Hlavní obsah

Letošní Dakar je ještě těžší, než se čekalo. Češi ale v jeho polovině válí! A naše holky s kachnou jsou středem pozornosti

Foto: A.S.O.

Dvě elektrická audi (jejich baterii dobíjí přeplňovaný benzinový dvoulitr) jsou v čele soutěže v kategorii automobilů. Druhá půlka Dakaru ale bude těžká i pro ně.

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ve všech třech hlavních kategoriích české posádky válí. Macík vede s hodinovým náskokem kamiony, Prokop je na skvělém sedmém místě v autech a motorkář Michek je na dostřel desítky. Všichni tři ale varují: „Jsme teprve v půlce, čeká nás ještě dva tisíce závodních kilometrů.“ A jak si vedou ostatní Češi?

Článek

David Castera, šéf soutěže, slíbil v Praze na tiskové konferenci v půlce léta českým závodníkům, že pátý Dakar v Saúdské Arábii bude vůbec ten nejtěžší tady na Arabském poloostrově. Po první půlce je jasné, že je ještě těžší, než všichni čekali.

Jedna napůl maratonská etapa jen s dvouhodinovým servisem, novinka v podobě 48h Chrono, a pak absolutně rozdílný charakter každého dne. Přidejte si k tomu dlouhé přejezdy, vypjaté chvíle i pro doprovod a nedostatek spánku pro všechny. Teď je volný den a začíná druhá polovina soutěže. Že by mohla být pohodovější? Nebuďte bláhoví! Jede se na sever, do hor, do oblasti kolem Hailu. V noci padají teploty k nule, minulý rok tady pršelo. Vyschlá řečiště, kamenité pisty, rychlejší tempo. „A také spousta navigačních pastí,“ varuje Viktor Chytka.

Foto: A.S.O.

Sébastien Loeb se pokouší vyhrát Dakar od roku 2016. Teď mu bude krýt záda ten nejlepší týmový parťák, kterého si vůbec umíte představit!

A na večerním brífinku už to také zaznělo: „Organizátoři, kteří projíždí trasu závodu ještě den před závodníky, referovali, že zítřejší etapa bude pro mnohé posádky ještě těžší než 48h Chrono,“ referuje Quirin Müller, manažer Martina Prokopa. „Napřed úzké kaňony, pak duny, pak kameny. Bude to další masakr. A potom by měla být těžká ještě jedenáctá etapa, to už nás také varovali.“

Každopádně největší čeští favorité mají závod dobře rozjetý, to je bez debat. Pro některé však Dakar de facto skončil a do cíle jedou, aby si to užili či posbírali zkušenosti.

Motocykly

V čele motocyklů je po polovině šestačtyřicátého Dakaru sice závodník jménem Brabec, ale křestní jméno Ricky naznačuje, že české má jen předky. Konzistentním výkonem se tenhle Američan po nástrahách dvoudenní etapy 48h Chrono dostal do vedení mezi motocykly a doufá, že podobně stabilní a bez větších chyb bude i v druhé polovině soutěže a zopakuje svoje vítězství z roku 2020.

Minimálně zopakovat umístění chce i Martin Michek, tedy Top 10. Náš nejlepší český motorkář jede na průběžném jedenáctém místě, trochu potlučený se musel v náročné dvoudenní etapě šetřit a na den volna se vysloveně těšil. „Jsem unavený, to zápěstí mě hodně brzdilo. Kdybych neměl prášky na bolest, nešlo by to.“ Jindy věčně usměvavý závodník toho měl v cíli dvoudenní etapy plné zuby. „Hlava by jela, tělo by jelo, ale ruka bolí a jel jsem kvůli tomu tak na padesát procent.“

Foto: MRG

V MRG rozhodně nikdo volný den neměl.

„Je potlučený, ale bude to dobré. A věřím mu, že se s tím popasuje i v druhé půlce soutěže, teď ukázal, že má rozum i vytrvalost,“ chválí svého koně Ervín Krajčovič, šéf stáje MRG, která má na startu letošního Dakaru hned pět jezdců. „Výtečně jede i Milan Engel, toho musím vyzdvihnout. A Martin Prokeš jede to začátečnické tempo, prostě posbírat zkušenosti, má rozum. Je pětačtyřicátý. Jestli mě ale něco mrzí, tak to byly problémy s elektronikou, co měl Jára Romančík, a pak prodřená nádrž Dušana Drdaje. Ten to měl rozjeté moc pěkně, ale i to k Dakaru prostě patří. Oba budou dál pokračovat v závodě, byť mimo pořadí.“

