„Když si vzpomenete, tak kolem roku 2016 čelila Evropa velkému množství teroristických útoků, které byly způsobeny především aktivitami Islámského státu. A samozřejmě i Česká republika, ministerstvo vnitra na tuto situaci reagovaly,“ konstatuje Paďourek.
Na ministerstvu vnitra jsou podle něj zpracovány už od této doby stále platné metody ochrany měkkých cílů, a není proto třeba vymýšlet nic nového.„Samozřejmě rozumím veřejné diskuzi a obrovskému tlaku na to, aby se něco dělalo, ale myslím si, že tuto situaci musíme posuzovat velmi chladnokrevně, profesionálně a bez emocí.“
Mindrák z ohlášení úřadům
„Skutečně je metodika připravena, ale nebyl o ni do této chvíle moc velký zájem, protože jsme nebezpečí ani hrozbu necítili. Teď ji všichni cítíme velmi konkrétně,“ vysvětluje vrchní ředitel.
Podle něj by bylo chybou se soustředit pouze na připravenost studentů a žáků na školách či univerzitách. V tomto případě platí stále stejné pravidlo: primárně utéct; když to nejde, schovat se; v krajním případě pak bojovat o holý život.
„Ale zároveň by mělo dojít k větší všímavosti pedagogických pracovníků, studijních poradců. Ti by si měli více všímat nějakých anomálií a upozorňovat na ně. Česká společnost je bohužel stále ještě zasažena mindrákem z minulého režimu, kdy se ohlášení čehokoliv policii nebo úřadům považovalo za udavačství. Ale nesmíme se opravdu bát o tom mluvit a třeba to i oznámit,“ říká vrchní ředitel.
Co je měkký cíl?Většinou se tak označují místa s vysokou koncentrací lidí a nízkou úrovní zabezpečení proti násilným útokům. Jedná se například o školy, nemocnice či kulturní a sportovní zařízení. |
Ministerstvo vnitra podle něj už řadu let pořádá nejrůznější školení, která osm let starou metodiku představují veřejnosti. „Především se angažujeme v tom, že školíme školitele budoucích školitelů, tedy například krajské důstojníky Policie České republiky, kteří jsou zodpovědní za ochranu měkkých cílů v jednotlivých regionech.“
Nechceme nic povinného
„A zároveň chystáme v tuto chvíli společně s ministerstvem školství školení bezpečnostních pracovníků vysokých škol a univerzit. To proběhne v polovině února tohoto roku, kdy se zaměříme na předání filozofie, jak k tomu přistupovat,“ říká vrchní ředitel.
„Bezpečnostní situace v České republice, ve střední Evropě, ve světě se za poslední období zásadním způsobem zhoršila, i když můžeme stále konstatovat, že Česká republika pořád patří navzdory tomu všemu, co se stalo, mezi nejbezpečnější země světa,“ navazuje Paďourek.
„Nabídnu tady takovou možnost, o které my teď vážně uvažujeme na středních i základních školách. Čas od času probíhá nějaké cvičení požární ochrany. Z tohoto hlediska by bylo asi velmi moudré, a bude to náš návrh, aby se k tomu v rámci toho přidala i školení, jak se chovat v případě těchto krizových situací,“ navrhuje vrchní ředitel, podle něhož se v této záležitosti může Česká republika inspirovat například v Izraeli nebo Velké Británii.
Ale odmítá, aby to bylo povinné pro všechny školy. „Určitě to nebude vyhlášeno jako nějaká povinná akce. Vždycky bude záležet na konkrétním měkkém cíli, jak k tomu přistoupí. Metodika je už teď volně přístupná, každý si ji může pročíst. Zřídili jsme i speciální telefonní linku 800 255 255, kde se na nás může každý obrátit a požádat o pomoc, o konzultaci v této věci.“
„Když je něco povinné, tak podle zkušeností od nás i ze světa se následně ta věc stane velmi formální. Pokud je něco povinné, zatíží to byrokracii, budete muset vše kontrolovat, budou tam muset být nějaké sankce, když se to nebude dodržovat,“ vysvětluje Paďourek s tím, že by nebyl ani pro zavedení povinné branné výchovy na základních a středních školách.
„My bychom spíš chtěli pomoci tomu, aby se zvýšila odolnost nejenom měkkých cílů, ale obyvatelstva celé České republiky v tom smyslu, že by si každý měl přiznat, že za naši bezpečnost jsme spoluodpovědní úplně všichni,“ uzavírá vrchní ředitel.
