Praha - Ministerstvo spravedlnosti loni obdrželo 81 externích oznámení podle zákona na ochranu oznamovatelů. Dvacítku z nich vyhodnotilo jako důvodná a předalo je dalším orgánům. Šéf protikorupčního odboru ministerstva Jiří Kapras to dnes uvedl na tiskové konferenci organizace Oživení, která provozuje centrum na podporu oznamovatelů. Podle šéfky organizace Šárky Zvěřina Trunkátové zatím do zákona vstupují politické vlivy a tuto situaci mohou do budoucna změnit rozhodnutí soudů.
Podle výzkumu společnosti Behavio, jehož výsledky dnes Oživení představilo, se za poslední tři roky zvýšila skepse lidí k tomu, že by jejich oznámení protiprávní činnosti na pracovišti k něčemu vedlo. Celkem 40 procent respondentů míní, že oznámením by se stejně nic nevyřešilo, dalších 32 by nic nepodniklo kvůli strachu ze ztráty zaměstnání a 15 procent respondentů uvedlo, že "nejsou práskači". Ti, kteří se s nekalostí na pracovišti setkali, probírali situaci nejčastěji s rodinou nebo s dalšími kolegy. Pětina lidí neřešila svá zjištění vůbec, další pětina šla za nadřízeným a jen dvě procenta se obrátila na policii.
"Je potřeba počkat, než zákon naběhne, poté se vnímání whistleblowingu může trochu změnit. Jde o poměrně velký přelom," uvedl k výsledkům výzkumu Kapras. Připomněl, že oznamovatel si může vybrat, jestli má důvěru ve vnitřní oznamovací systém svého zaměstnavatele, nebo se při pochybnostech o dostatečné ochraně obrátí na externí systém ministerstva spravedlnosti či na orgány činné v trestním řízení. Ve všech těchto případech mu zákon, který je účinný od loňského srpna, poskytuje nárok na ochranu proti odvetným opatřením ze strany zaměstnavatele.
Také Trunkátová míní, že veřejnost zatím se zákonem a garantovanou ochranou nemá dostatečné zkušenosti. Uvedla rovněž, že v Česku převládá velká neochota lidí cokoliv formálně řešit. U oznamovatelů z řad státních úředníků pak do věci vstupují i politické vlivy a to, že politická reprezentace se k zákonu sama staví rezervovaně.
Podle Trunkátové mohou v tomto ohledu pomoci jednoznačná rozhodnutí soudů jako v případě whistleblowera Pavla Kodyma. Bývalý šéf Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře loni uspěl se správní žalobou na nezákonnost zrušení svého opětovného jmenování, které ministr dopravy Martin Kupka (ODS) stáhl z projednání vládou bezprostředně poté, co se dozvěděl, že Kodym upozornil Evropskou komisi na možnou nezákonnou dotaci pro České dráhy.
Samotný Kodym dnes rovněž uvedl, že jediné, na co se oznamovatelé mohou spolehnout, je nezávislý soud. "Musejí zvážit, proti komu jdou a jaké to bude mít následky. Že páchají politickou sebevraždu. Dostal jsem nálepku potížisty a takovou nálepku máte nadosmrti," vzkázal svým následovníkům. Doporučil jim, aby se obrátili právě na Oživení nebo na Transparency International a poradili se o tom, jak postupovat. "Whistleblowing je obrovské riziko," prohlásil. Dodal, že měl možná mimořádné štěstí na advokáty a také díky tomu, že jeho typ správní žaloby bylo možné projednat ve zrychleném režimu. Navzdory úspěchu u soudu odhadl, že přiznaná náhrada nákladů soudního řízení mu pokryje zhruba deset procent částky, kterou reálně vynaložil na právníky.
Z výzkumu Behavio vyplynulo, že 44 procent zaměstnanců vůbec neví, jak protiprávní jednání u nich ve firmě oznamovat. Podle Trunkátové totiž řada míst plní svou zákonnou povinnost jen formálně tím, že o informačních kanálech napíše jen na svém webu a zaměstnance neproškolí. "Pokud zůstanou povinné subjekty v tomto formálním postoji, bude zákon využívaný minimálně," poznamenala. Jiná situace je podle ní ve firmách, které jsou zvyklé obchodovat na Západě. Ty totiž své oznamovatele chránily už před přijetím českého zákona.
