Pane Slabáku, na co v sobě věříte?
Teď na konci života už to pouštím z hlavy, ale věřil jsem v jakousi poctivost, férovost. A byl jsem dříč, velký dříč. V nedávném dokumentu České televize jsem také řekl, že jsem si nejvíc vážil toho, že jsem v životě nemusel nikdy nikde leštit kliky. V životě jsem nedostal ani korunu od sponzorů, žádnou dotaci, všechno to šlo jen z mé vlastní kapsy. Národ nás miloval a my jsme pořád hráli. Na našem posledním koncertě v Kyjově bylo tisíc lidí. A to už jsou přitom nové generace, ty dřívější jsou všechny pod kytičkami. Celý život jsem tíhl spíš ke starším lidem – a teď už pomalu nemám ani s kým jít na pivo. Také jsem byl dost osamělý, prodíral jsem se tím životem tak nějak sám.
Když jsem se jednou vrátil z třítýdenního zájezdu po Itálii domů, manželku s pětiletou dcerou jsem tam už nenašel. Odešly. Já potom žil s tchánem a tchyní v našem společném bytě.
