Chtěl být bohatý a uznávaný. A svůj sen si také splnil. Přesto měl Ivan Jonák špatný konec a zemřel v zapomnění…
Několikadenní večírky, drogy, prostituce i setkávání mafiánů. Tak se v Česku zapsaly do historie divoké devadesátky. Tohle všechno se odehrávalo hlavně na jednom místě – v Discolandu Sylvie, který založil kontroverzní podnikatel Ivan Jonák. Ve svém bílém obleku a ověšený zlatými prsteny tu vítal známé osobnosti od Karla Gotta přes Václava Klause až po Guns N' Roses. Jaká byla jeho cesta za slávou a bohatstvím a proč nakonec zemřel sám a v zapomnění? A jak skončil slavný Discoland?
První zločin: sex s nezletilou
Narodil se 7. března 1956, tedy ve stejný den jako bývalý prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Vztah jeho rodičů dlouho nevydržel – otec pracoval ve vývoji motorů pro náklaďáky LIAZ, cestoval po celém světě a za vydělané peníze si vydržoval rozverné Argentinky. Matka pracovala jako předsedkyně Závodního výboru Komunistické strany Československa a malému Ivanovi brzy našla nového otce. Chlapec jej ale nesnášel a nelibost byla vzájemná.
Koho naopak Ivan miloval, byl jeho dědeček. Celé dny se spolu proháněli v černém tatraplánu. A s ním také poprvé přičuchl k „melouchům“.
Za mřížemi se pak Jonák ocitl už v 70. letech, ale za kšefty načerno to nebylo. Ohrožoval mravní výchovu socialistické mládeže. Chodil a spal totiž s dívkou, které ještě nebylo 15 let. „Říkala mi, že už jí patnáct bylo, a její máma taky věděla, co spolu děláme. A ještě jsme si spolu nafotili pár porno fotek,“ popsal podnikatel ve své autobiografické knize Sex, Disco, Revoluce!
Po propuštění Jonák vystřídal různé profese. Pracoval jako vyhazovač, popelář, vekslák a především taxikář. S oblibou tvrdil, že svůj první milion vydělal ještě před revolucí sběrem železa. O pravdivosti této informace však lze pochybovat – Jonák si totiž rád vymýšlel a přeháněl. Ve své knize kupříkladu tvrdí, že byl tak skvělým hercem, že jej chtěl do nového snímku obsadit i světoznámý režisér James Cameron...
„Jsem citlivec a mám rád pissing“
Ivan Jonák byl už od útlého věku kontroverzní postavičkou pražské scény. Už jako náctiletý navštěvoval klub Olympia ve Spálené ulici, kam jej brával bratr jeho nejlepšího kamaráda Pavla Nováka. U něj navíc bydlel také zvukař z divadla Semafor, které Jonák s oblibou navštěvoval. Rád sedával v prvních řadách, aby mohl koukat herečkám pod sukně.
Asi už tušíš, že Jonákův vztah k ženám byl velmi pozitivní. Spoustu věcí ve svém životě dělal kvůli sexu. Vedl si v něm prý velmi dobře. Možná v něm byl dokonce nejlepší. „Mám rád umění a literaturu. Jsem citlivec a mám rád pissing. A sex vůbec. Rád ho provozuji, a to kdekoliv, i na veřejnosti. Je toho mnohem víc, co mám rád i nemám, ale o to tady nejde. Jde o ten sex. Ošukal jsem 2 142 holek a sex s nimi vlastně formoval celý můj život. Sex byl třeba příčnou, proč jsem do sebe skloubil diskotéku a kabaret, kde byl místo kouzelníka striptýz,“ svěřuje se Jonák ve své knize.
Ale zpět k tomu, jak všechno začalo.
Když v Česku po revoluci zavládla demokracie, Jonák jako taxikář sesbíral mnoho důležitých kontaktů. Svému okolí naslouchal, pozoroval jej, a protože měl podnikatelského ducha, brzy pochopil, že se život Čechů a Češek mění. Lidé už nechtěli navštěvovat zaplivané bary a putyky. Toužili po luxusu, moderní hudbě, zahraničních hvězdách, nekončících party i nahých ženách. A byli ochotni zaplatit nemalé peníze.
