Díky za ty noční můry, všechny severoamerické jezerní příšery!
Na sklonku loňského roku vyšla podivuhodná povídková sbírka Severoamerické jezerní příšery od amerického autora Nathana Ballingruda. Ukazuje, že právě krátké příběhy jsou ideálním médiem pro horor, který se vám zaryje pod kůži. Pokud se tedy nebojíte.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Nathan Ballingrud byl u nás až donedávna v podstatě neznámým autorem. Mohli jej zaregistrovat pouze fanoušci, kteří si pročítají výsledky Ceny Shirley Jackson. Protože právě tam se prosadila jeho povídka Nebeští netvoři, především pak i debutová sbírka Severoamerické jezerní příšery z roku 2013.
Ta nyní vyšla péčí nakladatelství Host i v českém překladu Milana Žáčka. Ten mimochodem sám navrhoval umístit na obálku varování, že i na něj byla tato kniha síla. Což může být vzhledem k tomu, jaké úctě se sám těší v domácí hororové komunitě, jistě lákavé.
Ale také to může být, vzhledem k tomu, jaké brutality a bizarnosti vydává ve svém vlastním nakladatelství Carcosa, zavádějící. Je třeba opravdu jasně definovat, v čem spočívá síla Ballingrudových hororů, protože jinak se místo jednoho z nejsilnějších čtenářských zážitků za hodně dlouhou dobu může dostavit spíše zmatek a zklamání.
