Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

I ti, kteří se o výtvarné umění a jeho české dějiny zvlášť nezajímají, jistě někdy zaslechli jméno Max Švabinský. Tuto klíčovou českou osobnost malíře-krajináře, ale i všestranného umělce a pedagoga přelomu 19. a 20. století nyní představuje z hlediska jeho rozsáhlé grafické tvorby jihlavská galerie. 

Výstavu nazvanou Univerzum Max Švabinský (1873–1962) realizovaly ze svých sbírek OGV Jihlava spolu s Krajskou galerií výtvarného umění ve Zlíně. V Jihlavě připomíná 150. výročí Švabinského narození od závěru listopadu.
Jak vysvětlila kurátorka OGV Jana Bojanovská (za zlínskou galerii je kurátorkou Pavlína Pyšná), sleduje výstava umělcovu grafickou tvorbu v několika tematických celcích. Představuje působivé krajinné celky, velké detaily přírody, podobizny předních kulturních osobností i nejbližších členů rodiny, komorní smyslné výjevy, mytologické scény i biblická témata a parafráze básnických sbírek. 

Nechybí např. vzpomínka na Švabinského studentská léta v Kroměříži, kde podle svých slov náruživě kreslil krajiny a lovil motýly na opuštěném františkánském krchově nebo na novém hřbitově, anebo na poli jeteliny za hřbitovem. 
Mezi litografiemi, suchými jehlami, lepty či dřevoryty na výstavě nechybí působivé umělcovy grafické studie motýlů z padesátých let, přírodní motivy pivoněk a kosatců, ale ani vlastní podobizny. 

Jak kurátorka připomíná, v letech 1910 až 1928 vedl také Švabinský grafickou školu na pražské Akademii a výrazně tak z pozice pedagoga ovlivnil další generace nastupujících umělců. 
Celá výstava tak pro kontext zahrnuje také některé grafické listy jeho studentů – Cyrila Boudy (např. Lodě v Le Havru nebo Lodě z Marseille ze 30. let), Jiřího Krejčího (Na nábřeží…), Jaroslava Vodrážky (Starý kůň, Hradčany z Holešovic…), Vladimíra Silovského, Vladimíra Sychry, Jana Rambouska, Petra Dillingera, Karla Hojdena, Kolomana Sokola, Karla Tondla či Miloslava Holého.

„Zázračné dítě“
Jak připomínají autoři výstavy, byl Max Švabinský, nemanželský potomek Marie Švabinské a Jana Novotného, už v šesti letech v rodné Kroměříži vnímán jako mimořádně výtvarně nadané „zázračné dítě“. 
Na AVU v Praze studoval od roku 1891 (absolvoval 1896 u prof. Maxmiliána Pirnera), na samém konci 19. století pak pobýval také v Paříži. Stal se členem SVU Mánes, zakládajícím členem spolku grafiků Hollar (1918), vídeňského uměleckého spolku Hagenbund (1909) i Société Nationale des Beaux-Arts v Paříži (1920). 

Byl rektorem Akademie, držitelem několika státních vyznamenání. Doma i za hranicemi bylo a je oficiálně oceňováno jeho dílo. Pochován je na pražském Vyšehradě.
Jihlavská výstava je dalším dílkem do cyklu retrospektiv, v nichž OGV prezentuje současné generaci milovníků výtvarného umění klíčové osobnosti české výtvarné scény konce 19. a první poloviny 20. století. 

Diskuze k článku