Aktualizací odkazu slavného autora knih o Středozemi jsou knihy rozšiřující Tolkienův svět.
Když sir Stanley Unwin, zakladatel nakladatelství Allen & Unwin, požádal J. R. R. Tolkiena o napsání pokračování dětského knižního hitu Hobit, svět netušil, co ho čeká. Po téměř dvaceti letech čekání Unwin obdržel rozsáhlý svazek obsahující vymyšlené jazyky a vysvětlující dodatky – zjevně ne to, co požadoval.
Nakladatelství Unwin vydalo Pána prstenů jen proto, že Tolkien souhlasil s tím, že se vzdá autorských honorářů ve prospěch dohody o podílu na zisku: Tolkien nedostane nic, dokud Unwin neuhradí své náklady.
Po 70 letech a 150 milionech výtisků se díky neochotnému odhodlání nakladatelství Unwin zrodilo celé odvětví. Se šesti filmy, seriálem na Amazonu, videohrami a nespočtem dalšího zboží nejeví známky ústupu. Z hlediska vlivu na populární kulturu jsou Tolkienovými soupeři pravděpodobně jen George Lucas, Stan Lee a J. K. Rowlingová.
Popularita je však často pomíjivá. Existuje nějaký jiný metr, kterým bychom mohli měřit Tolkienovu velikost? Jak se ukazuje, tak ano. Jeho dílu se v posledních několika desetiletích dostalo větší odborné pozornosti než za jeho života. V důsledku toho se na knižních pultech každoročně objevuje příliv nových děl od Tolkiena i o něm.
Posmrtně vydané spisy o Středozemi
Mnoho autorů napsalo díla, která byla vydána až po jejich smrti. Napadají mě tři jména: Vergilius, Emily Dickinsonová a Franz Kafka. V samotné plodnosti tvorby však Tolkien téměř jistě zaujímá v této oblasti první místo.
Největší část těchto spisů patří do mytologie Středozemě. První dvě a nejdůležitější posmrtné publikace jsou „Silmarillion“ (1977) a „Nedokončené příběhy Numenoru a Středozemě“ (1980). Vydal je Tolkienův syn Christopher Tolkien a vyprávějí o pozadí světa, v němž se odehrávají „Hobit“ a „Pán prstenů“.
Dále Christopher vydal „Dějiny Středozemě“, dvanáctisvazkovou sbírku, která do tohoto světa proniká ještě hlouběji. Za vysokou cenu je nyní k dispozici v třísvazkovém vázaném vydání. Čtenáři pozor: obsahuje ohromujících 5 500 stran.
Překvapivě tím nejsou vyčerpány Tolkienovy nepublikované materiály o jeho legendárním světě. Ve 21. století vyšly další svazky. V „Dětech Húrinových“ (2007), „Berenovi a Luthien“ (2017) a „Pádu Gondolinu“ (2018) byly sebrány příběhy z „prvního věku“ Středozemě před „Pánem prstenů“, které vyšly samostatně a které všechny redigoval Christopher. „Pád Gondolinu“ a „Beren a Luthien“ jsou kompilace povídek a různých spisů. „Húrinovy děti“ mají hlavní text a k němu jsou přidány další, které tvoří vyprávění. Ještě novější knihy „Příroda Středozemě“ (2021), kterou vydal Carl Hostetter, a „Pád Numenoru: a další příběhy z druhého věku Středozemě“ (2022), kterou vydal Brian Sibley, dále rozšiřují mýtus.
Básník Tolkien
Kromě těchto a dalších děl o Středozemi patří mezi Tolkienovy další posmrtné publikace knihy pro děti, akademické sbírky a knihy poezie.
Ačkoli je Tolkien celosvětově známý díky svým románům, většina lidí neví, že předtím, než dosáhl úspěchu v próze, psal poezii. Dvěma pozoruhodnými produkty tohoto mladého období jsou „Legenda o Sigurdovi a Gudrun“ (2009) a „Artušův pád“ (2013). Vzhledem k tomu, že Středozemě obsahuje ozvěny severských mýtů a artušovských legend, asi nepřekvapí, že se těchto témat ujal již na počátku své literární kariéry.
