Také občas prožíváte noční můry plné hrůzy a děsu? Každý jistě alespoň jednou za život ve svých snových dobrodružstvích bojoval o přežití nebo panicky prchal před hrozbou, která mu připadala zcela realistická. Protože noční můry postihují lidstvo odnepaměti, daly v průběhu dějin vzniknout velkému množství démonických bestií, jimiž si naši předkové tento abnormální a pro lidskou psychiku tíživý fenomén vysvětlovali. Co nás tedy ve spánku podle mytologie a lidového folklóru ohrožuje?
Jak jsme nastínili již v úvodu, takových démonů je opravdu mnoho. Nejznámější a nám nejblíže je však bytost, která tomuto fenoménu dala i současný název.
Noční můra
Před tím si však stručně řekněme něco o samotných nočních můrách. Noční můry jsou sny se znepokojivým až děsivým obsahem, které snícího docela často probudí ze spánku. Nejčastěji se noční můry projevují u malých dětí (a některé možná byly tak strašné, že si je pamatujete dodnes), nicméně zcela běžně je lidé mají i v dospělosti.
Sny s hororovým nádechem mohou přijít jak bez zjevných příčin, tak ze zcela zřejmých důvodů – mezi možné spouštěče se řadí úzkost, deprese, vysoké horečky, bolesti hlavy, hormonální změny a rozmanité poruchy spánku. Někteří psychologové jsou toho názoru, že se noční můry objevují jako důsledek životních změn a událostí, které pro nás nejsou snadné, a pomáhají nám tyto jevy zpracovat (včetně posttraumatické stresové poruchy). Zlé sny se dostavují během takzvané snové fáze spánku – REM.
Během REM (rapid eye movement) fáze spánku nám rychle kmitají oči (pohyby očí vždy trvají asi 10-20 sekund), zrychluje se dech, a zdají se nám sny. Zabírá přibližně čtvrtinu celkové doby spánku, tedy asi 90 až 120 minut, přičemž se za noc několikrát opakuje. Tento podíl však s věkem postupně klesá. Nejdéle trvá před samotným probuzením – v tu chvíli se nám zdají téměř všechny naše sny – jak ty dobré, tak ty špatné. Pakliže se z nějakého důvodu během REM fáze probereme, budeme se cítit velice vyčerpaně.
Je naprosto běžné, že si člověk noční můru pamatuje ještě chvíli po probuzení, i když někdy mohou přetrvat jen nepříjemné pocity a s tím spojené vegetativní příznaky – zrychlený dech, studený pot, bušící srdce, panika, neklid apod. V takovém případě však nejde o noční můru, ale noční děs.
Noční děsy
Jako noční děs (známý i pod latinským názvem pavor nocturnus)je definován extrémně krátký sen (kolem jedné až deseti minut), spojený s výše zmíněnou panikou a neklidem. Často se stane, že se spící vzbudí s křikem, posadí se nebo rovnou vstane a třeba utíká ke dveřím, aby uprchl před pomyslnou, nespecifikovanou hrozbou. Snaha vzbudit nočním děsem postiženého jedince může vést k ještě intenzivnější reakci, pakliže se to tedy vůbec podaří. Důvodem, proč dotyčného probereme jen velmi těžko, je, že se noční děsy odehrávají během hluboké NON REM spánkové fáze.
NON REM či zkráceně NREM fáze spánku (Non Rapid Eye Movement) je opakem REM fáze. Tvoří kolem 75-80% celkové doby našeho spánku a lze ji rozdělit na čtyři stádia:
– NREM1 trvá 5 až 10 minut a jde o přechod mezi bdělým stavem a spánkem. V této chvíli se uvolňuje svalstvo a mozek vysílá pomalé theta vlny. U některých lidí přitom dochází k záškubům těla a lehkému pohybu očí, což může evokovat pocit pádu.
– NREM2 trvá 20 minut a dochází při něm k lehkému spánku, při němž je tělo již nehybné, mizí pohyb očí, klesá mozková aktivita a tělesná teplota. Mozek vytváří vlny, které zabraňují přenosu zvuku do sluchového centra, což slouží jako ochrana před vzbuzením (a zároveň jde o jednu z příčin, proč spícího v této fázi probouzíme s neúspěchem).
– NREM3 má kolem 10 minut. Jedná se o přechod z lehkého do hlubokého spánku. Právě v této fázi se může projevit somnambulismus (náměsíčnost), mluvení ze spaní nebo noční děsy. V tomto stádiu je obtížné spícího probrat. Mozek vysílá pomalé delta vlny.
– NREM4 fáze je nejhlubší, nejsilnější a nejdelší. Také je nejdůležitější – právě při něm dochází k regeneraci tkání, vylučování růstového hormonu, přenosu informací z krátkodobé do dlouhodobé paměti, a doplňování energie.
