Vojna za komunistů byla pakárna, muži umírali po stovkách. Soudruzi měli výhody, obyčejní kluci trpěli

Namáhavý a fyzicky vyčerpávající výcvik je i dnes realitou. V minulosti byly podobné úkony vyžadovány od nováčků jen pro pobavení mazáků
Zobrazit fotogalerii (3)
  |   zajímavost

Konce základní vojenské služby za socialismu se v Československu nedožilo přes tři tisíce mladíků, pro mnoho dalších šlo o dva roky ztraceného života. Přerod chlapců v muže pod dohledem komunistů se v mnoha ohledech nedařil. „Zapřisáhlí soudruzi měli samozřejmě výhody. Ale obyčejní kluci, kteří toužili po něčem jiném než jen držet hubu a krok, měli většinou smůlu,“ vzpomíná pro Čtidoma.cz pamětník Antonín Pokorný.

Dvouletá základní vojenská služba za vlády komunistů znamenala každý rok pro stovky mladých mužů smrt. Celkem 3843 jich nepřežilo službu československé vlasti mezi lety 1964 až 1989. S informací přišel web info.cz.

Ohavné zacházení s mladými muži

Samozřejmě nikdo nezemřel proto, že by někde válčil, šlo o nehody, ale i celou řadu sebevražd, protože vojáci nezvládali šikanu a místy brutální zacházení. Bití, svazování, verbální šikana, to všechno jsem zažil,“ říká pro Čtidoma.cz Antonín Pokorný, který sloužil na východě Slovenska. Za trest, jak říká, protože patřil mezi takzvané intelektuály, a tudíž nepřátele vlasti.

Režim se snažil tragické události bagatelizovat a pokud možno ututlat. Reálný počet mrtvých bude pravděpodobně ještě mnohem vyšší. „Neexistovala žádná psychologická pomoc, kdo se nechoval jako guma, byl automaticky považován za slabocha. A podle toho mu bylo „dopřáváno“, často se měl pes venku v boudě lépe.“

Jak je na tom dnešní armáda?

V České republice vznikla profesionální armáda v roce 2005. Na začátku roku 2022 měla 26 tisíc vojáků a vojaček. Další čísla jsme se od Oddělení komunikace s veřejností, které je součástí Kanceláře náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, nedozvěděli. Asi jsme příliš otravovali.

Předtím jsme se totiž nedobrali toho, kolik od roku 2005 zemřelo mužů a žen ve výkonu služby. „Tuto oblast řeší Odbor pro válečné veterány a válečné hroby MO, s dotazem se, prosím, obraťte na Odbor komunikace MO,“ napsala na náš dotaz podplukovnice Ing. Vlastimila Cyprisová.

„Bude asi potřeba se obrátit na tiskové oddělení AČR – tento mail je na tiskové oddělení ministerstva obrany,“ dozvěděli jsme se od mluvčí Simony Cigánkové. A aby toho nebylo málo: 
„Adresujte svůj dotaz, prosím, na tiskový odbor ministerstva obrany. Všechny kontakty s tiskem, rozhlasem a televizí musí řešit oni,“ vysvětlila Jana Vencláková z Odboru pro válečné veterány a válečné hroby MO (ano, z toho odboru, na který nás odkázala paní Cyprisová. Kruh se tedy uzavřel.

Obrázek, jak je to s počty padlých v porovnání se socialistickou érou, tedy nemáme. Ale vlastně ani příliš nemá smysl. Ať už jde o materiální zabezpečení, profesionalitu apod., jsme dnes někde úplně jinde. Nebo to tak dle výše uvedené komunikace není?

Komunisty chce jen ten, kdo se přizpůsobil

Pravdou přes všechny hrůzy minulého režimu zůstává, že se stále najdou lidé, kteří by si návrat komunistů k moci přáli. „Za sebe mohu říct, že to absolutně nechápu. Je to ideologie, která má na svědomí miliony životů po celém světě. Myslím si, že po návratu volají jen ti, kteří se tehdy prostě přizpůsobili a nevadilo jim, jaké bídné životy žijí,“ doplnil Antonín Pokorný, který v československé lidové armádě sloužil od roku 1965.

Je třeba ale také říci, že i za minulého režimu se našly útvary, které se snažily k vojákům přistupovat jako k lidem, a velitelé, kteří zvládli používat mozek k vlastním závěrům a pouze tupě nepapouškovali moudra komunistické doktríny. Ti pak opravdu dokázali dělat z chlapců chlapy a naučit je disciplíně. Bylo jich však žalostně málo.

Zdroje: citované v článku / autorský článek

KAM DÁL: Král Jindřich VII. dostal po 500 letech tvář. Byl to kus, dnes by z něj šly ženy do kolen.