O sexuálním probuzení věřící. Něžná komedie Mamacruz dodá naději

Hlavní hrdinka snímku režisérky Patricie Ortegy Cruz je plachá a nesmělá důchodkyně, která celý život strávila pod křídly manželství a maloměstské katolické farnosti. V první scéně filmu ji nacházíme znuděnou z vlastní všední existence. Fascinovaně hledí poněkolikáté na vyčpělou patetickou telenovelu, hltá milostná vyznání a roztoužené polibky – vedle ní na gauči ale chrápe její apatický muž v zašedlých spodkách a nátělníku.

Její život spočívá – jak se také v rigidní katolické společnosti od žen očekává – především v péči o okolí. Stará se o vnučku, málomluvného manžela i o kostelní inventář. Jako zručná švadlena má ve farnosti na starost odívání, opravování a opečovávání zmenšenin rób, závojů, plášťů a tiár voskovaných soch svatých. Jediné, na co jí nezbude čas, je ona sama. Postupně Cruz začne pociťovat zvláštní nervozitu a touhu, která vyvěrá z nedostatku fyzické lásky a potěšení. Dojde až tak daleko, že se s tímto neklidem svěří zpovědníkovi: „S manželem jsme jako dvě holčičky, které hrají kanastu.“ Nesetká se ale ani s pochopením, ani s pomocnou rukou.