GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Jen málo jiných záležitostí současného Česka by měla mít Fialova vláda v žebříčku priorit výše než energetiku a dostavbu jaderných bloků. Jde o klíčovou oblast jak pro průmysl, tak pro domácnosti. Téma navíc bude v příštích letech, kdy budeme postupně nahrazovat 40 procent elektřiny získávané z uhlí, stále důležitější. Ministři, kteří slibovali „dovést Česko na křižovatku Evropy“, se ale u dostavby jádra chovají jako stádo slonů v porcelánu.
Ta česká jaderná energetika je snad prokletá. Za minulé vlády ustrnul tendr na dostavbu Dukovan, respektive Temelína na mrtvém bodě. I proto, že dvojministr Havlíček chtěl ve výběrku stůj co stůj udržet Rusko.
Střih, volby, nástup pětikoalice. Naděje. Po dvou letech u kormidla se sice tendr na dostavbu bloku/ů pohnul dopředu, ale furt na to jdeme tak trochu po česku. Švejkovsky.
Nejdřív výběr z hroznů ministerské komunikace za posledních pár týdnů. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela by nakupoval jaderné bloky jako konzervy v supermarketu – počítá, že když koupíme tři, budeme mít čtvrtý zdarma. Ne nadarmo jsou Češi „slevovým národem“.
Síkela je však ještě těžká intelektuální váha proti vicepremiérovi a ministru vnitra Vítu Rakušanovi, který v hospodě u piva při nahánění stranických preferencí propálil vládní plány ohledně budoucnosti ČEZu. Tedy citlivou kurzotvornou informaci, která si zaslouží kontrolovanou komunikaci a nikoliv výstřely nazdařbůh. To během noci došlo i lídrovi STANu a vicepremiér ráno své večerní sdělení dementoval.
— Burza cenných papírů Praha (@prazskaburza) January 30, 2024
A do třetice tu máme ministra financí Zbyňka Stanjuru, který kulišácky přišel na to, jak znásilnit český kapitálový trh i obchodní právo, když přišel se svým návrhem windfall daně. Ta sice naoko mířila na tři různé segmenty trhu, ale celé to vlastně bylo ušité jen na ČEZ, aby si vláda z podniku vytáhla miliardy a nemusela se dělit s minoritáři. Banky? Ty se dani vyhnuly nákupem státních bondů. Cha!
Podobnou švejkovinu teď Stanjura praktikuje kolem Lex ČEZ 1, respektive Lex ČEZ 2, zákonů sloužících k možnému tvrdému ovládnutí ČEZu, které se Stanjura snaží co nejrychleji a pokud možno bez diskuse protáhnout legislativním procesem.
Kudy vede cesta k jádru
Dobrou zprávou v tomhle marasmu nekompetentnosti a české vyčůranosti je to, že se kolem jádra konečně něco děje. Že vznikla jaderná aliance, jíž je Česko členem, že se mění sentiment – a taxonomie – směrem k jaderné energii, že se tlačí tendr. Nastává jaderná renesance a Česko je její součástí.
Taky je za pět minut dvanáct. Země reálně nemá jinou alternativu než podstatnou část své spotřeby elektřiny získávat z jádra – dnes je to kolem 40 procent, vládní plány počítají s tím, že za 25 let budeme štěpením pokrývat až polovinu spotřeby.
Jenže s tím je taky problém – vládní vize, jak se k tomu cíli dostat, je celá zmatená, neuchopená a na přeskáčku. Vláda sice řekne, co chce, ale nemá nejmenší představu, jak se „tam“ dostane.
Nejdřív tak přijde se zadáním, že poptává dostavbu jednoho bloku s opcí na tři další, teď změní, že chce rovnou čtyři bloky. Není přitom stále vůbec jasné, kde stát – protože nikdo jiný než stát dnes jadernou elektrárnu nepostaví – vezme peníze na jejich financování, kolik to vlastně bude stát peněz, kdo je zaplatí a kdy je reálné, že budou bloky postavené.
Stavba jaderných bloků není žádná dětská hra – je to záležitost na jednu či dvě dekády, která se v čase většinou zpozdí i prodraží, tím spíš ve změti tuzemských a evropských regulací a povolovacích procesů. Stačí se podívat na trable s dostavbou britské Hinkley Point C, kterou realizuje EDF, papírový favorit pro dostavbu v Česku.
Základním předpokladem, který by vyřešil alespoň část problémů s výstavbou spojených, by bylo transparentní rozhodnutí o budoucnosti ČEZu – tedy zda bude plně státní, zda bude rozdělený, případně jakým způsobem. Když vláda firmu ovládne, zbaví se tím „problému“ s minoritáři, kteří dostavbu jaderných bloků, dobrodružství za bratru dva biliony korun, rozhodně nechtějí absolvovat.
Jenže stát, namísto aby kousnul do kyselého jablka a ČEZ vykoupil, podobně jako to udělali Francouzi s EdF, raději v energetice postupuje ode zdi ke zdi, spřádá plány, o nichž není vůbec jasné, kdo a jak je zaplatí (výstavba čtyř bloků by zvýšila dluh Česka o 100 procent) a jako třešničku na dortu za téměř pět miliard korun kupuje nepotřebnou síť čerpacích stanic.