Když už se postižený jedinec přece jen probudí, velmi brzy na to upadá zpět do hlubokého spánku. Ráno si pak sen téměř zpravidla nepamatuje, nebo jak bylo popsáno výše, přetrvávají jen nepříjemné pocity. Výjimkou je, když se nám noční děs zdává opakovaně – v takovém případě po každém dobrodružství utkví v paměti více a více detailů.
Pokud se noční můry vyskytují často a ovlivňují kvalitu života, mohou být považovány za poruchu spánku. Ovšem ještě relativně nedávno tomu bylo jinak. Opakující se noční můry či noční děsy a s nimi spojené poruchy, jako je spánková paralýza či náměsíčnost, nebo symptomy vegetativního charakteru, jako je panika, úzkost a bušení srdce, měly znamenat, že je jedinec napadený nepřátelskou entitou. Významy (nebo spíše zdroje) nočních můr se přitom v různých kulturách a časových obdobích lišily, případně vzájemně inspirovaly.
Noční můra v mytologii
Protože je takových démonických stvoření opravdu mnoho, představíme si níže stručně alespoň některé z nich. Uvidíte, že lidská představivost byla odnepaměti skutečně rozmanitá…
Mare
V germánském (a slovanském) folklóru noční můru zpodobňuje přízrak, který spícímu sedne na hruď a ztěžuje mu spánek – tím se vysvětlovalo, proč se člověk probere zadýchaný a zpocený. V Německu se mu říkalo Mara, Mahr nebo Mare.
Výraz můra jakožto přízraku je staršího původu než můra coby noční motýl. Naopak – noční motýl získal své přízvisko můra právě proto, že lidem motýli létající nocí připadali jako něco nekalého a hrozivého. Však se také podle lidové slovesnosti v noční můry mohly převtělovat čarodějnice nebo sám ďábel. Samotné slovo můra je pak odvozeno od germánského mar, což lze přeložit jako přízrak. Germáni si totiž uvědomovali, že staří lidé často umírají právě ve spánku – z toho lze odvodit počátek víry v přízrak, který osedlává duši spícího, s tím, že někdy si ji odnese nadobro. Tento slovní základ najdeme i v anglickém nightmare – doslova noční kobyla, českých slovech můra, mor, nebo dokonce mráz, či v personifikaci smrti ve slovanské mytologii – Morana.
Věřilo se, že jde o čarodějnice a čaroděje nebo démony, kteří se umí dostat do transu a v ten okamžik vzít na sebe podobu zvířat (žáby, koně, psi, kočky, ptáci, zajíci nebo i včely a vosy). V některých lidových vyprávěních si tito zlomyslní černokněžníci osedlali spícího (nebo přesněji řečeno jeho duši) jako koně a celou noc na nich jezdili, kvůli čemuž se oběť těchto rejdů vzbuzovala unavená a zpocená. Dokonce se předpokládalo, že Mare jezdí na stromech, což mělo za následek zapletení větví.
Kikimora
Obdobou germánského mare je Kikimora, která se vyskytuje ve slovanské mytologii. Kikimora je nejčastěji žena, jejíž duše při spánku odchází, zatímco tělo leží v transu nebo mrtvé. V některých podáních má taková osoba duše dvě, přičemž odchází jen jedna. Kikimora měla být snadno rozeznatelná podle hustého, někdy srostlého obočí nebo plochého chodidla. V obydlích spícího na sebe bere podobu bílého zvířete (např. myši) nebo stébla slámy.
Předpokládá se, že germánský mare a slovanská Kikimora patří mezi první tradiční vysvětlení spánkové paralýzy v Evropě. Spánková paralýza je stav mezi spánkem a bděním, kdy si mozek již částečně uvědomuje realitu, nedokáže ji však ještě odlišit od snu.
V tomto stavu člověk dosud neovládá svaly ani hlasivky, takže má pocit ochrnutí nebo záměrného omezení pohybu druhou stranou – v takovém případě již může docházet k halucinacím a s nimi souvisejícím pocitem strachu a úzkosti. Spánkovou paralýzou se také vysvětlují četná hlášení o únosu mimozemšťany. K tomuto stavu přispívá konzumace drog a alkoholu, narušení spánkového cyklu, chronický stres a různé spánkové a psychické poruchy.
Zprvu člověku přináší příjemné sny, posléze jej ale začne tlačit na prsa a dusit, v některých vyprávěních mu i pije krev. Jejími oblíbenými oběťmi jsou děti (srov. s častým výskytem nočních můr u dětí), měla však postihovat i zvířata a stromy. Znakem pití krve se podobá upírovi – tomu se staročesky říkalo morous.
Night Hag/noční ježibaba
V anglickém a severoamerickém folklóru se vyskytuje Night Hag nebo The Old Hag, alternativa slovanské Kikimory a germánského mare. I v tomto případě, původně zdaleka nikoli pohádková ježibaba, měla sedět na hrudi spáče a sesílat na něj noční můry. Když se spící probudil, nebyl po krátkou dobu schopen dechu a pohybu.