„Legenda o Sigurdovi a Gudrun“ převypravuje příběhy o bozích a hrdinech severské mytologie a vytváří z nich přehledný dějový rámec. Je napsána ve stylu staroseverských veršů, jaké najdeme v „Básnické Eddě“. Každá sloka obsahuje osm veršů, přičemž v každém verši jsou dvě přízvučné slabiky. Pro představu uvádíme začátek 5. kapitoly:
Z kovárny se kouřilo
v temnotě lesa;
tam koval Regin
u rudých uhlíků.
Tam byl poslán Sigurd,
sémě Volsungů,
aby se naučil hluboké vědomosti;
a dlouho si ji pěstoval.
Následující příběh o hrdinovi Sigurdovi, který zabije draka Fafnira kvůli jeho zlatu, bude divákům Hobita, kde se Bilbo Pytlík ocitl v podobné situaci, povědomý.
„Artušův pád“ je o posledním vojenském tažení titulního hrdiny. Tolkien ji napsal ve stylu staroanglického verše (známého také jako anglosaský). Ti, kdo četli „Beowulfa“, možná znají jeho standardní rysy. Stejně jako staroseverština používá staroanglická poezie místo rýmu aliterace. Kromě toho se však uprostřed verše vyskytuje „cézura“ neboli pauza. Jako ukázku uvádíme úvodní verše z „Artušova pádu“:
Artuš na východě se zbraní v ruce chystal válku vést na divokých pochodech, Přes moře plout do saských zemí, Z římské říše zkázu bránit.
„Legenda o Sigurdovi a Gudrun“ a „Artušův pád“ představují samy o sobě významné literární počiny. J. R. R. Tolkien je ve skutečnosti možná největším moderním autorem středověké poezie. J. R. R. Tolkien byl anglista, filolog a medievalista, který se zajímal o jazyk a poezii středověku, zejména anglosaské Anglie a severní Evropy. V tomto oboru dnes, pravda, nemá příliš velkou konkurenci. Je však nepravděpodobné, že by se stal průkopníkem žánru high-fantasy, kdyby nejprve nezvládl tyto rané počiny.
Největší autor 20. století?
Když T. A. Shippey napsal svou vlivnou literárně kritickou studii „J. R. R. Tolkien: Autor století“, poznamenal, že nepřátelští „profesionálové vkusu“ dosud věnovali Tolkienovi jen malou kritickou pozornost a nehráli žádnou roli při jeho etablování jako klasického autora.
Nakladatelství Modern Library, které vydává reedice evropských a amerických modernistických titulů, tento názor potvrdilo, když v roce 1998 vydalo žebříček 100 nejlepších románů 20. století. Žebříčky byly rozděleny do dvou seznamů: jeden sestavila redakční rada a druhý čtenáři. V čele seznamu redaktorů se ocitl Odysseus Jamese Joyce, zatímco Tolkien se v něm vůbec neobjevil. V žebříčku čtenářů se však „Pán prstenů“ umístil vysoko, na čtvrtém místě (na prvním místě se umístila „Atlasova vzpoura“ od Ayn Randové).
Joyce, miláček avantgardy, byl stejně jako Tolkien významným inovátorem a tvůrcem slov. S postupující spisovatelskou kariérou se však Joyceovo dílo, podobně jako u mnoha jiných modernistů, stávalo stále méně čtivým. Tolkien se pohyboval opačným směrem, od obskurní učenosti k masovému úspěchu.
Profesionální literární průmysl, který se kdysi soustředil kolem Joyce, se nyní z velké části přesunul k dříve opomíjenému Tolkienovi. Rok 2023 byl pro populárního autora dalším triumfálním rokem. Vyšla nová kniha o jeho životě od Holly Ordwayové „Tolkien`s Faith: A Spiritual Biography“ (zatím není přeložena do českého jazyka, pozn. překladatele), zkoumá zásadní vliv autorovy křesťanské víry na jeho tvorbu. Tento měsíc vychází „revidované a rozšířené“ vydání Tolkienových dopisů, které obsahuje 150 dosud nepublikovaných dopisů. Nové vydání aliterační veršované hry „The Homecoming of Beorhtnoth“ (zatím není přeložena do českého jazyka, pozn. překladatele) dále upevňuje Tolkienův status předního archaického básníka technokratického věku.
Pokud tato kombinace lidového a odborného nadšení představuje nejobjektivnější barometr velikosti, pak je J. R. R. Tolkien skutečně „autorem století“, ale spíše našeho století než svého.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
