Autokaleidoskop

Jeho otec Jiří Lněnička, který podobný Hupmobile, ale roadster, vlastní nám k tomu řekl: „Hupmobile je z roku 1931 na celkem dobrých loukoťových kolech a jinak identický s mým. Dvakrát jsme se na něj jeli podívat, podruhé to bylo jasný. Původně byl dovezen z Minessoty kde stál u jedné benzinky přes dvacet let na soklu jako poutač. Vlastnil ho údajně jistý Jeffrey Allen Cimermancis.


Sice vypadal dobře na pohled, ale jen na první pohled. Přední blatníky byly bourané, měly po straně přetrhané zpevňující tzv. péra. Velkou slávu bychom si s tímto stavem dlouho neužili. Tak rok, dva a rez by si užívala. Stav po demontáži, potvrdil správnost našeho rozhodnutí. Hlavní prací proto je pískování a odrezování. Sundali jsme přední blatníky, dali je opravit, což se povedlo a jsou již v základu.



Chladič nebyl originální, podle odborníka na chladiče Dana Staucha pocházel tak někdy kolem roku 1951. V třicátých letech byly voštiny samozřejmostí. Ukázalo se, že mechanické části jsou ve velmi dobrém stavu. S motorem a převodovkou si někdo celkem úspěšně "pohrál. Zachovalá jsou i původní sedadla i přístrojová deska. To je docela bonus.“



Vůz poháněl vpředu uložený kapalinou chlazený řadový šestiválec o objemu 3,5 litru s výkonem zhruba 70 k při 3200 otáčkách za minutu, což vozu zaručovalo největší rychlost 120 km/h. Jde o klasickou americkou koncepci s pohonem zadních kol a třístupňovou mechanickou převodovkou se zpátečkou. Síla motoru je tak velká, že bylo možné rovnou zařadit trojku a bez problémů se rozjet. Na sto kilometrů spotřeboval asi 18 litrů benzinu.



Jeho otec Jiří Lněnička vlastní dvoudveřový otevřený roadster – Typ S, určený původně pro velkopodnikatele z Nového Bydžova a v rodině Lněničků je již 48 let. V roce 1966 jej totiž koupil otec pana Lněničky od svého kolegy – pilota ČSA za necelých osmdesát tisíc korun. A hned začal s postupnou renovací do podoby, v níž jej můžeme vídat dnes.





JL 2.2.2024