Hájenka pro dědu
Když na konci 70. let hledal filmový štáb vhodné stavení coby hájenky pro filmového dědu Straku pro film Pod Jezevčí skálou z prostředí šumavských lesů, objevil v kopci u malé vísky Srní krásnou lidovou roubenku. Režisér si chalupu s dřevěnými šindeli a zvoničkou na první pohled zamiloval. Jak by ne. Vždyť byla jako z pohádky! Místní jí říkali Klostermannova chalupa a to proto, že ji prý údajně navštěvoval spisovatel Karel Klostermann (1848–1923), který se ve svých dílech věnoval typickému životu a tradicím obyvatel Šumavy a jejich sepětí s přírodou.
Chalupa manželů Dollanských během natáčení filmu Pod Jezevčí skálou
V té době patřila manželům Dollanským ze Sušice. Pan Jindřich ji zdědil po svém otci, který ji koupil na počátku 50. let. On i jeho žena Eva souhlasili, že je na nějakých šest či sedm týdnů pro natáčení „zapůjčí“. Těšili se, že poznají známé herce, a koneckonců měli i slíbených šest tisíc korun, což nebyly na tu dobu zrovna malé peníze.
Detail zvonice na střeše roubenky
Z chalupy hájenka
Filmaři při natáčení zachovali interiér chalupy v původní podobě, pro vzbuzení dojmu hájenky ho pouze „vylepšili“ mysliveckými trofejemi a nějakými obrázky, okolí chalupy občas proložili záběry z Kvildy, kde se také točily záběry z pily. Jak pan Dollanský po letech vzpomínal, prý jim někdo (možná někdo ze štábu) poradil, aby si cennější a památeční předměty schovali. Což udělali a zřejmě se jim to vyplatilo. Jak se později ukázalo zapůjčené věci z jiných chalup se majitelům nevrátily. Něco se rozbilo, jiné ztratilo… Ale to se roubenky přímo netýká, takže zpět k příběhu šumavské chalupy.
Pár týdnů se štábem byly pro Dollanovi v jejich chaloupce poměrně náročné, ale na herce skutečně vzpomínají rádi. Na neposedného a zvídavého Tomáše, který se neustále na všechno vyptával, svérázného a bezprostředního, avšak velmi vlídného a neuvěřitelně slušného Josefa Kemra, či noblesní Janu Brejchovou. Ale i další herce jako Václava Sloupa, Josefa Vinkláře a samozřejmě filmového hajného Gustáva Valacha. Užili si i filmové efekty, o kterých do té doby neměli ani tušení.
Tomáš Holý jako Vašík Straka a Gustáv Valach v roli jeho dědy
Stinná stránka popularity
Díky ději, postavám i hercům, kteří je ztvárnili, přírodě – a roubence samé – si film získal velkou přízeň diváků u nás i v sousedním Německu. Následovaly tak další dva díly: Na pytlácké stezce (1979) a Za trnkovým keřem (1980), které se též točily na šumavském Srní. Popularita celé trilogie měla pro pana Jindřicha a Evu ale poněkud pochmurnou dohru. Když na „Jezevčí skálu“ přikývli, netušili, jak moc jim to zasáhne do života. Nešlo jen o týdny natáčení, kdy se jejich chalupa hemžila lidmi, které neznali, a na jejich kamnech se pro ně vařila voda na kafe, čaj či se ohřívaly pokrmy. Sice za druhé dva díly dostali o tisícovku víc, to jim však nemohlo vynahradit ztrátu soukromí. Jejich poklidná chalupa v Národním parku Šumava se poté stala vyhledávaným cílem stovek turistů, kteří si ji fotili, vyptávali se na natáčení, chtěli se podívat do místností, kde se děda Straka snažil svého vnuka zocelit a zasvětit do tajů přírody.
Tak vypadala kuchyně v době natáčení
Tak nějak si na to zvykli, svěřili se kdysi Dollanovi, ale důchodový věk se rozhodli strávit v klidu už i proto, že taková chalupa s velkým pozemkem potřebuje péči, údržbu, peníze… V roce 2020 se tak roubenka v srdci Šumavy se „slavnou historií“ ocitla v nabídce realitních kanceláří s přáním, aby její lidový charakter zůstal zachován.
Zůstal? Co roubenka dnes?
Noví majitelé, kteří byli ochotni investovat do nákupu, rekonstrukce a údržby si soukromí chrání, žádají o jeho respektování a cedule případné návštěvníky vyzývají, aby nevstupovali na jejich pozemek. Pro svůj klid svolili s natočením a zveřejněním níže uvedeného videa, jehož prostřednictvím, jak doufají, můžou ukázat, do jaké míry šumavskou „proslavenou“ chalupu zachovali, a tak odradit případné otravné vetřelce od zvědavosti.
A tak i my můžeme vidět, že se na první pohled nezměnila, zachoval se exteriér i interiér s původními kamny, dobovým nábytek a předměty, ač není vše, jako bývalo. Smaltované nádoby či dřevěné nádoby nahradily plastové. Kdysi zahrádku s venkovskými květinami chrání místo plaňkového stříhaný živý plot z jehličnanů. Z louky s divokou květenou je dnes udržovaný trávník a původní střechu z došků pokrývá hliník. Na rozdíl od let, kdy se v ní natáčelo, má kdysi „venkovská“ chalupa zavedenou elektřinu a štít místo paroží „zdobí“ satelit…
Původní dřevěné sudy na dešťovou vodu
No, doba se změnila a lze jen těžko po někom chtít, aby se kvůli nostalgii koupal v plechové vaně a za svíček si četl třeba Klostermannovy povídky. Pro vzpomínky, ale hlavně pro historii zůstává stará šumavská chalupa zachovaná a svůj lidový půvab neztratila...
Nísledující video vám ukáže, jak vypadala šumavská chalupa v dobe natáčení a dnes:
Zdroje: www.extra.cz, www.ahaonline.cz, klatovsky.denik.cz, www.extra.cz/chalupa
