Bohatství nemusí být jen ve zlatě. Francouzský ostrov Noirmoutier vsadil na sůl, brambory a mimózu
Na ostrově vás přivítají nízké malé domy skoro jako pro trpaslíky. Slouží jako obrana proti silnému přímořskému větru. Není to ale jediná zvláštnost, kterou Noirmoutier vyniká.
Silný vítr a často i déšť, pak ale rychle vysvitne slunce a všichni se ženou na pláž. I to je malebnost ostrova Noirmoutier. U středověkého hradu najdeme kostel svatého Philberta. Právě tam potkávám průvodkyni Stéphanie, která dobrovolně dělá komentované prohlídky a vysvětluje historii ostrova.
Základy kostela pocházejí už ze 7. století, stavba je o čtyři století mladší. Během válek v 17. století přišel kostel o zvon – odvezli ho Holanďané, kteří se následně na ostrově usadili. A díky nim došlo k velkému ekonomickému rozvoji.
„Byla to hlavně rodina Jacobsenova, která na ostrově podnikala se solí. Dnes najdete jejich muzeum hned vedle hradu,“ dodává Stéphanie.
Ukradli zvon a zajistili prosperitu
A právě sůl je jedním z bohatství ostrova. Snad všichni ve Francii znají tohle „zlato“ z Noirmoutier. Stejně tak žlutě kvetoucí mimózu, v češtině známou akácii.
„Mimóza kvete hlavně v únoru a je u nás relativně krátce. Původně byla na jihu Francie, pak se ale rozšířila sem a v mírném podnebí se jí daří. Je to jeden z prvních kvetoucích stromů, proto je tak oblíbená. A navíc krásně voní,“ líčí Stéphanie.
Noirmoutieru se také přezdívá ostrov mimózy. Mají tady ulici, park nebo i kino Mimóza. K dostání jsou i mimózové bonbony.
Ale to není všechno. Zapomenout se nesmí na slavné brambory z Noirmoutier. „To je díky písčitým půdám. Na podzim navíc místní na plážích sbírají mořské řasy a přidávají je do země. Proto jsou brambory jemně slané,“ vysvětluje průvodkyně.
Moře místo hradeb
To všechno dělá z ostrova Noirmoutier jedinečný kout Francie. I když donedávna ještě poměrně nedostupný – chyběl totiž most, který by zajišťoval spojení s pevninou.
Lyon se proměnil ve světelnou galerii. Festival světel přiláká každý rok až dva miliony návštěvníků
Číst článek
„Most máme teprve od roku 1971. Do té doby se přejíždělo na pevninu jen během odlivu. Ještě si pamatuji, jak se školáci z ostrova řídili podle toho, kdy nebyla cesta zaplavená,“ vypráví Stéphanie a dodává, že právě na nedostupném ostrově se v době Velké francouzské revoluce ukrývali katolíci, tedy přívrženci monarchie.
Zradou jednoho z místních, který při odlivu znal cestu mezi dunami a převedl republikánské vojsko, se je ale podařilo dopadnout a došlo ke krveprolití.
Dramatické doby jsou naštěstí dávno pryč a ostrov Noirmoutier je dnes klidným a turisty vyhledávaným cílem na západě Francie.
