Kdo by neznal müllerku, po dlouhá léta nejrozšířenější odrůdu vína u nás, kterou až v posledních letech předstihl stále populárnější veltlín, tedy Veltlínské zelené, jemuž světovou slávu prošlapali rakouští vinaři. Ještě docela nedávno jsem při nákupu vína v nejmenované prodejně zíral na reklamní ceduli se sloganem: Náš rýňák, náš veltlín, naše müllerka.
Dílo pana profesora
Jenže i když se tyhle odrůdy u nás pěstují už dlouho, naše rozhodně nejsou. Veltlín pochází z Rakouska, rýňák, jak je z celého názvu Ryzlink rýnský patrné, se zrodil v Německu na Rýně a müllerka k nám přišla až ze Švýcarska, jehož dlouhá vinařská historie začala už za Římanů. Ale zatímco první dvě jmenovaná vína jsou poměrně stará, müllerka spatřila světlo světa až na konci 19. století. Unikátem je také skutečnost, že v názvu spojuje jak svého šlechtitelského otce, tak místo vzniku. Tedy prostě a jednoduše odrůdu Müller Thurgau vyšlechtil profesor botaniky pan Hermann Müller pocházející ze švýcarského kantonu Thurgau. A použil k tomu už zmíněný Ryzlink rýnský a u nás víceméně neznámou odrůdu Madlenka královská (to bylo ovšem zjištěno až mnohem později díky genetické analýze).
Kyselé moravské
Na začátku pan Müller ani nevěděl, jaký klenot mu pod rukama vznikl. Pracoval tehdy jako profesor botaniky ve šlechtitelské stanici v německém Geisenheimu, kde vyšlechtil nějakých 150 nových semenáčků. Několik z nich, které mu připadaly zajímavé, si odvezl zpátky do Švýcarska, ale asi by se nic dalšího nedělo, kdyby jedna z rostlin neupoutala pozornost Müllerova asistenta, který se jí začal věnovat a postupně z ní vyšlechtil finální podobu dnes již proslulé odrůdy. Müller Thurgau se uchytil hlavně v Německu a Rakousku, ale také v Maďarsku, na Slovensku a u nás. Zde byl zapsán mezi oficiální odrůdy v době druhé světové války, ale na svou zářnou kariéru si musel ještě pár let počkat. Až po válce byla právě müllerka u nás nejpěstovanější odrůdou, bohužel kvůli lajdáckému přístupu státních statků a vinařských družstev se stala symbolem podprůměrných moravských vín.
K pečeným rybám
Jak se to mohlo stát? Docela jednoduše. Odrůda Müller Thurgau má poměrně slušný výnos i v severnějších oblastech Evropy a vinařská družstva či státní statky musely plnit stanovený plán, a to bez ohledu na kvalitu. A tak produkovaly hektolitry vína, které se nedalo pít, protože v jeho chuti převažovala kyselost a hořkost, což se často řešilo doslazením cukrem. Aby se z této odrůdy získalo zajímavé víno, je nutné redukovat hrozny a nechat je dostatečně dozrát. Pak se v chuti svěží müllerky objevují tóny broskví či meruněk, někdy i tropického ovoce. Taková vína jsou nejen velmi příjemně pitelná, ale skvěle obstojí také v gastronomii, kde se párují především s pečenými rybami. Ostatně krajem Thurgau protéká řeka Rýn a místní kuchyně je plná skvělých rybích specialit, které tady zapíjejí právě lahodnou müllerkou. A rozhodně se za ni nikdo nestydí. Naopak. Ale spousta skvělých müllerek vzniká i na Moravě. Tak si snad zavrhovaná odrůda znovu napraví reputaci.
Zdroj: časopis Gurmet, Libor Budinský. Publicista Libor Budinský se věnuje světu gastronomie již dvacet let. Je autorem knihy Nejlepší pražské restaurace. Posledních sedm let je redaktorem časopisu Gurmet.
