Spojení grafiky a architektury

Vložil
Tisková zpráva
08.01.2024 08:00
walldesign

Rozhovor s Martinem Vomastkem a Tomášem Martinem, kteří nám přiblíží výhody spolupráce mezi architektem a grafickým designérem.

Tomáš Martin
grafický designér, art director, spoluzakladatel kreativního studia Walldesign (2007)
Martin Vomastek
architekt, spoluzakladatel architektonického studia Labor 13 (2007)

Walldesign. Co si máme pod tímto pojmem vlastně představit?
TM: Velmi obecně řečeno, je to grafický design aplikovaný do interiéru komerčních a veřejných prostor.
MV: Já chápu walldesign ve dvou směrech. Jeden je čistě dekorativní a druhý je funkční záležitost. Dekorací může být velkoplošná grafika podtrhující grafickou identitu firmy, nebo jen barevné řešení, který má ten člověk nebo firma ráda. Funkční směr, který je pro mě často zásadnější, představuje především info systém budovy plnící orientační či jinou funkční náplň. Myslím, že možnost využití je velmi široká a záleží jen na fantazii tvůrců jak zadání pojmou.


Proč je pro vás orientační systém zásadnější?
MV: Zrovna včera jsem bloudil v prostorách nedávno dokončené veřejné budovy, kde ten orientační systém prostě nefungoval. Člověk se tam pořád ztrácel a hledal, kde co je. A samozřejmě tohle pak hodně ovlivňuje celkový dojem z té budovy. Což je škoda, protože samotná architektura může být velmi povedená.
TM: Podobu orientačního systému mnoho firem podceňuje. Provedení pak často není dobré, jak z hlediska estetického, tak z hlediska jeho aplikace. A přitom na orientačním systému můžete postavit komplexní grafickou identitu celého interiéru. Stačí ho včas řešit ve spolupráci s architekty.

Jaký přínos má walldesign pro architekta?
MV: Architekti běžně spolupracují s různými profesemi, ale zvlášť spolupráce s umělci a grafiky je vždy hodně podnětná pro celkový výsledek. Umělci i grafici jsou schopni do projektu přinést další kreativní rovinu a ozvláštnit původní architektonický návrh o další kvalitu.

Jak moc grafická identita jednotlivých firem ovlivňuje výsledný návrh interiéru?
MV: My při návrzích komerčních budov a interiérů kanceláří často vycházíme z grafických principů jednotlivých firem a právě spolupráce s Tomášem nám pomáhá věci posunout správným směrem.
TM: Já k tomu přistupuju tak, že dodržování firemní vizuální identity je hlavně věcí marketingu a že grafika v interiéru je úplně jiná disciplína a měla by jít ruku v ruce s vizí architekta. Takže se vždy snažím otrocky neopisovat grafické manuály jednotlivých firem, ale spíš se jimi inspirovat, seznámit se s firemními vizemi, hodnotami, zájmy, tonalitou, atmosférou a pod., a to vše přetavit do něčeho původního, co bude dobře fungovat s prostorem i s lidmi v něm.


Jak si představujete ideální spolupráci?
TM: Na projekty jsem osloven buď architektonickou kanceláří nebo přímo investorem. V obou případech se vždy snažím s architekty úzce spolupracovat. Optimální situace pak je, když spolupráce vznikne již ve fázi studie a je dostatečný prostor grafické návrhy vzájemně konzultovat a upravovat tak, aby grafika naplnila vizi architekta. Baví mě jak v této fázi návrhy, jak architektonické tak grafické, procházejí vzájemným ovlivňováním a inspirací.
Spolupráce přímo s investorem bez účasti architekta je typická pro situace, kdy investor/nájemce má potřebu narušit sterilitu kancelářských prostor a nemůže nebo nechce tuto výzvu řešit velkými stavebními zásahy či novým vybavením.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad takové ideální spolupráce?
MV: Co se týká přenesení firemního ducha a hodnot do interiéru, tak mohu zmínit například interiér kanceláří IT firmy eMan v Holešovicích. Tam jsme prostory chodby a hlavní prostory, jako jsou zasedačky, recepce apod. pokryli velkoformátovými grafikami s odlehčenými odkazy na firemní kulturu. Tyhle věci jsme dávali dohromady s Tomášem i s investorem, který k tomu měl zajímavé podněty.
TM: Tady jsme spolupracovali od samého začátku, všechno šlo dobře a s výsledkem jsme byli spokojeni všichni. A nakonec došlo k tomu, že grafické pojetí interiéru se stalo inspirací a základem pro vznik nové korporátní identity a grafického manuálu, na kterém jsem pak s investorem pracoval dlouhé měsíce. Takže pravý opak běžných postupů.

