Mařenka z Arabely
Psal se rok 1978, když filmaři hledali rozpustilou a upovídanou dívku pro film Kočičí princ. Jedna taková ve škole byla, jen se v tu dobu léčila z nemoci. Filmaři se tak na doporučení třídní učitelky vydali k Veronice Tyblové domů.
Ta tehdy vůbec netušila, že toto náhodné setkání bude znamenat začátek jejího filmového dobrodružství. V Kočičím princi získala Veronika jen malou roli. Ta však stačila k tomu, aby o tři měsíce později dostala pozvání na konkurz na Arabelu.
Zde se Veronika objevila jako Mařenka. Její talent nešlo přehlédnout. Ten ocenili nejen diváci, ale především režisér filmu Václav Vorlíček. V Arabele si Veronika zahrála po boku dalšího dětského herce, Ondřeje Kepky.
Právě s Kepkou si Veronika vychutnávala nejen požitky z natáčení, ale i dovádění mezi ním. Natáčení pro oba aktéry znamenalo báječný rok prázdnin bez školy a rodičů. „Bydleli jsme po hotelích, prošmejdili jsme celé ateliéry na Barrandově, asi jsme dost zlobili,“ přiznala Veronika.
A dodala: „Pamatuju si, jak jsme jednou v pauze při natáčení s Ondrou loupali ořechy a pak jsme měli úplně černé ruce. Další scénu jsme proto museli hrát s rukama za zády.“ Po skončení natáčení se Veronika objevila v dalších dětských inscenacích.
Odmítání režimu
Opomenutá ale nezůstala ani v období dospívání. Filmařům se líbila i v době, kdy se z malé dívky měnila v ženu. Veronika dostávala nabídky na natáčení v podobě mládežnických filmů, které propagovaly tehdejší komunistický režim.
Jeníček a Mařenka:
Protože se však nechtěla zaprodat politice, většinu z nich nakonec odmítla. Tím si pod sebou takříkajíc podtrhla větěv a její herecká kariéra začala pomalu, ale jistě upadat. Veronika ani po letech svého rozhodnutí nelituje.
„Zachovala jsem si solidaritu především vůči svému otci. Ten kdysi pracoval jako novinář. Z politických důvodů však nesměl po roce 1968 psát a musel se živit jako dělník,“ uvedla Veronika.
Odmítání prorežimních rolí nakonec pro Veroniku znamenalo konec herectví. Ačkoliv se jí dveře na Barrandov zavřely jednou provždy, ona se tím nikdy netrápila. K herectví se nevrátila ani po revoluci, kdy ji tvůrci pokračování Arabely nepřizvali na konkurz.
Veronika vystudovala pedagogickou fakultu a stala se učitelkou. „Učím na prvním stupni a baví mě to. Snažím se učit formou humoru a strašně se přitom vyřádím,“ uvedla bývalá dětská hvězda, kterou díky své profesi našla nový životní náboj.
Veronika byla dvakrát vdaná. Ani jedno manželství bohužel nevydrželo. Veronika zůstala sama se svými dvěma dětmi. Se svými expartnery vychází dobře. „Přece jen jsou to otcové mých dětí,“ dodala Veronika.
Veronika Týblová dnes
Zdroje: www.csfd.cz, cs.wikipedia.org, www.csfd.cz
