž jsem se vracel. Výhled na mistrovství určitě je, ale je tu hodně kluků, tak uvidíme, jak to půjde dál. Jsem rád, že mě povolali na tuhle akci, očekávání se mi zatím plní,“ míní Filip Král, jenž má u Pelikánů v Lahti velmi slušnou bilanci 5+20 ve 35 utkáních.
Radim Rulík a spol. teď věří, že jim Král coby znalec Finů pomůže v sobotním duelu srazit jeho dobré známé. Začít by se mohlo od toho, že tým radši zapomene na čtvrteční výuku od Švédů. „Lepší je zapomenout, poučit se z chyb a trochu se uklidnit do zápasu. Každý je jiný a bude lepší do toho jít s čistou hlavou, neohlížet se na to, co bylo ve čtvrtek,“ míní Král, jenž první duel Švédských her sledoval z tribuny. „Pro mě bylo těžké se na to z vrchu dívat. Švédi dominovali a nahoře s tím těžko něco uděláte,“ pousmál se.
Očekává výrazně jiný souboj. I proto, že Finové nejsou na kotouči tak zruční jako jejich sousedé.
„Fini budou ještě trochu víc bruslit, ale nebudou na tom s pukem dovednostně tak dobře jako Švédi,“ soudí Filip Král.