A nějaký příklad nekancelářských prostor?
MV: Budova Ronalda McDonalda v areálu Motolské nemocnice.
TM: Což je vlastně zařízení pro ubytování rodičů a dlouhodobě nemocných dětí hospitalizovaných v Motole.
MV: Za prvé jsme potřebovali orientační systém, který by byl srozumitelný i pro malé děti…
TM: A potom zde byla touha prostor nějakým způsobem odlehčit, dodat mu pozitivní energii. Protože obyvatelé tohoto domu často procházejí těžkým obdobím.


To zní jako velká výzva. Přibližte nám více tento projekt?
TM: To určitě byla. Člověk k tomuto projektu přistupoval s větší pokorou. Chtěli jsme, aby grafika v interiéru byla pro děti decentně zábavná, ale přitom celkově nepůsobila příliš infantilně a okázale žertovně.
MV: Po společné diskusi, Tomáš přišel s konceptem českých rčení, které se pomocí grafické zkratky ztvárnily na stěny ve veřejných prostorách, jako je recepce, jídelna nebo i dětský koutek. Všude mohou děti hádat, co jednotlivé motivy znamenají.
TM: Ve stejném grafickém stylu pak byly označené i dveře jednotlivých pokojů, aby i malé děti věděly, který pokoj je jejich, či jak se k němu dostanou.

Co vás na walldesignu baví nejvíc?
MV: Zajímavou částí walldesignu je i samotná realizace. Nemusí to být vždy malba na zeď, ale může mít i jinou formu, například trojrozměrných reliéfů nebo objektů v prostoru. Je to jenom o správně zvolené myšlence, která bude konvenovat s původními vizemi architekta a spíše mu bude dávat nějakou další nadstavbu.
TM: Baví mě, že s každým projektem objevuju nové výzvy, přístupy, volím nové materiály. Žádný projekt není stejný a hranice použití grafiky nejsou dané. Tím se otevírají možnosti a přesahy do dalších oblastí. Může to být vznik nové vizuální idenity firmy nebo například návrh umělecké instalace, která by měla být zavěšena na stropě hotelu Ibis.

Dokáže grafický design v architektuře reagovat na moderní trendy a technologie?
TM: Určitě. Zrovna nyní pracuju na dvou projektech, kde je touha posunout statický grafický design do interaktivní a pohyblivé verze. To je dosaženo pomocí dataprojektorů nebo primitivního principu animace. Jedním z těchto projektů je právě rekonstruovaný Palác Dunaj na Národní třídě v Praze, kde řešíme celkovou grafickou identitu a infosystém zároveň.


A co grafika na fasádě?
MV: Ano, je to další možnost jak využit walldesign. Identifikace společnosti na fasádě bude asi hlavně zajímavá pro investora.
TM: Tam bych byl ale s grafikou hodně opatrný, protože pokud se nebavíme o nějakém streetartu, tak dělat nějakou složitou grafiku je hodně ošemetné a člověk by s tím měl zacházet tak, aby si z té fasády neudělal jenom plátno.
MV: Je to tak, zavání to pak takovou berličkou, že když nefunguje architektura tak tomu dám nějaký plášť.
TM: Ale umím si třeba představit linku nebo jiné jednoduché grafické prvky, které budou zvýrazňovat nějaké tvary budovy či podporovat její architekturu. Ale rozhodně se nesmí jednat o souboj mezi architekturou s grafikou ve smyslu kdo je výraznější.
MV: Souhlas, vždy si myslim, že by walldesign měl být s architekturou v symbióze a měl by architekturu doplňovat a ne jí přebíjet.

0 komentářů
přidat komentář