Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Soud hodlá zkoumat středověké podmínky v českých věznicích. Pozdě, ale přece

Česká justice aktuálně řeší ožehavou věc, jak si poradit s nespravedlivě odsouzeným a spravedlivě po letech osvobozeným Robertem Tempelem, který strávil v českých věznicích neprávem dvacet let a nyní požaduje odškodnění ve výši 86 milionů korun. I když si neděláme velké iluze, zda tento exemplární případ dokáže prolomit strašidelné poměry, které provázejí českou trestní a vězeňskou politiku.

Tempel navrhuje, aby se soudkyně na vlastní oči seznámila s takzvanými „dírami“, tedy celami, kam jsou vězni umístěni za kázeňské prohřešky. Ne, nejsme v 50. letech minulého století ani někde ve vrcholné gotice. České moderní vězeňství skutečně zavírá dospělé lidi na samotky jako součást nápravného procesu.

Soudkyně je prý svolná toto prozkoumat, a tak „již požádala ředitele věznice ve Valdicích a na Pankráci o zpřístupnění těchto částí,“ píše iRozhlas.cz.

Cože?

V Česku se chystá nějaká reality show inspirovaná vězeňským dramatem Brubaker? Představitelka nezávislé soudní moci žádá ředitele věznic, zda by se milostivě směla podívat do jejich zařízení, aby zjistila okolnosti potřebné pro výkon spravedlnosti?

Ve skutečnosti by se do věznic měla vydat bez ohlášení nejen soudkyně, ale celý sněmovní ústavněprávní výbor a další podvýboři pro justici nebo vězeňství, co jich máme. A nikoho se neptat.

Už dříve se před soudem přetřásala Tempelova pověst a zde je argumentace ministerstva spravedlnosti z jiné planety.

Nespravedlivě odsouzený Robert Tempel požaduje 86 milionů korun, ministerstvo mu zatím vyplatilo jen zlomek – necelé čtyři miliony korun.

Kauza Roberta Tempela je tak nejkřiklavějším , ale prakticky totožným, případem, jaký známe z jiných sporů o odškodnění. Český stát, který zastupuje ministerstvo spravedlnosti, je na své chyby citlivý a bojí se projevit když ne velkorysost, tak alespoň cosi, co připomíná naplnění pojmu zadostiučinění.

hlidacipes.org/.../