Jonáka tak napadlo vybudovat klub, který v Česku neměl obdoby. Podávaly by se v něm tradiční české pokrmy, exotické míchané drinky i ženy. Jenže kde na takový projekt vzít peníze? To věděla Jonákova žena Ludvika. Ivana seznámila s německým podnikatelem Helmutem Hugerem, který si v bance půjčil 375 tisíc marek. A tak vznikl Discoland Sylvie, pojmenovaný po Jonákově dceři.
Na Staroměstském náměstí s nahými striptérkami
Huger projektu zpočátku příliš nedůvěřoval, ale Jonák ho svými megalomanskými nápady přesvědčil o tom, aby do něj investoval. Získal za to 40% podíl a brzy pochopil, že rozhodně neprohloupil.
Discoland Sylvie v Česku neměl konkurenci. Parket tvořil pravý mramor, kvůli kterému musel Jonák uplatit šéfa jednoho lomu. Uvnitř byla taky restaurace, bary, z reproduktorů se linula moderní hudba a všude se to jen hemžilo striptérkami s dokonalými těly a nebesky krásnými obličeji.
Aby Jonák do Discolandu nalákal co nejvíce lidí, musel mu nejprve udělat odpovídající reklamu. Dodnes můžeš na internetu najít legendární fotografie, jak se po Staroměstském náměstí projíždí v nablýskaném cadillacu s nahými ženami na sedadlech. Pro časopis Penthouse se zase nechal vyfotit polonahý, v jedné ruce měl novorozeného syna a nabitou pistoli v druhé.
Během jedné noci vydělal i milion korun
Počínání kontroverzního podnikatele brzy přineslo ovoce. V Discolandu se začali scházet mafiáni, politici, celebrity, ale taky například policisté, s nimiž měl Jonák velmi dobrý vztah. A ještě aby ne. V podstatě nedělal nic nelegálního. Pouze vedl klub, ve kterém si kdokoli mohl splnit své nejbujnější fantazie.
Brzy byl Discoland plný k prasknutí a Jonák prý vydělával i milion za večer. Podnikatel byl pyšný a chtěl, aby o jeho úspěchu věděl každý. Po Praze se tak procházel s rukama plnýma zlatých prstenů osazených diamanty, v bílých, na míru šitých oblecích a z rozmaru si po vzoru zahraničních podnikatelů pořídil také exotickou zvěř. Aligátora Bohouše nebo medvěda Míšu chodíval občas vyvenčit i do Stromovky.
Guns N' Roses v Discolandu pařili týden v kuse
Lidé Discoland Sylvie milovali. Sjížděly se do něj ty největší celebrity včetně Karla Gotta, Lucie Bílé, Paľa Habery, Terezy Pergnerové, Viléma Čoka, Michala Davida, Václava Klause nebo Guns N' Roses. Američtí rockeři v Discolandu dokonce strávili celý týden.
„Brácha jedné tehdy známé moderátorky, co uváděla jednu hitparádu, jim ukradl kultovní koženou bundu. A aby nedostal do držky, přivedl svou sestru jako satisfakci. A všichni se zavřeli na týden nahoře v Discolandu,“ vzpomínal na jejich návštěvu Jonák.
Ivan Jonák si žil svůj vysněný život mafiánského bosse, ačkoli jak sám tvrdil, mafiánem nikdy nebyl. „Média mě popisují jako mafiána bez mafie, často jsem vyobrazován jako jeden ze symbolů 90. let a bývám spojován s divokými začátky podnikání. Toho mafiána mi přisuzují neprávem a je to součástí toho, jak je zde v Čechách těžké být na výsluní úspěchu a slávy,“ říkával Jonák.
V jednom měl pravdu – ačkoli jej mnozí vnímají jako ztělesnění nekalého podnikání, Jonák byl jen malá ryba. V jeho Discolandu se však scházely postavy, o kterých by se nedalo říci to samé. Berdychův gang i šéfové celých zločineckých organizací. Prodávaly se tam drogy, zbraně, kradená auta i sex.
