Článek
„Pardubice nabídly Václavu Varaďovi dohodu, vždy jsme tento způsob ukončení smlouvy upřednostňovali. Nicméně Václav Varaďa dohodu nepřijal, tak jsme od smlouvy ustoupili z důvodu jejího neplnění,“ řekl Petr Dědek.
Majitel klubu má jistě právo udělat změnu. Vyměnit trenéra. Pokud chtěl majitel trenéra odvolat, nepotřeboval k tomu však žádnou dohodu s ním. Těžko mohl čekat, že na ni osobnost, jakou je Václav Varaďa, přistoupí. Jediný důvod takového kroku ze strany majitele je zřejmě v odstupném, které bude v případě odvolání výrazně vyšší než kdyby došlo k dohodě.
O tom, že jde o peníze svědčí i další slova majitele Pardubic:
„Lidé, kterých se to týkalo, jsou připraveni to dosvědčit, pokud Václav Varaďa bude chtít dojít až k soudu. Věřím, že Václav Varaďa nakonec ustoupí a dohodu přijme,“ řekl Petr Dědek na téma, že Varaďa údajně nespolupracoval s realizačním týmem a měl prý bezdůvodně urážet hráče.
Takhle se ale nechová seriózní majitel, kterému jde o dobrou pověst klubu. Takto se chová tvrdý businessman, který jde všemi prostředky za svým cílem, nesnese odpor, chce vždy soka „zadupat“ a získat co největší profit. Václav Varaďa údajné uražení hráčů popřel.
Leccos dokreslují i další slova pardubického majitele:
„Jsem v pravidelném kontaktu s několika hráči, sleduji situaci delší dobu,“ řekl Petr Dědek.
To je samo o sobě vypovídající, když se majitel klubu schází za zády trenéra s vybranými hráči a vyptává se jich na to, jak jsou spokojeni se svým šéfem. Ti majiteli na trenéra „donášejí“. Obvykle to bývají starší hráči, kteří si mnohdy s majitelem tykají, nové pořádky a nároky nového trenéra jim nevoní, tak si rádi postěžují. Tito hráči „mydlí schody“ trenérovi. Pokud najdou ochotně naslouchající ucho majitele, končí to obvykle vyhazovem trenéra.
Před časem to tak bývalo kupříkladu i ve fotbalové Spartě. Někteří starší čeští borci také tehdy měli exkluzivní přístup k majiteli klubu Danieli Křetínskému. A tak se trenéři měnili a měnili a měnili. A nic se nelepšilo. Netvrdím, že to byl jediný důvod špatné situace ve Spartě, to rozhodně ne, ale faktem je, že od doby, co pan Křetínský nemá na klub tolik času, předal ho naplno managmentu, trenér Priske má silné pravomoci a jistí nespokojení starší hráči už v klubu nejsou, to Spartě fotbalově „šlape“ a výsledky se dostavily. Nutno také říct, že konce trenérů ve Spartě proběhly vesměs decentně. Divočejší rozchody Daniela Křetínského se týkaly spíše hráčů. A to v jeho počátečním období. Karel Poborský se třeba dozvěděl o vyhazovu cestou domů smskou. Také odchod Tomáše Řepky byl z těch rušnějších. Tam to bylo dané ale spíše chováním samotného hráče.
V kabině pardubického klubu jsem pochopitelně nebyl. Situaci zevnitř neznám. Nemohu tvrdit, že celá vina je na té či oné straně. Netvrdím, že je Václav Varaďa bezchybný, že nemohl komunikovat lépe či něco dělat jinak. Z vyjádření majitele klubu mám však velmi rozporuplné pocity. Angažoval zkušeného a uznávaného trenéra, který je velmi silnou osobností. Věděl dopředu, jakým typem člověka a trenéra Václav Varaďa je. Metody Varadi jsou dostatečně známé. Vždy všude vyžadoval od všech v klubu profesionalismus a maximální oddanost společnému cíli.
Varaďa je známý svou přísností. Od hráčů chce absolutní maximum, dbá velmi na fyzickou i taktickou přípravu. Je také zvyklý rozhodovat. Mít silné slovo. Nést zodpovědnost. Přineslo mu to úspěchy. Třinec dovedl ke třem mistrovským titulům v řadě, jednou získal s Oceláři stříbro. Proto ho koneckonců Petr Dědek do Pardubic angažoval.
Varaďa je náročný také sám k sobě. Byl tvrdý jako hráč. Nebyl supertalent, ale velký dříč, bojovník. Udělal velkou kariéru v NHL, ač neměl obrovský talent. Pracuje na sobě také jako trenér. Před příchodem do Pardubic si dal od trénování delší pauzu. Jezdil po stážích v jiných evropských zemích, zejména ve Finsku. Byl i dvakrát v klubech v kanadsko-americké NHL, kde má ze svého dlouholetého hráčského působení mnoho kontaktů. Vzdělával se, snažil se profesně posunout. To v českých poměrech není zvykem. Takových trenérů tu není mnoho. Kupříkladu Miloš Hořava. I on má však často v Česku problém, že je moc náročný a okolí mu „nerozumí“.
Petr Dědek moc dobře věděl koho kupuje. Přesto propustil Radima Rulíka a vsadil na angažování svérázného, osobitého Václava Varadi. Chtěl v jeho osobě v klubu větší profesionalitu, disciplínu a lepší výsledky. Zdá se, že ač vše o Varaďovi dopředu věděl, realita ho zaskočila. Rozhodl se pro klid a raději trenéra obětoval. Je to asi snazší, než řešit nespokojenost některých lidí v klubu, kteří jsou zvyklí na své „pohodlíčko“ či možný odchod několika hráčů, kteří mají vysoké smlouvy a jen tak je někam jinam v Extralize neudáte.
Petr Dědek má na své rozhodnutí jako majitel právo. K cíli samozřejmě mohou vést různé cesty. Klub může být úspěšný i bez Václava Varadi. To všechno ukáže až čas. Jen by u toho Petr Dědek nemusel tolik „kopat“. Měl by vypořádat závazky, ke kterým se ve smlouvě s Varaďou před pár měsíci dobrovolně zavázal. Varaďovi dal luxusní smlouvu na pět let. Odstupné bude tedy nemalé. Majitel z toho chce „vybruslit“ a hledá zřejmě zástupné důvody, aby tak vysokou částku vyplatit nemusel. To jak nekonkrétně vypráví o tom, že trenér „opakovaně porušoval podmínky smlouvy s Dynamem“, působí poněkud nevěrohodně. Líčí Varaďu jako nespolupracujícího a sprostého despotického člověka. Trošku to připomíná seriál Okresní přebor, kde místní také hledali způsoby, jak ze smlouvy s trenérem Bohumírem Zenklem, v podání Ivana Trojana, vycouvat bez odstupného. To byl však komediální seriál o amatérském sportu na venkově.
Celé to ze strany Petra Dědka tak trochu zavání chováním „devadesátkových“ majitelů klubů, kteří si je pořídili jako „hračku“. Petr Dědek je miliardář. Člověk zvyklý na úspěch. Člověk zvyklý na to, že se mu neodporuje, ale pochlebuje. Člověk, který si (nejspíš) myslí, že všemu rozumí nejlépe. Tedy i hokeji. Pak si ale neměl jako trenéra pořizovat Václava Varaďu.
Zdroj:
Česká televize, pořad Buly - debata expertů, 19.1.2024
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10120914283-buly-hokej-zive/224471291162304/
