Lars Kepler? Ne, Alex Ahndoril

Až najdu klíč je prvotinou neznámého autora Alexe Ahndorila. Ale jen na oko. Ve skutečnosti se jedná o pseudonym, pod kterým píšou manželé Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril, které čtenáři detektivek znají pod jiným pseudonymem, a to Lars Kepler. Larse Keplera si všichni zamilovali díky sérii detektivních románů s detektivem Joonem Linnou v hlavní roli. Manželé tentokrát zvolili jiný pseudonym, protože se rozhodli pro úplně jiný detektivní příběh. Zabrousili do vod dávno minulých a pokusili se o klasický detektivní příběh ve stylu Agathy Christie zasazený do současnosti. Jak se jim to povedlo?



Až najdu klíč je prvním dílem plánované trilogie. V hlavní roli se nám představuje soukromá vyšetřovatelka Julie Starková. Julie je celkem známá a o případy nemá nouzi. Neohlášeně se u ní objeví nový klient – movitý Per Günter Mott, který stojí v čele rodinné dřevařské firmy. Potřebuje objasnit jednu záhadu a nejlépe co nejdříve. Den předtím se účastnil rodinné večeře v rámci firemní akce, jako obvykle to přehnal s alkoholem a ráno objevil v telefonu dost znepokojující fotografii, která může ovlivnit celý jeho život. Netuší, jak se fotografie do telefonu dostala, jestli ji vyfotil on nebo někdo jiný. Jediné, co chce zjistit, je to, jestli fotografii vyfotil, a jestli způsobil to, co na ní je… Pokud ano, jeho život by nabral úplně jiný směr. Na fotografii byl zachycen zakrvácený svázaný muž s pytlem na hlavě, jehož zranění napovídají, že už nebude mezi živými. Kdo je muž na fotografii? Má Per Günter Mott něco společného s tímto činem? Julii si najal, aby zjistil pravdu. I kdyby pravda znamenala, že je vinen a bude muset přijmout trest.

Julie si na pomoc přizve svého exmanžela Sydneyho, se kterým se vydává na panství v severozápadním Švédsku, kde rodina Pera Güntera Motta žije. Od počátku je jasné, že pokud není na vině Per Günter Mott, je pachatelem a pravděpodobně i vrahem někdo z rodiny. Jako každá velká rodina skrývají spoustu tajemství. Ale opravdu by někdo dokázal něco takového?


Až najdu klíč je zajímavým začátkem nové detektivní série, ale pro mě se bohužel drží na příčkách průměrnosti. Joonovi nesahá ani po kotníky. Julie mi nebyla příliš sympatická. Kniha je sice takovou jednohubkou, která sama plyne, ale vlastně se toho moc neděje a vyšetřování probíhá pouze formou rozhovorů a myšlenkových pochodů vyšetřovatelky, které ale nevidíme. Nezaujala mě ani postava Sydneyho a linka mezi ním a Julií mě nechávala absolutně chladnou. Sydney sice pracuje u policie, ale Julie se k němu chová jako ke studentovi, který se od ní má učit. Na konci náš autoři lákají na pokračování, které má určitě potenciál a ráda si ho přečtu. Za mě měli autoři ale zůstat u stylu, který jim jde lépe, klasická detektivka jim tak úplně nesedla, ale věřím, že s každým dílem to bude lepší a lepší.