Mafiánský sen měl jen jednu chybu. Jonákovu ženu
Jonákovi úspěch stoupl do hlavy. Připadal si jako jakýsi bůh, věčně obklopený ženami, což se nelíbilo jeho ženě Ludvice, která v Discolandu vlastnila podíl. Manželé se chovali spíše jako obchodní partneři a nebydleli spolu. Měli krátce před rozvodem, když se Ludvika a společník Helmut Huger rozhodli, že chtějí klub prodat.
Jonák byl ale proti. Věděl, že pokud by se klubu vzdal, jeho společenské postavení by utrpělo. Patřil k němu stejně neodmyslitelně jako jeho kudrnatý mullet. A tak mezi společníky vznikl spor.
Dne 7. dubna 1994 Ludvika jako každý den odešla pracovat do svého stánku se zeleninou na kraji Prahy. Bohužel, do stánku se téhož rána vydali také nájemní vrazi Jiří Tokár a Michal Souček. Tokár pak se zbraní přistoupil k Ludvice a bez rozmyslu ji zastřelil. Žena na místě zemřela.
Nad Jonákem se stahují mračna
Po třech měsících od vraždy Ludviky se začala stahovat mračna i nad Jonákem. Podsvětí mělo kontroverzního podnikatele plné zuby. Když jednoho červencového rána usedl do svého terénního Nissanu Patrol a otočil klíčkem, ozval se výbuch, který ho vymrštil deset metrů daleko.
Je až k nevíře, že exploze, která vytloukla okna okolních domů, Jonákovi nezkřivila ani vlásek.
Nicméně jen o dva dny později se pokus o vraždu opakoval. Jonák se zrovna jel podívat na nové auto Helmuta Hugera s vylepšeným motorem. Ve chvíli, kdy se skláněl nad naleštěným BMW, z křoví vyskočila postava a vystřelila. Kulka zasáhla Ivana do hlavy, ale přežil.
„Dokud mě nezabijou, budu v podnikání pokračovat. Měl jsem štěstí v neštěstí, protože jsem těsně před výstřelem zvedl hlavu od kapoty. Jinak bych byl zasažen přímo do spánku,“ komentoval tehdy Jonák incident pro TV Nova. Výstřel však ochromil celou levou část jeho obličeje.
18 let natvrdo
Vyšetřování vraždy Ludviky Jonákové mezitím postoupilo. Policie dopadla vraha, který tvrdil, že ji zastřelil na objednávku Ivana Jonáka, ale protože mu podnikatel odmítal zaplatit, lidé z podsvětí na něj spáchali hned dva atentáty. Jonák obvinění popřel. Tvrdil, že je nevinný, ale soudy rozhodly o opaku. Tak měl jít do vězení za historicky první nájemnou vraždu na území České republiky na 18 let.
Zašlá sláva
Ivan Jonák byl ve vězení velmi nespokojený, a kdyby jen tušil, co se děje s jeho Discolandem, pravděpodobně by mu to na náladě nepřidalo. Luxusní klub chátral, návštěvníků a návštěvnic ubývalo a nikomu se nedařilo obnovit jeho slávu.
Jonák ale nepřestával věřit. Byl přesvědčen o tom, že jakmile z vězení vyjde, vše se vrátí do starých kolejí. To se ale pořádně přepočítal. Svět se během 18 let proměnil k nepoznání, a když podnikatel opustil věznici, kýčovité diskotéky plné striptérek už nikoho nezajímaly.
Upadající sláva milovaného klubu i spory s rodinou Jonáka dostaly. Zdravotně na tom nebyl dobře a po 666 dnech na svobodě náhle zemřel. Opuštěný a odmítnutý. „V nebi budu mít trvalý orgasmus, jinak by to nebe nestálo za to. Abych seděl po zbytek věčnosti na bílém obláčku v bílé košili a zpíval haleluja, to není můj sen. To raději půjdu do pekla, budu tam se svými známými a bude mi dobře,“ řekl v jednom z posledních rozhovorů.
Ze světa tak dne 24. února 2016 odešla legenda. Legenda, která formovala 90. léta a díky níž byly tehdejší večírky tak divoké a zároveň plné nebezpečí.