Krajčovič přivezl na letošní Dakar pěkně velkou stáj a říká, že je to asi až příliš mnoho starostí. Ale nechtěl odmítnout nikoho. „Příště buď musíme být početnější celkově, nebo musíme jet ve třech, maximálně ve čtyřech jezdcích.“

Sám na sebe jede Jan Brabec. Ten si vysloveně užil písčité etapy a doufá, že se ještě nějaký ten písek najde i na severu. Průběžně mu patří 23. příčka. A sami vojáci v poušti jsou i Libor Podmol a David Pabiška, kteří jedou nejdrsnější dakarskou kategorii Original by Motul. Prvně jmenovaný si vysloužil speciální cenu za hrdinství, když se rozhodl pokračovat v závodě navzdory drsnému pádu, po kterém mu přímo na trati doktoři sešili rozražené obočí devíti stehy. Pokračoval dál s opuchlým okem, na které vůbec neviděl, s naraženým předloktím a na motorce, jíž nedržela dvojka a nefungoval ventilátor.

Foto: Jan Červenka

Podmol nevěděl, jestli má ve volném dni dřív opravovat motocykl, nebo sebe.

„Dnes to dám všechno dohromady, vyspím se a jedeme dál. Slíbil jsem synkovi, že to dojedu, tak to chci zkusit.“ Jede na 59. místě. Velkou oporou je mu David Pabiška, který figuruje na 47. místě.

Automobily

Dvě proražené pneumatiky zbrzdily hned zkraje soutěže Martina Prokopa s Viktorem Chytkou, kteří startují v barvách týmu Orlen Jipocar. Jejich Shrek se konečně dočkal přeplňovaného šestiválce, navíc se povedlo i správně naladit tlumiče. „Mám k dispozici zatím to nejlepší, co jsem kdy na Dakaru řídil,“ libuje si na parkovišti v Rijádu Martin Prokop, když spolu natáčíme další podcast. „Je jasné, že nemůžeme konkurovat továrním týmům, ale strašně nás to s Vikim baví a ta osmačtyřicetihodinová etapa byla asi to nejlepší, co jsem kdy na Dakaru jel. Byl to adrenalin, zábava, radost. A to, že jsme celkově sedmí, je samozřejmě skvělé, ale do cíle Dakaru je to ještě zatraceně dlouhá cesta a tady zkrátka nevíš dne ani hodiny, jen se podívej, jak dopadli favorité.“

Foto: Orlen Jipocar Team

48h Chrono si Prokop užil a průběžné umístění ho samozřejmě těší. „Jenže nás čeká dva tisíce ostrých kilometrů a minimálně dvě hodně těžké etapy,“ varuje.

Prokop naráží na to, že v šesté etapě 48h Chrono skončil po nehodě lídr závodu Al-Rajhi, který svoji Toyotu vyválel tak, že je neopravitelná. A porci smůly si vybral i Al-Attiyah, který poškodil řízení a v dunách ztratil bezmála tři hodiny. Ve vedení je teď jednašedesátiletý Carlos Sainz s elektrickým Audi, stejné auto má na druhém místě i Mattias Ekström. Třetí jede Loeb, který vyhrál i tu poslední dvoudenní etapu.

„Tady tipuju, že by to mohlo být ještě velké,“ věští Prokop. „Al-Attiyah se totiž nechal slyšet, že jako týmový kolega Loeba udělá všechno proto, aby mu pomohl Dakar konečně vyhrát. Tak uvidíme, co nám ti velcí kluci předvedou.“

Foto: A.S.O.

Carlos Sainz v bivaku speciální etapy 48h Chrono.

Další Češi v autech, tedy Karel Trněný a Michal Ernst, jedou na 34. místě. „Jedeme opatrně, možná až zbytečně pomalu, vlečeme se za kamiony a motorkami, v tom prachu se nedá jet rychleji,“ říká smířlivě Trněný. A pak si libuje, jak se mu začíná líbit v dunách, že ho to baví. „Strach se mění v respekt, ale když se to povede správně najet a sklouznout, je to pecka!“

Třetí česká posádka, tedy Ouředníček s Křípalem, si sice s tovární Toyotou brousila zuby na výrazně lepší umístění, ale nakonec jsou rádi, že po technickým problémech, kdy ustřihli šrouby na předním kole a museli nocovat v dunách, vůbec jedou. Do cíle se totiž dostali až po časovém limitu a postihla je penalizace 41 hodin. Mohou ale pokračovat oficiálně v závodě a mají šanci projet cílovou rampou. V půlce závodu jsou na 115. místě, tedy v podstatě bez šance na nějaký slušnější výsledek.

