Sedm let po úrazu začal chodit, teď má Jiří Hos šanci zase slyšet

  14:14
Sedm let Jiří Hos bojuje s následky úrazu, který se mu stal při opravě větrné elektrárny na Ašsku. Přestože mu výboj spálil obě ruce, nohu a připravil jej o sluch, nevzdal se. Přežil a naučil se zvládat každodenní život. Vymyslel způsob, jak se domluvit se svojí ženou Janou, která se o něj stará 24 hodin denně, naučil se dotykovým perem drženým ústy ovládat počítač, jezdí na lehokole, vloni si užil s instruktorem jízdu po zasněžené sjezdovce.

A přitom stále hledá možnosti, jak svůj život zlepšit.

Před rokem podstoupil operaci, kdy mu lékaři v německém Rostocku vpravili do zbytků kostí v pahýlech ruky a nohy železné šrouby. Na ně se připevňují speciální protézy, které jej nebudou tlačit. S nohou už trénuje chůzi, na ruku zatím čeká.

„Nejprve si ale s obyčejnou protézou bude muset zvyknout, že má opět ruku. Přece jen byl sedm let bez ní. Teprve pak přijde na řadu protéza speciální,“ vysvětluje Jana Hosová s tím, že hned na jaře příštího roku jej čeká další zákrok.

Operace mu má vrátit alespoň částečně sluch. „Na jedné straně hlavy by měl mít kochleární implantát. Po sérii vyšetření přišli odborníci s tím, že by mu to mohlo pomoci, aby alespoň trochu slyšel. Na oboustrannou náhradu sluchu však bohužel nemá nárok,“ přibližuje Jana Hosová.

Vysvětluje, že než Jiří skutečně uslyší, bude to chvíli trvat. Rána po operaci se musí nejprve zahojit. Teprve poté lékaři přístroj pomalu zprovozní. „Není to tak, že jeden den jde člověk na operaci a druhý den bude slyšet. Bude trvat nějaký čas, než se naučí vjemy zpracovat. Ale má šanci, že uslyší. I když určitě to bude jiné, než to bylo před úrazem,“ říká Hosová.

Obavy z pobytu v nemocnici

Pro Jiřího znamená další operace obrovskou naději. Když se všechno podaří, kvalita jeho života bude úplně jiná. Na to, až bude znovu vnímat zvuky, se moc těší. Zároveň má však obavy, jak pobyt v nemocnici zvládne.

„Do nemocnice a v podstatě ani na rehabilitace ženu nepustí. Podle úhradové vyhlášky totiž nejsem dítě a s dospělým doprovod nemůže. Jo, když má člověk ruce, je to fajn, ale takhle? Vždyť já si neudělám ani ty nejzákladnější věci… Z toho mám vždycky největší strach,“ přiznává.

Nařízení nechápe ani Jana, která je připravená se po operaci o svého muže plně postarat. „Prý to nebude možné. Ale nevzdáváme se, třeba nakonec uspějeme. Už se nám podařilo zajistit všechna lékařská vyšetření, dostali jsme i termín operace. Snad se vše podaří a Jiří bude alespoň částečně slyšet na jedno ucho. Pro něj to bude další úleva. A také zvýšení bezpečnosti. Nejen doma, ale třeba při pohybu venku, při jízdě na lehokole,“ dodává Jana.

Devastující úraz

Jiřímu se život obrátil naruby 30. srpna 2016. S partou svých kolegů měl zkontrolovat transformátor větrné elektrárny u Aše. Při práci jej však zasáhl elektrický výboj. Muže s těžkými popáleninami na čtyřiceti procentech těla transportoval vrtulník do pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Tam Jiří prodělal řadu operací, nebyl ušetřen celkových sepsí organismu, selhávaly mu ledviny. Spálené části těla postupně odumíraly. Aby zabránili infekci, museli lékaři odřezávat další a další části těla.

Jiří ale zabojoval. Nevzdal se, dokázal se vzepřít osudu a za pomoci své ženy Jany a celé rodiny si plní své sny.