Premiéry vážně i nevážně (2): Odpočívej v zábavě

Opět návrat k projektům a premiérám dávným i nedávným, který dává prostor méně obvyklým nebo nerepertoárovým počinům. Jednou takovou zvláštní událostí bylo varietně pojaté představení R. I. E. pod hlavičkou Cirku La Putyka, v němž bylo na začátku tím nejdůležitějším krokem přestat myslet a nechat odpočívat smysly.
Cirk La Putyka – R. I. E. (foto Lukáš Bíba)
Cirk La Putyka – R. I. E. (foto Lukáš Bíba)

Kabaretní styl inscenací je novocirkusovému prostředí velmi blízký, bližší než tvorba divadelních opusů na principech dramatu, ačkoliv takové dnes jsou a mohou být samozřejmě výtečné. Jedoduchost a cesta ke kořenům je ale někdy lepší a přirozenější. Nevylučuje to ani kvalitu, ani prostor k nastolení témat, jen volná kompozice lépe poslouží přechodům mezi umělci, styly a technikami. Pro projekt R. I. E., tedy Rest in Euphoria, se sešel mezinárodní tým, který oživil právě svéráznou poetiku nablýskaných estrád – artistika, humor, hudba, burleska, důležité je vyvážení ingrediencí. Jeden prst smočit v šampaňském a druhý v potu. Vzbudit chvílemi úžas, pobavit a nezatěžovat vážnými myšlenkami, protože starostí je i tak dost přede dveřmi divadla.

R. I. E. se jeviště Jatek78 proměnilo ve schodiště skutečně připomínající nakašírované silvestrovské televizní studio (s umně zabudovanými propadly a působivým kontra svícením), avšak neztrácející přitom (novo)cirkusovou autenticitu – během vystoupení bylo co chvíli vidět někoho z té části souboru, která se stará o bezpečí a provoz riggingu při tricích na hrazdách, lanech a šálách, neboť právě vzdušná akrobacie byla důležitou součástí produkce. Spojovacím motivem programu byly extravagantní či provokativní kostýmy, jejichž množství by snad vystačilo ještě na dvě další inscenace, a hudba slovenské zpěvačky Katarzie. Diváky název programu vybízel, aby odpočívali v euforii, a euforii ze společného pobývání na scéně se oddali také interpreti.

Cirk La Putyka – R. I. E. (foto Lukáš Bíba)
Cirk La Putyka – R. I. E. (foto Lukáš Bíba)

Třpytivá extravagance pod režijní taktovkou Rostislava Nováka ml. a Víta Neznala skutečně pronikala bujností a živostí k divákům jako v zábavním podniku, především přední místa koncipovaná jako stolky ve varieté mohla vytvořit autentický dojem přenesení do jiného prostoru. Nebyl to však výlet do starých časů Alhamber a Červených sedem, protože radostným a živým děním prosakovala výrazně tematika současná, narážky na environmentální žal, byť pojaté ve značné nadsázce, nebo proměnlivost genderu, třeba výměna rolí v baletním výstupu Šárky Říhové a Jakuba Slováka, kdy to mezi Julií a Romeem bylo tak trošku jinak, nebo divoká defilé kostýmovaných figur… Méně komplikované taneční pasáže čerpající z jazzu, streetu a burlesky střídala čísla technicky náročná tak, že k jejich kvalitnímu a bezpečnému provedení již není možné prakticky nic dalšího přidávat, a tak naplňují sebe sama významem.

Cirk La Putyka – R. I. E. (foto Lukáš Bíba)
Cirk La Putyka – R. I. E. (foto Lukáš Bíba)

Na hlavu lze ale postavit i samotou výzvu titulu a zůstat místo odpočinku soustředěn v pasivní rezistenci. Z programu hýřícího pozlátkem vystupovaly tu a tam mnohem vážnější motivy, především u delších ucelených čísel, která přinesla jinou poetiku nebo více střízlivosti. K té se řadí třeba výstup akrobata (Karl Emil Dahl) na slackline, který obratně rozvinul motiv průběhu lidského života s jeho proměnami, dilematy a zodpovědností za druhé. Ange Viaud ve variaci pozemní akrobacie rozehrál sisyfovský marný souboj se schodištěm ve snaze po vzestupu, odsouzenému ovšem k věčným propadům. Specifickou poetiku nastolil dle očekávání také žonglér Filip ZahradnickýJohnem Wittem, kteří těžili nejen ze svého umu a zručnosti, ale byli osvěžující jistou jednoduchostí a prostotou všech prostředků a neartikulovanou skromností, nevytvářeli totiž okatou show, a o to byla ve výsledku jejich čísla působivější.

