Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Odhaloval „lomcování“ historií, ať už v zájmu kohokoliv. Obrození nebylo fatálním střetem s Němci, ale spíš hra náhod, ambicí a zájmů

Vladimír Macura (1945–1999). Foto: Tomáš Železný, ČTK
Vladimír Macura (1945–1999). Foto: Tomáš Železný, ČTK

Seriál Česká inteligence: Na začátku bývá četba bez ustání. Z té se potom často může zrodit nejenom potřeba psát, ale také přečtené zorganizovat. Literatura se pak člověku může stát jak láskou, tak zaměstnáním, činností autorsko-tvůrčí i vědecko-akademickou. Jednou za dlouhý čas se dokonce může objevit člověk, který v sobě obě tyto role spojí, tak aby se nebily, ale aby se každá stala svítícím sluncem té druhé. Psát i o psaní myslet, obojí na špičkové úrovni: takhle se to naučil dělat Vladimír Macura.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Vladimír Macura (1945–1999) se narodil a vyrostl na Ostravsku, kde jeho otec působil nejdřív jako inženýr a posléze jako náměstek ředitele Ostravsko-karvinských koksoven. Syn vyrůstal v prostředí rudé ideologie, kterou v té době rodiče vyznávali spolu s velkou částí regionu.

Hodně četl, brzy psal, první básničku mu otiskli v šestnácti letech, a když se dostal na studia češtiny a angličtiny na filozofické fakultě nejdřív v Olomouci a potom v Praze, otevřela se před ním budoucnost, která slibovala, že mu dá tolik textů, kolik on sám bude chtít.

Jako učitele zažil na pražské fakultě hlavně Felixe VodičkuMiroslava Červenku, kteří ho, každý jinak, přivedli ke strukturalismu. Když Macura v roce 1969 na fakultě končil, byla ale naděje na smysluplnou práci na pracovišti z oblasti humanitních věd už malá.

Jeden z nejchytřejších Macurových spolužáků Petr Steiner tehdy zvolil odchod do USA, kde se na Yaleově univerzitě stal, s využitím dědictví pražské strukturalistické školy, mezinárodně proslulým slavistou. Macura zůstal, zřejmě v naději, že strukturalismus zůstane i v Praze zachován, na což však nedošlo.

Zatímco Steiner se ke své slávě dopracoval přes výborné učitele Victora Erlicha a Čechoameričana Reného Welleka, Macura se v Praze

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Česká inteligence

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější