Článek
Jakov se narodil v roce 1907. Jeho rodiči byli pozdější sovětský diktátor Stalin a jeho první žena Jekatěrina Svanidzeová. Ta ale krátce po narození Jakova umřela a mladý Stalin neměl čas se o dítě starat. Do 14 let ho tak vychovávali příbuzní z matčiny strany.
V roce 1921 se ale vše mění. Stalin je už v té době jednou z vedoucích postav Bolševiků a nechá si syna dovést do Moskvy. Jenže si spolu vůbec nerozuměli. Jakov byl stydlivý, zajímal se o vědu. Vůbec nezapadal do Stalinových představ „muže“. Otec ho tak neustále káral, a nakonec ho začal ignorovat. Dokonce mu několik let bránil ve studiu na univerzitě, než si to Jakov v roce 1930 konečně vymohl. Vystudoval a jako inženýr pracoval v elektrárně.
První láska a pokus o sebevraždu
Rozpory s otcem se stále více prohlubovaly. Když si Jakov našel svou první vážnou známost, dceru duchovního, a chtěl se s ní oženit, Stalin mu to rozzuřeně zakázal. Protože se vůli svého otce a zároveň už i sovětského vůdce nemohl vzepřít, neviděl jiné řešení, než spáchat sebevraždu. Střelil se do hrudi, ale přežil. Stalinova reakce na tuto událost je jen vykreslením jeho bezcitnosti. „Neumí ani střílet rovně,“ poznamenal tehdy. Nakonec se Jukov alespoň se svou láskou skutečně oženil. Jejich dcera však brzy po narození zemřela a přišlo odloučení.
V předtuše budoucí války donutil Stalin svého syna k nástupu na vojenskou akademii, kterou dokončil pár měsíců před spuštěním operace Barbarossa. Sovětskému svazu hrozila devastující porážka, a tak přišel čas na to jít příkladem. Když umírají statisíce synů na frontě, nemůžou být výjimkou ani potomci diktátora.
„Běž a bojuj!“
Jakov nastoupil k dělostřelectvu v hodnosti poručíka a hned začátek války se mu stal osudným. V bitvě u Smolenska se několik sovětských armád dostalo do obklíčení a jen pár jednotkám se podařilo utéct. Mezi těmi ale Jakov nebyl a padl do zajetí. Svou hodnotu znal a snažil se svoji identitu co nejdéle tajit.
Že se podařilo získat tak vzácného zajatce zjistili nacisté za pár dní. Téměř okamžitě byl zneužit k propagandě. Nacisté například nad sovětské linie shazovali letáky, na kterých se Jakov usmíval a pochvaloval si podmínky v německém zajetí. Stalin byl rozzuřený. Jeho rozkazem totiž bylo „Nevzdávat se nepříteli!“ a jeho vlastní syn se přitom stal zajatcem. Údajně se měl Jakov raději zastřelit, než padnout nacistům živý.
Když pak Jakov odmítl Goebbelsův plán na vysílaní propagandy v ruskojazyčném rádiu, byl z berlínské vily přemístěn rovnou do koncentračního tábora Sachsenhausen.
Jakov v zajetí krátce po svém odhalení
Německý leták z roku 1941 využívající Jakova k propagandě.
„Toto je Jakov Džugašvili, Stalinův syn a dělostřelecký důstojník… který se 16. července vzdal poblíž Vitebsku společně s tisíci dalšími vojáky a důstojníky… Následujte jeho příklad.“
„Neměním polní maršály za poručíky“
V táboře měl Jakov lepší podmínky než většina vězňů. Nacisté jen čekali na příležitost, kdy ho budou moci využít. A ta nastala po porážce u Stalingradu. Hitler totiž Stalinovi nabídl výměnu. Jeho syna propustí, ale Sověti mu vydají polního maršála Pauluse. Stalin tak mohl svého syna zachránit. Jenže to neudělal.
Nad nabídkou prý ani neuvažoval. Ministrovi zahraničí Molotovovi řekl následující věty. „Všichni jsou moji synové. Jen pomyslete, kolik mých synů v táborech skončilo! Jsou snad horší než Jakov?“ Jakova tak zanechal napospas jisté smrti.
Jakov dále odmítal jakoukoliv spolupráci, a tak mu nacisté vzali veškerá privilegia a začali na něj být tvrdí. Rozhodl se proto pro útěk. Ale nikoliv ze Sachsenhausenu, nýbrž ze života. Rozběhl se na elektrický plot a strážný ho okamžitě zastřelil.
Stalinovo procitnutí
Až touto sebevraždou si získal otcovu náklonnost. Poprvé za život jej dokázal ocenit a byl z jeho ztráty zarmoucený, ale zároveň i spokojený. Představa jeho syna, který raději zemřel, než aby se stal nástrojem nepřátelské propagandy, se mu zamlouvala.
„Byl to opravdový muž. Osud k němu byl nespravedlivý.“
Zdroje
