Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Titul výstavy, která pokračuje do 2. února v Schumpeterově domě v Třešti, zvolila její kurátorka, muzejnice Milina Matulová, tak, aby odrážel suroviny používané tradičně při výrobě perníku. Mouka + med + pepř daly původně této sladké pochutině (jak naznačuje přeškrtnuté slovo Peprník v titulu) maličko jiný název, než jak ho známe dnes.  

Své výrobky prodávali perníkáři často na jarmarcích či poutích. Právě historii výroby perníku se výstava věnuje detailně. Jak vysvětluje její autorka, základem dílny byla právě pec na pečení a na sušení výrobků: „V kotli se rozvářel med nebo sirob. Těsto se zpracovávalo v dřevěných neckách různé velikosti. Poblíž byl sklad mouky s velkými dřevěnými truhlami...“

Výstava se věnuje i samotné proceduře výroby perníků (pečivo z medu a mouky prý znali už staří Egypťané, Řekové a Římané, v Evropě se pod názvem perník připomíná od 13. století a v Čechách o sto let později).
Autorka výstavy se odkazuje na knihu Olgy Vlasákové Od medu k perníkům (nakl. Doplněk, 1996). Jak v textech vysvětluje, v 18. století se vyráběly čtyři druhy perníků – obyčejný, jemný a ozdobený marcipánový, anebo zdravotní černé šišky (též zvané tabák nebo husí hovínka).

Trojrozměrný barvený lepený perník byl zase nazýván drůbeřka (od slova drobnost, hračka). Šlo o perník určený dětem na hraní. „Nejvíce se prodávaly kolébky s miminkem, panenky, košíčky, vozíky s koňmi atd.,“ dodává kurátorka. 
Zbožím pro nejbohatší pak byly konfekty, malé perníčky z jemné mouky a s voňavým kořením. Používaly se skořice, hřebíček, fenykl, anýz, pepř, badyán, kardamom nebo koriander. 

Formy ze dřeva 
Velký prostor věnuje třešťská výstava v textech i dochovaných trojrozměrných exponátech dřevěným, zejména hrušňovým formám na perníky s negativní reliéfní řezbou. Ty se vylévaly perníkovou hmotou a vznikaly tak precizně zdobené výrobky. 

Dochované desky na perníky ze 17. a 18. století mají vysokou lidovou uměleckou úroveň. Náměty byly duchovní a náboženské, ale motivem byly i figury vladařů, postavy dam a kavalírů nebo lovecké a milostné scénky. 
Později přibyly figury v lidových nebo měšťanských oděvech. „Ikonografie je obohacena o motivy s ochrannou a erotickou symbolikou, motivy plodnosti, lásky a zlidovělé náboženské prvky,“ vysvětluje v textu autorka výstavy. 
Podrobně vysvětluje také samotnou symboliku motivů používaných na pernících. Věneček, zvířecí motivy, miminko, kočár, ženské a mužské prvky nebo křesťanské motivy, to vše mělo svůj účel.

Známý motiv srdce např. zdůrazňoval prvek milostný a doplněn o datum sňatku měl zabezpečit trvalé štěstí. Doplněno o hořící plamen či probodeno šavlemi symbolizovalo srdce lásku nešťastnou. Lásku, štěstí a svatbu symbolizoval také motiv mileneckého páru v kočáru taženém koňským spřežením. 

Speciální skupinou pak byla žertovná témata. Jak popisuje kurátorka výstavy, bývala to třeba Káča na medvědovi, řezník s teletem, pastýř s ovečkou nebo krejčí na kozlu. 
Vedle informací o perníku (původně peprníku) a vystavených historických předmětů si děti mohou v muzeu prohlédnout také velkou perníkovou chaloupku s adresou U ježibaby 1.

Výstava ostatně připomíná také původní pohádku bratří Grimmů O perníkové chaloupce, která pečení motivů chaloupky zpopularizovala. „Je pravda, že se v Německu pekly už od 17. století, ale po Evropě se nápad rozšířil až díky pohádce roku 1812,“ informuje M. Matulová. 

Diskuze k článku