Foto: A.S.O.

Na Dakaru se vám může stát cokoliv. Klidně na vás může skočit jiné auto.

„Kdybychom měli jet mimo pořadí, tak bych se na to možná i vykašlal. Každý den tady na Dakaru stojí hromadu peněz a jet jen tak, pro zábavu, mimo pořadí, by se mi asi úplně nechtělo,“ přiznává Ouředníček. „Takhle alespoň budeme moci říct, že jsme dojeli do cíle.“

Kdo naopak v autech mile překvapil, je devatenáctiletá Aliyyah Koloc z týmu Buggyra. Popasovala se s dunami, zvládla se svým spolujezdcem opravit přední zavěšení v jedné z etap a je na průběžném 64. místě.

Kamiony

Osmačtyřicetihodinová etapa byla vysloveně pohřebištěm kamionů, skončily v ní naděje posádky Jaroslava Valtra i Daniela Stiblíka, oba dva řídili kamiony Buggyra. Do cíle dojelo jen devět strojů.

Foto: MM Photography

Martin Macík se v závěru první poloviny dakarské rally prodral na první místo. „Rozhodně ale neplánuji nějakou defenzivní jízdu na jistotu,“ ujišťuje fanoušky.

A nejrychlejší z nich řídil Martin Macík, který se se svými parťáky doslova katapultoval na první místo průběžného pořadí. „Jsme šťastní, strašně nás to bavilo a technika držela. Máme náskok něco přes hodinu, ale rozhodně nemám v plánu jet nějak opatrně, pořád budu závodit. Jinak se Dakar vyhrál nedá a jak Aleš Loprais, tak van den Brink nám pořád budou chtít zatopit. Oblasti kolem Hailu jsou specifické, těžké jezdecky i navigačně, prostě nemůžeme nic vypustit. Pořád nás čeká dva tisíce ostrých kilometrů a jestli si někdo myslí, že pořadatelé udělají tu druhou polovinu soutěže nějak lehčí, tak to si rozhodně nemyslím.“

Foto: Jan Červenka

„Ladynka dostala lásku a uvidíme, co nám přinese druhá polovina soutěže,“ říká Aleš Loprais.

Aleš Loprais byl chvíli ve vedení dakarské rally, ale technické problémy a následné prokousávání se startovním polem ho zpomalilo a na druhém místě má ztrátu hodinu a šestnáct minut. „Je to škoda, ale není to tragédie,“ říká Jiří Stross, Lopraisův mechanik. „Aleš jede perfektně a stát se může cokoliv.“

Třetí český kamion figurující ještě pořád v oficiálním pořadí řídí Michal Valtr. Je na dvanáctém místě, ale se ztrátou propastných 65 hodin.

Classic

Ondřej Klymčiw vede svoji škodovku srdnatě na druhém místě a volný den využili k tomu, aby ji dali zase do formy, a to včetně výměny motoru. Dívčí posádka ve složení Bára Holická a Lucie Engová se zase těší se svojí kachnou 2CV mimořádné popularitě. A v závodě pokračuje i Jan Vinš s Mitsubishi Pajero.

Bude druhá půlka ještě náročnější?

Druhá polovina Dakaru je tedy před námi a zítra ráno se vyráží na sever Saúdské Arábie. A sluší se připomenout, že zrovna vloni se v oblastech kolem Hailu jela ta nejtěžší část závodu, kdy se rozhodovalo o celkovém umístění. „Nedivil bych se, kdyby si na nás nachystali ještě nějaké pořádné špeky,“ říká navigátor Viktor Chytka. „Jsou tam rychlé pisty, které se neustále křižují a člověk snadno ztratí stopu, pak ty kaňony, co se stáčí a nechceš se v nich úplně otáčet… Myslím, že nám ještě zatopí.“

Každopádně v době, kdy budete číst tyto řádky, budou závodníci zase polykat další řádnou porci kilometrů. Čeká na ně 255 kilometrů dlouhý přejezd, pak 483 ostrých kilometrů a poté ještě dalších 136 km do bivaku.

Tak hodně štěstí!

Související témata:
Načítám