Melino
V řecké mytologii se vyskytuje podsvětní nymfa, Melino (Melinoë), která smrtelníkům přináší noční děsy, tím, že se jim během spánku objevuje v podivných, děsivých formách, čímž mohla smrtelníky přivádět k šílenství.
Lietuvens
V lotyšském folklóru se můžeme setkat s bytostí zvanou lietuvens či lietonis. Podle lytošských lidových eposů jde o duši zavražděného (uškrceného, utopeného nebo oběšeného) jedince, prokletého, aby i po smrti žil ve světě živých. Snad právě z toho důvodu je tato bytost tak zlomyslná. Podle jiných vyprávění jde naopak o duši nepokřtěného dítěte. Do obydlí spících vstupuje a odchází vždy stejným místem, například klíčovou dírkou nebo prasklinou ve zdi.
Pozoruhodným fenoménem je lucidní snění. Při něm si spící je vědom, že není vzhůru, ale sní. Díky tomu může při svém snovém dobrodružství ovládat události. K navození lucidity dochází v průběhu snu, když si snící uvědomí, že probíhající dění není ze skutečného světa. Může jít o spontánní uvědomění, nezřídka však jako spouštěč působí události, ke kterým v běžném životě obvykle nedochází. Takovými příhodami může být například rozhovor s již zemřelou osobou. Zda je jedinec ve snu si lze ověřit tzv. testováním reality. Testování reality funguje třeba tak, že pokud člověk během dne čte různé nápisy a kontroluje, zda se po chvíli nezmění, je možné, že to provede i ve snu. Podobně to funguje s kontrolou času na náramkových hodinkách – ve snu bude čas nerealistický a při opětovné kontrole se může výrazně změnit.
Lietuvens útočí na lidi i zvířata. Oběť se důsledkem jeho mučení rychle unaví, ztratí sílu a zpotí se. Někdy cítí, jak démon celou svou vahou leží na jeho těle. Lietuvens od spícího odchází teprve ve chvíli, kdy je spící na pokraji smrti, někdy jej ale i uškrtí. Stejně jako v ostatních případech, i v tomto zřejmě jde o výskyt spánkové paralýzy.
Pandafeche
Svou noční ježibabu mají i Italové. V italském folklóru narazíme na Pandafeche, často označovanou jako zlou čarodějnici, děsivý přízrak nebo stvoření podobné kočce. Proti tomuto démonovi se lze bránit umístěním koštěte ke dveřím ložnice, hromady písku k posteli a podobnými primitivními rituály. Charakteristika je v podstatě identická s ostatními přízraky v sousedních kulturách, které jsme popsali výše. Zajímavostí však je, že před několika lety proběhla studie zkoumající kulturní vysvětlení spánkové paralýzy v regionu Abruzzo v Itálii – 24% účastníků studie mělo za to, že během jejich spánkové paralýzy byla Pandafeche přítomna. Útok Pandafeche tak představuje kulturně specifickou, nadpřirozenou interpretaci spánkové paralýzy, která v lidských myslích přežívá do dnešních dnů…
Pesanta
Katalánci mají Pesanta, obrovského psa, který v noci vchází lidem do domů a ulehá jim na hruď. Je černý, chlupatý, a má ocelové tlapky.
Ve středověkém folklóru byl v popředí nadpřirozených vysvětlení nočních můr a děsů či spánkové paralýzy démon Succubus. Ten se měl objevovat ve snech mužů, v podobě přitažlivé ženy. Succubus postižené muže svedl a bral si jejich životní energii. Opakované návštěvy tohoto démona mohly vést k šílenství nebo dokonce smrti. V dnešní popkultuře je tato bytost docela oblíbená a lze se s ní setkat v mnoha hororových filmech a knihách (většinou nevalné kvality).
Baku
Některé mytologické bytosti týkající se spánku jsou však i pozitivního charakteru. V japonské mytologii takové stvoření je – nazývá se Baku, a má jít o zvíře, které bohové vytvořili z náhradních kusů, poté, co stvořili všechna ostatní zvířata. Baku noční můry nezpůsobují, naopak jim slouží jako strava. Nicméně pokud nejsou spokojeni, pozřou i všechny sny a naděje.
Sandman
I němci a Skandinávci mají kladnou bytost. Sandman, dnes tak oblíbený v popkultuře, v germánském folklóru sypal dětem kouzelný prach do očí, aby navodil spánek a příjemné sny. Slavný německý autor E.T.A. Hoffmann, jeden ze zakladatelů žánru moderního literárního hororu, však přišel se zlověstným Sandmanem, který sypal dětem do očí prach proto, aby si je pak mohl ukrást pro sebe.
Noční můry se často točí kolem ohrožení vlastního života nebo našich fobií. Až dnes zalehnete, zkuste si raději vybavit něco příjemného a nedejte démonům šanci, aby vás pohltili…