Článek
S trenérem Jaroslavem Šilhavým skončil po posledním utkání kvalifikace na EURO také celý realizační tým. V tichosti skončil také manažer fotbalové reprezentace Tomáš Pešír. Začalo hledání nového trenéra, a také manažera. Primárně se hledal hlavní trenér. Pozice manažera se veřejně začala více řešit až v souvislosti s možným angažováním bývalého světového hráče a pozdějšího funkcionáře Juventusu Turin, Pavla Nedvěda.
Nedvěd nakonec nabídku odmítl, pouhý den před zasedáním výkonného výboru. Vysvětlil to obecnými důvody, že byl dlouho v zahraničí, tam pobývá často i nyní a neměl by na výkon funkce dostatek času. Nepříliš věrohodné zdůvodnění. Nedvěd o funkci vyjednával měsíc, takže skutečné příčiny odmítnutí jsou nejspíš jiné. Předseda Fousek se po jmenování Ivana Haška vyjádřil, že jeho návrhová skupina bude manažera reprezentace dále hledat a chtěla by ho mít do konce ledna.
V této souvislosti se však nabízí řada otázek:
Koho vůbec hledá?
Jak je funkce vedením definována?
Jaké bude mít takový člověk kompetence?
Komu bude manažer podřízen?
Komu naopak nadřízen?
Za co bude zodpovědný?
Záleží totiž velmi na tom, jak asociace takovou funkci pojme. Manažerem reprezentace může být člověk, který bude především organizačním pracovníkem. Takovým vedoucím mužstva se širšími kompetencemi. Člověk v této pozici řeší z organizačního pohledu nominace hráčů, tedy jejich pozvánky, dopravu a podobně. Pro tým pak vše kolem organizace srazů, tedy hotely, stravu, tréninkové plochy a mnoho dalších záležitostí kolem týmu. Komunikuje s hráči, ale neřeší s nimi otázky nominace. Nemluví trenérovi do odborných fotbalových záležitostí. Takto byla pozice manažera reprezentace v nedávné minulosti většinou chápána.
Kupříkladu když byl manažerem české fotbalové reprezentace Vladimír Šmicer, byl přímo podřízen tehdejšímu svazovému předsedovi Ivanu Haškovi, naopak nadřízen byl všem členům realizačního týmu národního mužstva, vyjma hlavního trenéra Michala Bílka. Šmicer byl také zodpovědný za finance, které se reprezentačního celku týkaly, mj, platby hotelů, cest apod. Nicméně za nominace hráčů a všechna odborná fotbalová rozhodnutí byl plně zodpovědný hlavní trenér Michal Bílek. Jestli je neoficiálně konzultoval se Šmicerem, byla jeho věc. Hlavní zodpovědnost měl však on.
Podobně fungoval jako manažer fotbalové reprezentace další bývalý hráč a reprezentant Libor Sionko v éře Jaroslava Šilhavého. Sionko byl především organizační pracovník. Do fotbalových záležitostí, alespoň oficiálně, nezasahoval. Lubor Sionko odstoupil z funkce na vlastní žádost, údajně především z rodinných důvodů. Nominován do ní byl, tak trochu z nouze, ambiciózní Tomáš Pešír, bývalý ligový fotbalista, který přešel ze stejné funkce od ženské reprezentace.
U Pešíra byla však postupně znát změna role. Mnohdy na sebe výrazně strhával pozornost. Na tiskových konferencích mluvil více než trenér Šilhavý. Vyjadřoval se k nominacím hráčů. Ač to tedy nikdy nebylo oficiálně řečeno, byl čím dál více manažerem reprezentace, který hlavnímu trenérovi mluvil také do odborných fotbalových záležitostí. Komunikoval o nich přímo s hráči i novináři. Takto samozřejmě může být role manažera reprezentace také chápána a definována. Mělo by to být však předsedou asociace jasně oficiálně řečeno. V případě Tomáše Pešíra to takto nebylo. Ten se stal tak trochu manažerem s neoficiálně výrazněji rozšířenými kompetencemi. Jestli si je rozšířil sám, či po dohodě s trenérem Šilhavým, vědí asi jen oni dva a jejich bezprostřední okolí.
Ivan Hašek se po jmenování trenérem vyjádřil k pozici manažera, že by preferoval, aby se jím stal nějaký bývalý známý hráč typu Vladimíra Šmicera, Karla Poborského či Petra Čecha. Předseda Fousek tomu řekl: „Shodujeme se s objednávkou na „velké jméno“. I za tím ale musí být pracovitost, znalost problematiky a agendy manažera. Pak je důležitá disciplína a její utužení u reprezentace.“ Tedy, jak je Fouskovým zvykem, poněkud obecné fráze.
Petru Fouskovi z toho vychází trošku „kočkopes“. Na jednu stranu to má být „velké jméno“, tedy slavný fotbalista minulosti, který dodá prestiž, zároveň má však také utužit disciplínu. Tedy hlídat, aby kluci „nechodili do Belmonda“. Ale také to má být současně „úředník“. Tedy vznešeně, slovy Fouska, pracovitý manažer se znalostí agendy a problematiky. To je dost obtížná a těžko realizovatelná koncentrace do jedné osoby. Možná i proto Pavel Nedvěd nekývl. To hlavní, tedy jaké by měl mít takový manažer kompetence, komu bude nadřízen a podřízen, za co by měl být přesně zodpovědný, jsme se však nedozvěděli.
Předseda asociace Fousek by měl veřejnosti sdělit především to, koho vůbec hledá. Jestli to má být fotbalová osobnost se slavnou minulostí, ale malými kompetencemi, tedy jakýsi „maskot“ a mediální tvář reprezentace. Nebo to má být člověk plně zodpovědný také za odbornou stránku, tedy výběr hráčů a výsledky týmu, možná dokonce nadřízený hlavnímu trenérovi. Nebo třetí možnost, že se hledá sice „velké jméno“, ale pořád to bude především organizátor, který bude komunikovat s asociací, orgány FIFA a UEFA, s trenéry, hráči, novináři, ale nebude přímo zodpovědný za fotbalovou stránku.
Nic z toho však stále nevíme.
Zdroje:
