Článek
Bylo nebylo, v jisté francouzské vesnici Rennes le Chateau.
Departement Aude, region Languedoc-Roussillon, jižní Francie.
Do malé vesnice v podhůří Pyrenejí na jihu Francie byl roku 1885 poslán jako farář třiatřicetiletý Bérenger Sauniére. Vesnička to byla chudá stejně jako omšelý kostelík se hřbitovem. Přeložení faráře do takové díry jistě nebylo za odměnu. V roce 1909 ho biskup poslal na jiné místo, což Sauniére odmítnul a zůstal ve své horské vesničce až do roku 1917, kdy umírá. V důsledku odmítnutí poslušnosti biskupovi byl suspendován, je mu pozastavena jeho mzda a mše slouží u svého soukromého oltáře ve své vile Bethania. Ona vesnička se jmenuje Rennes Le Chateau a už několik generací přitahuje fanoušky záhad, amatérské i profesionální archeology, jako i obyčejní turisty. Z tiché, horské vísky se staly druhé „Lurdy“. Příběh kněze je dnes rozsáhlá pavučina, jejíž počátky sahají hluboko do minulosti a inspirovaly množství autorů k napsání dnes už stovek knih, včetně TV reportáží a filmu. Ten nejznámější Da Vinci kód neboli Šifra mistra Leonarda od Dana Browna je inspirovaný právě příběhem toho kněze.
Bérenger Sauniére, syn starosty města Montazals pocházel ze sedmi dětí. Po absolvování semináře v Carcassonne byl roku 1879 vysvěcen na kněze. Následující tři roky byl vikářem v malé vesnici Alet, tři roky knězem v Clat a učitelem v semináři v Narbonne. Jako problematický a nedisciplinovaný byl přeložen 1. června 1885 do Rennes, horské vesničce se třemi stovkami duší a omšelým kostelíkem zasvěceným Máří Magdaléně. Ani tady si nedával pozor na jazyk a za svá kázání byl opět přeložen do semináře v Narbonne. Na četné žádosti farníků a k jeho upřímné radosti byl přeložen zpět do Rennes.
Kromě běžné služby farníkům, jako jsou mše, kázání a udělování svátostí se pustil do opravy chátrajícího kostelíka. Nová podlaha, nový oltář a vitrážová okna byly celkem v pořádku. Náklady v pořádku uhrazeny třemi splátkami včetně 700 franků od dobrodějky Marie Cavailhé. Poté pověřil sochaře a malíře Giscarda aby zrekonstruovaný kostelík vyzdobil sochami světců, křížovou cestou a křtitelnicí. Náklady činily něco málo přes 2,500 franků, což přivedlo první zvědavce k otázce, odkud na to chudý kněz bere. V dalších letech Sauniér skoupil několik pozemků, na kterých nechal vystavět renesanční vilu Bethania, věž Magdalu jako obrovskou knihovnu, renesanční zahradu s oranžérií, bazénem a klecí pro opice. Jako hospodyni si vybral o 16 let mladší Marii Denarnaud a stížnosti na chování podivného kněze se na biskupství v Carcassonu jen hrnuly.
První i druhé písemné varování od biskupa se týkalo prodeje mší svatých protože Sauniére si obstaral adresář duchovních, aby kontaktoval kněze a vyžádal si žádosti o mše. Když písemné výzvy nepomáhaly a kněz odmítl přeložení do jiné vesnice, začalo vyšetřování s následující obžalobou. Masové obchodování se mšemi,, neposlušnost biskupovi a neodůvodněné výdaje, hrazené za honoráře ze mší, které nebyly odslouženy.
V roce 1911 mu bylo zakázáno podávání svátostí a začalo pečlivé prověřování jeho účetních knih. Náklady vyčíslené několika komisemi byly obrovské a původ peněz kněz odmítl sdělit. Třech církevních slyšení, která byla svolána kvůli jeho kauzám, se nezúčastnil. Výstavbu nového letního domu už nestihl. Umírá 22. ledna 1917.
A příběh o knězi, který našel poklad, je ve spojení s tajnými spolky, jehož prsty sahají až do Vatikánu, o tajných znamení zašifrovaných v prapodivné výzdobě kostela Máří Magdaleny, o hrobu Josefa z Arimatie a samotné Maří Magdaleny, ten příběh který nemá konec a možná ani začátek může začít.
Vzhledem k následujícím událostem, ke kterým došlo po jeho smrti, byla mrtvola exhumována, a pohřbena v betonovém sarkofágu, aby byla chráněna před vykradači hrobů. Hřbitov byl a stále je pro veřejnost uzavřen.
