- Zjišťuji, že nejlepší technologie, programy a hardware, co mě zaujaly, jsou spíš ty, které prověřil čas
- Vlna okolo umělé inteligence mě ale nemohla minout, se všemi pozitivy i negativy
- Možná je to smutné, ale okolo mobilů a elektroniky obecně vidím letos jen drobná, inkrementální zlepšení
Zaujmout je čím dál těžší. Mobily jsou si podobné, svět tzv. „custom ROM“ pomalu umírá, člověk si najde značku, ke které inklinuje, a vybočit z davu je daleko náročnější. Proto i vybrat pár věcí, díky kterým svět technologií pokročil, je pro mě těžké. Tablet Galaxy S9 FE+ byl fajn, ale vlastně se nejedná o nic, nač bych za roky s nostalgií vzpomínal jako na první chytré hodinky, na první jízdu s automatickou převodovkou, na první spuštění Windows místo DOSu.
AI se možná stane běžným společníkem, Eagle Transmission bude možná na stejné úrovni, jako jsou kotoučovky na kole dnes, ale ARMA, ta mě uhranula, byť se okolo ní nenabalilo tolik historek jako o Operaci Flashpoint.
AI pro kohokoli
Asi to nebude nic originálního, ale rozmach využití umělé inteligence mě šokoval. Asi kde kdo si chvilku povídal s ChatGPT a testoval, co nástroj zvládne a kde už narazí na jeho hranice. Pak vlna opadla a přišla doba střízlivosti, ale o to užitečnější praxe. V článku o mých zařízeních jsem se zmiňoval o PowerBI, ve spojení s ChatGPT a Bing Chatem je tento program o dvě třídy lépe použitelný i pro začátečníky.
Najednou nemusím psát regulární výrazy a SQL či DAX dotazy ručně, kolikrát dostanu i nápad, jak řešit problém elegantněji, protože svou potřebu spíše nastíním, než že bych se ptal přímo na syntax. Ano, ne vždy se generativní AI trefí, pořád musím vědět, jestli výsledek aspoň trochu odpovídá tomu, co potřebuji, ale rychlost řešení úloh se podstatně zvedla.
Chaty s AI samozřejmě nejsou jediný případ. Na generování obrázků mě tolik neužije, byť jsem s ním taky strávil několik večerů, ale denní využití se ukázalo jako méně atraktivní, ale výborně doplňující. Mám na mysli třeba nástroj Microsoft Clarity, který zaznamenává mimo jiné heatmapy webových stránek. Řadu věcí z nich vyvodíte, ale může se stát (trochu jako u klamu přeživšího), že koukáte na zvýrazněné plochy, ale přestanete vnímat, co se děje mimo ně, což může být pro řešení problému významnější. Shrnutí výsledků od Bingu dokáže na takové případy upozornit.
ARMA 3
Jak se mohla do žebříčku dostat 11 let stará hra? Důvodů vidím hodně, ale tím hlavním je, že ve hře můžete strávit stovky a tisíce hodin. Ne kvůli grafice, ale kvůli možnostem, vydatně živenými rozšířeními a modifikacemi od komunity. První vydání postrádalo i příběhovou kampaň, ale ukazovalo základy pěchotního boje, letadel i vozidel s přihlédnutím na zdravé vyvážení realismu a hratelnosti. Velmi rychle si v Armě uvědomíte, jak je život křehký a že smrt často ani nespatříte.
Míra detailnosti a kreativity nemá hranic. Základní příběh se odehrává v roce 2035, ale pokud byste raději participovali na současných konfliktech, nic vám nebrání. Stejně tak se můžete podívat do vietnamské džungle, na události probíhající okolo Železné opony, do Normandie roku 1944 a třeba si můžete vyzkoušet i setkání s mimozemskou civilizací. Zejména u příběhových DLC ukazuje ARMA svůj vyprávěcí talent. Tam, kde ve většině her jednoznačně vidíte, komu fandit, koho zatratit, na konci se dočkáte fanfár a vlajícího praporu, je tato hra nekompromisně upřímná.
Nejlépe se zmar a hrůzy války podařilo vystihnout datadisku Laws of War, zaměřenému na práci humanitárních organizací. V roli specialisty na výbušniny dostáváte za úkol odminovat okolí vesničky Orekastro, ale rozhovorem s účastníky ukončeného konfliktu zjišťujete, že ačkoli všechny strany měly pro své jednání pochopitelné důvody a snažili se víceméně o válku vedenou dle Ženevských konvencí, výsledné utrpení úmyslům neodpovídalo. A to se bavíme o konci, který se nejvíce podobá běžnému happy endu…
Pokud odhlédneme od příběhů a vyznění, fascinuje mě i sandboxovost Army. Chcete za klávesnicí simulovat život střelce pěchotního družstva? Fajn, k dispozici je i přídavek, díky kterému můžete měnit doběla rozžhavenou hlaveň kulometu. Láká vás život polního medika? Nic vám nebrání, ale pozor, ať své pacienty nepředávkujete některým z mnoha léčiv. A tak by se dalo pokračovat donekonečna.
Rozšíření dostupná přes Steam Workshop ale neupravují jen herní mechaniky. Někteří tvůrci se rozhodli do Army přidat techniku ze Star Wars, jiní vytvářejí hororové scénáře plné zombií, někteří využili herní svobodu k vytváření geniálních misí i za použití běžných reálií. Chcete příklad?
V jedné misi jsem měl za úkol zlikvidovat stíhačky zaparkované na přísně střeženém letišti. Přímočaře se prostřílet by bylo možné, ale nesmírně obtížné. Využití dělostřelecké podpory příliš snadné. Designér ale přidal i jinou možnost: stranou od letiště parkoval náklaďák s palivem, který měl stíhačky na suchu natankovat. Stačilo tak připevnit C4 na jeho podvozek a pak už jen s očima přitisknutýma k dalekohledu a prstem na detonátoru čekat, až se řidič vydá na cestu.
SRAM Eagle Transmission
SRAM je výrobce cyklistických komponent. Právě on byl tím, kdo na horská kola přinesl pohon s jedním převodníkem vpředu a kazetou s velkým rozsahem vzadu a nahradil tak v terénu nespolehlivé systémy s více převodníky. Pak přišel s elektronickým řazením u sad AXS, kde řadicí páčka z řídítek komunikovala s přehazovačkou u zadního kola nebo teleskopickou sedlovkou bezdrátově. Pořád to ale nebylo ono, u obou komponent fungovalo skvěle i mechanické provedení.
Běžně je přehazovačka připevněná k rámu přes patku, která slouží i jako deformační zóna v případě nárazu. Tím ale pevnost celého systému klesá. Eagle Transmission tento prvek vynechal a ochranu přehazovačky řeší za prvé vyměnitelnými díly, za druhé je přehazka více schovaná v rámu, za třetí se při nárazu její motorek odpojí a umožní volný pohyb. O přesné doladění se pak postará elektronika, takže odpadá nutnost jemného točení šroubky a mazání bovdenů.
Proč to všechno? Nový systém řadí i v tahu! Běžně si musíte na kole najít moment, kdy se řetěz točí, ale není zatížený. Eagle Transmission si takové podmínky neklade, takže až v kopci zjistíte, nemusíte vzpomínat na hrůzy české pop music („Když nemůžeš, přidej…“), ale jednoduše si přehodíte a šlapete dál. Bohužel osobní zkušenost si jen tak neudělám, protože tahle sranda stojí víc než kola většiny domácností dohromady.