Objevila se řada variací vzdušné akrobacie, jakási přehlídka možností a stylů jejího využití, modifikací a překvapivých kombinací, ať už v klasičtější nebo tematizované podobě, u nás neobvyklá disciplína hair hanging, variace akrobacie na laně a hrazdách, výstupy více i méně podbarvené obsahem. Jinou červenou nití linoucí se večerem byla i klasická párová akrobacie, v níž se sehrála i řada umělců, kteří v pořadu společně vystupovali poprvé.

Cirk La Putyka – R. I. E. (foto Lukáš Bíba)
Cirk La Putyka – R. I. E. (foto Lukáš Bíba)

Rychlé předěly mezi čísly, doprovázení i signalizací světelného nápisu uvozujícího jednotlivé kapitoly večera, udržovaly rytmus celého představení v pravidelném tempu. Jistě by se dala vypozorovat i pravidelnost střídání kratších a delších pasáží, práce s kontrastem, přesně vyměřená místa, kde lascivnost a humor přeruší intimita duševního charakteru a odvedení pozornosti k realitě světa, rozhodně šlo o předem propočítanou a řízenou dramaturgii, ne žádný náhodný generátor čísel a triků.

Záleží velmi na perspektivě publika, které může přicházet cíleně za zábavou, neznalé a zvědavé, bez jakéhokoliv očekávání, publikum přicházející za lehkonohou múzou i s touhou obdivovat perfektní technické provedení variací, kdy si tu nablýskanost a záři spíše odmýšlíme, abychom se dostali k meritu věci a ocenili výkon sám o sobě. Odhaleno bylo ostatně mnoho – možná i to, co by diváci tak úplně vidět nepotřebovali, avšak nutno podotknout, že při vší otevřenosti R. I. E. ani na konci neklesla do podbízivosti nebo, nedej příroda, do banální vulgárnosti. Ani diváci, ani interpreti – což je možná ještě podstatnější a významnější – zjevně nebyli nuceni do překračování svých hranic za únosnou míru. To je skutečně podstatné, protože nový cirkus je z podstaty souhrn disciplín v drtivé míře nebezpečných, proto musí vytvářet pro interprety bezpečný prostor mentální. Publikum to pak cítí a je snad i samo otevřenější a přístupnější, protože instinktivně cítí respekt a konsenzus za hranicí jeviště.

Cirk La Putyka – R. I. E. (foto Lukáš Bíba)
Cirk La Putyka – R. I. E. (foto Lukáš Bíba)

Byla to výjimečná, zřejmě jednorázová, leč působivá scénická groteska, mísící minulost se současností, s nepochybně svébytným estetickým názorem, konzistentní. Upadnout do euforie, natož v ní vydržet, to ale není tak snadné. Častý divák pohybových a novocirkusových inscenací snad i tak trochu okorává a marně si vybavuje pocit, kdy prvně v životě viděl artistu na jevišti míhat se ve vzduchu za burácejícího zvuku hudby. Kdysi na mne tak mocně zapůsobilo australské uskupení Limbo se svým stejnojmenným představením v zrcadlovém secesním šapitó. Takové dojmy přicházející jednou za mnoho let, a pak vyčnívají jako referenční bod nebezpečně vysoko nad okolní horizont. Někdy závidím divákům, kteří všechna tahle dobrodružství mají teprve před sebou.


R. I. E.
Koncept, režie: Rostislav Novák ml.
Dramaturg, asistent režie: Vít Neznal
Choreografie: Šimon Klus, Mirek Kosík
Akrobatická designérka: Chloé Farah
Cirkusoví koučové: Charlie Wheeller, Daniel Komarov
Scénografie, loutky: Pavla Kamanová
Kostýmy, make-up: Kristina Záveská
Rigging konzultant: Mathieu Grégoire
Šéf techniky & akrobatický rigger: Oldřich Procházka
Hudba: Katarzia, Šimon Veselý, Aid Kid, Christian Cahill, Kryštof Záveský, Jonatán Pastirčák, Oliver Lipenský
Zpěv: Katarzia
Sound FX: Jan Balcar
Hudební texty: Katarzia, John Witte, Filip Zahradnický, Patrick McMaster
Sound Design: Jan Mikšátko, David Velemínský
Lighting Design: Karel „Karlos“ Šimek
Technická produkce: Ondřej Dědeček
Riggeři: Daniel Hajtl, Simon Bareš
Osvětlovači: Lukáš Brinda, Jan Hejzlar

Účinkující: Ange Viaud, Bára Halčáková, John Witte, Karl Emil Dahl, Katrin Cvinerová, Jakub Slovák, Lorena Di Bello, Martin Kadrnožka, Mirek Kosík, Nicole Martres, Patrick McMaster, Selma Hellmann, Quentin Dubot, Tomáš Hrubý, Viktorie Szalóczi, Filip Zahradnický, Helena Nováčková, Šárka Říhová, Katarzia

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments