O členech rozhodují černé a bílé kuličky, politiků zase tolik nemáme, říká velmistr českých zednářů
Svobodní zednáři působí na českém území s přestávkami necelých tři sta let. Jak dnes funguje organizace obestřená mýty a konspiracemi, v rozhovoru přibližují velmistr Veliké lóže České republiky Petr Komárek a jeho první náměstek Libor Adamec.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Co se v rozhovoru také dozvíte:
- Proč lidé vstupují do zednářských lóží?
- Jak probíhá přijímání nových členů?
- Zůstávají svobodní zednáři apolitičtí i ohledně válečných konfliktů?
- Z jakého důvodu může být velmistr odvolaný?
- Kdo jsou luftoni?
Hlavním mottem zednářství je „učinit dobrého člověka lepším“. Jakým způsobem na tom pracujete?
Libor Adamec: Každý má zpětnou vazbu od ostatních, v čem je dobrý, co mu jde, a tak pracuje na svém rozvoji.
V čem jste se vy konkrétně po vstupu do řádu zlepšili?
Petr Komárek: Představte si, že vstoupíte do společenství třiceti neznámých lidí, v němž znáte jednoho nebo dva členy. Postupem času se mezi ně zapracováváte a dostáváte i nějaké funkce v lóži.
Pokud nemáte dobré organizační schopnosti, musíte se v nich zlepšit. Také musíte začít veřejně vystupovat a mluvit před společenstvím. Tréninkem se zmírní třeba tréma, kterou máte. Budujete si své vlastnosti, schopnosti a zlepšujete se.
Máte pocit, že tato snaha o sebezdokonalení pomáhá člověku i v kariéře?
PK: Pokud se jako člen zlepšujete, promítá se to i ve vašem profánním životě. Umíte mluvit s lidmi a vyjednávat o různých věcech. Může se to promítnout do osobní kariéry každého člověka i do zbytku společnosti. Svým správným a morálním chováním ovlivňujete také lidi kolem.
Jaká byla vaše cesta k zednářství?
PK: Moje cesta byla zajímavá. Na zednářství mě upozornil dlouholetý obchodní partner. Byl to starý anglický gentleman, který jednou přijel do Prahy na stavební výstavu. Viděl logo naší stavební firmy, kde byla úhelnice a kružidlo, a říká mi:
